Atypický

Všechno, co jste kdy chtěli vědět o Antarktidě/autismu (ale báli jste se zeptat) aneb "jakože autistická Báječná léta pro 21. století". A ne, byť se to na první dobrou může zdát jako laciný pokus "o něco jako Sheldona", tak Atypical je o něčem jiném a jinak. Málokterý seriál dokáže tak suverénně balancovat na tenké hraně dramatu, komedie, sentimentu i nevtíravého ponaučení a přitom nesklouznout k moralizování, vtíravosti či něčemu podobně nízkému. Všichni chybují, všichni přirostou k srdci; speciálně pak ústřední sourozenecké duo. Jediná výraznější výtka je, že některé vedlejší charaktery jsou až příliš jednorozměrně sitcomové (byť povětšinou jde o postavy vtipné, ne že ne), což k jinak ryze hořko-sladké rodinné linii Gardnerových ne vždy sedne. A pak také odklon směrem do sitcomových vod ve třetí sérii. Ano, je to přežitý nic-proti-ničemu typ seriálu jak z devadesátek. Ne, nevadí to, protože ve svém ranku "pro celou rodinu" patří k těm vůbec nejlepším za poslední dobu. | S1: 4/5 | S2: 4/5 | S3: 3/5 | S4: 3/5 | (22.11.2019)

Po dlouhý době fakt povedený a koukatelný seriál, na který jsem narazila náhodou. Člověk nebo tedy aspoň já se vciťuje do mladého autisty, pro kterého jsou i jen běžně věci v životě náročné a náročné je to i pro jeho blízké. Dovedla bych si to představit i v reálném životě, mladému Samovi jsem fandila do poslední chvíle a prožívala vše s ním. Přišlo mi, že i ostatní postavy nejsou vylíčeny nikterak černobíle a je u nich hlavně vidět osobní rozvoj. Líbil se mi  o coming out, který tady proběhl, i když je to teď všude a už docela přemrštěný, tak tady jsem to nějak čekala od začátku a sedělo mi to tam. Doporučuji. (07.08.2023)

Přesně ten typ dramedy seriálu, který mám rád. Příjemná feel-good atmosféra, kde se humor střetává s ne vždy až tak veselými životními situacemi. U moderních seriálů mám občas pocit, jako kdyby mě jejich témata už trochu míjela, ale Atypical si na nic nehraje. Je to mile a chytře napsané - rodinné, nenucené a ze života. Ve druhé polovině seriálu jsem měl pocit, že šel autismus trochu do pozadí (což i dává smysl) a hlavní slovo dostala Casey a její hledání vlastní identity a životních cílů. A tady je seriál dokonalou ukázkou toho, jak by se k LGBT tématice, která tu správně vlastně ani není LGBT tématikou, mělo přistupovat - s respektem, neutrálně, bez škatulkování a trapných stereotypů. Kde si v první sérii pro sebe seriál kradla Jennifer Jason Leigh v roli úžasné mámy, ve zbytku jasně seriál táhne právě Brigette Lundy-Paine v roli neméně úžasné ségry Casey. Ale i vedlejší postavy jsou prokresleny dost zevrubně, jejich silné stránky, ale i slabosti a dost rychle jsem si je, zejména pro svou lidskost, oblíbil. A o to hůře po 4 relativně krátkých, ale obsahově nabitých, sériích opouštěl. (29.03.2022)

Tenhle seriál je prostě něco jiného. Je to vlastně rodinné drama, ale zároveň je to něco mnohem víc. Hned jak jsem objevila tento seriál, celou první sérii jsem zkoukla během snad dvou dní. Ta byla sice dobrá, ale nijak vyjímečná a nějak zvlášť neoslnila, prostě taková pohodovka. Všechno se tak pořád nějak rozbíhalo a charaktery se moc neprohlubovaly, lidi se dávali dohromady a zase rozcházeli a tak pořád dokola, až do posledního dílu. Nebylo to vyloženě vtipné, spíš tak milé, až to bylo úsměvné, což je ale vlastně záměr. Na druhou stranu je to ale velice kvalitní sonda do života 'obyčejného' chlapce, který trpí autismem a jaké je to s ním žít. Potom přišla další série, která přidala na tempu, představila pár nových postav a úžasně prohlubovala charaktery a vztahy mezi nimi. Seriál vlastně nemá žádnou hlavní zápletku, ale i tak se mu druhou sérií povedlo mě vtáhnout do děje. Postavy se mi líbí úplně všechny, protože každá je něčím vyjímečná. Seriál jednoznačně doporučuji, ale pokud si neoblíbíte většinu charakterů, nebude vás to asi bavit, protože tam o nic jiného vlastně nejde a je to celé svým způsobem originálně neoriginální. - "Penguins mate for life. So penguins aren't like people, they're better. (03.05.2020)

Velmi kvalitní seriál plný zajímavých, neokoukaných témat a dobře napsaných postav. S některými směry, kterým se příběh vydal a zápletkami, kterým se věnoval, jsem úplně nesouhlasila, ale nejednou jsem si pobrečela nebo se nahlas zasmála - to je pro mě vždy známka úspěchu. Autismu se tvůrci později věnovali už jen minimálně a to byla škoda. Již klasicky jsem si oblíbila vedlejší postavy: Road Rage Paige, Zahid a Evan. (05.04.2022)