Něžný barbar

Doba vzniku je na filmu vidět - přehlídka herců hrajících i štěky (Hrušínský třeba), příběh opatrně "opepřenej" pár provokacema (scénky s policajtama).O rok pozdějc by film asi možná pravděpodobně (kdo ale ví?) vypadal jinak. Takhle celkově nuda - Polívka (Boudník) většinou přehrává, Goldflam hraje blbečka (ne Bondyho) a i ten Hrabal byl větší dobytek než předvádí Menzel. Nejlepší byla rozhodně Chýlková. Koliha (režiser) mě teda neoslovil. (11.01.2011)

Další skvělý film s Polívkou. On Šašek a královna či Kalamita je fajn, ale tohle mělo se Zapomenutým světlem další takový vážnější rozměr. Hrabalovu předlohu jsem nečetl, přesto si myslím, že se úvodní trio role zhostilo dle autorových představ. A na té komunististické zanedbanosti a opršené oprýskanosti domů je dnes cosi nostalgického ... Velmi zajímavý film. * * * * (19.02.2013)

Smál jsem se v kině snad jediný, když Evelyna Steimarová říká Bolkovi v bufetu: "Tedy vaší ženou bych být nechtěla". Moc dalších příležitostí k smíchu jsem neměl... Tragikomedie z Hrabalovy tvorby jsou už takové. Snad jsem jen neměl číst předlohu. Film má jiný konec a i v pár dalších detailech je odlišný. Člověka znalého Hrabalovi knihy to musí nutně dráždit. 1989 a dva nejlepší filmy z tohoto roku: Něžný barbar a Vážení přátelé ano. (14.01.2008)

"Kurvafix doktore, já se na to nemužu koukat." to síce našťastie neni, ale ani "Kurvafix, to je ale sukces.". Špatný film to nie je, ale že by nejak zvlášť vystihoval Hrabalovu poetiku, sa tiež nedá povedať. Otázkou je, čo to znamená - vystihnúť Hrabalovu poetiku. Nezvykli sme si už za tie roky tak strašne na Menzelov monopol na Hrabala, že jeho filmovú poetiku považujeme ha "hrabalovskú" a iná nám nevonia ? Paradoxom pritom je, že Menzela sa ani tentokrát nezbavíme - po celých tých rokoch, čo Hrabala točil, si ho tu dokonca zahral..! (05.04.2023)

Natočit film podle Hrabalovy předlohy není zrovna snadné a ne vždy se to povede, o čemž by možná mohl vyprávět i Jiří Menzel, který sám mistra v tomhle filmu ztvárnil. Myslím však, že tehdy teprve začínajícímu režiséru Petru Kolihovi se to povedlo docela pěkně a vzniklo z toho mile melancholické vyprávění třech kamarádů, kde září, kurvafix, především Arnošt Goldflam. (30.07.2008)