Réžia:
Petr KolihaScenár:
Václav NývltKamera:
Vladimír SmutnýHudba:
Miki JelínekHrajú:
Bolek Polívka, Jiří Menzel, Arnošt Goldflam, Ivana Chýlková, Evelyna Steimarová, Valerie Kaplanová, Jaromír Hanzlík, Rudolf Hrušínský, Luba Skořepová (viac)VOD (2)
Obsahy(1)
Svérázný kreslíř a grafik Vladimír Boudník (Boleslav Polívka) je jedním z pražských intelektuálů, kteří si v padesátých letech místo souhlasu s tehdejším krutým komunistickým režimem vybrali raději bohémský způsob života na okraji společnosti. Jeho nejbližšími přáteli jsou Doktor, pracující ve sběrných surovinách (Jiří Menzel), a filosof Egon (Arnošt Goldflam), se kterými se nejčastěji setkává v libeňském automatu Svět. Nejnovějším Boudníkovým počinem je výstava jeho grafik v tovární hale v ČKD, kterou blahosklonně povolil tamní referent ROH. Vladimír na „vernisáži“ předvede kousek, při kterém se téměř nechá rozdrtit bucharem, což samozřejmě těžce nese jeho milenka Tereza (Ivana Chýlková). Vladimír se ostatně často pohybuje na hraně mezi životem a smrtí. Se svými přáteli se střídavě hádá a pak usmiřuje, pokouší se objasnit světu vlastní výtvarný styl explozionalismus nebo aspoň přimět lidi, aby někdy popustili uzdu vlastní fantazii. To vše až do doby, než „z hráze přítomnosti po hlavě skočí do srdce věčnosti…“ (Česká televize)
(viac)Recenzie (125)
Vážení přátelé...myslím, že toto je hodně povedená adaptace Hrabalova... Fantastický Bolek i Arnošt Goldflam. Bylo by na pět hvězd, nebýt dvou věcí, které filmu ubírají. Především je to Jiří Menzel, který se na představitele Hrabala typově naprosto nehodí a nechápu jak to režiséra mohlo vůbec napadnout. Menzel má zde navíc svoje plodná léta už bohužel dávno za sebou a to jak herecky tak režisérsky... Jeho mizerné herectví mi tu připomíná jeho poněkud pozdější trapné účinkování v Novácké Hospodě - totálním to sračkoidním výplachu. Ostatně jeho "umělecké" směřování se definitivně potvrdilo v režii Anglického krále - který je podle mě filmovou tagedií roku. Problém č.2 je závěr filmu. Nikdy jsem moc nechápal, z jakého důvodu tvůrci adaptací mění konec knihy...A nechápu to ani v tomto případě - naprosto neodůvodnitelném. Kdyby to Koliha natočil podle knihy - bude to dokonalý závěr...takhle vyznění celého filmu dostalo notně na prdel. PS: Nechápu taky nesmyslné měnění jmen postav v adaptacích. Zde mám na mysli změnu z Tekly na "Terezu"??? ()
Absolútne rozčúlený Egon Bondy. Takého som ho zažil na čítačke poézie kedysi začiatkom 90. rokov v Bratislave, keď sa ho na záver jeden z divákov opýtal na názor na tento film. Pána filozofa skoro šľak trafil. Odzneli aj nejaké slová o protestnom liste. Najviac mu vadilo, že to nezodpovedá ani predlohe a už vôbec nie skutočnosti. Z priateľstva troch umelcov, čo si radi vypili vraj robí hlupákov a šašov. Ktovie, či za tým nebola len ješitnosť. Film je predsa vždy len fantázia a fikcia. Osobne zaujala šedivosť exteriérov, v dnešnej dobe premaľovaných fasád a reklamných pútačov zakrývajúcich skutočnú podobu mestskej krajiny, len ťažko sfilmovateľná. Naopak ťažko sklamala deklamačná teatrálne patetická nepresvedčivosť prednášaných viet od umelcov, ktorí nielen v zmysle predlohy, ale aj životného postoja mali byť skôr živou zásobárňou improvizačného talentu a okamžitého nápadu. ()
Pustil jsem se do knižního Hrabala a zajímalo mě, jak si s jeho nezfilmovatelným stylem dokázali poradit soudobí rejžové a rejžáci. Tak třeba tahle záležitost jako adaptace knihy fakt neobstojí; mnoho hlášek je tu sice citovaných doslova, ale občas je říkají jiné postavy a občas jim úplně chybí původní kontext, a když jsou ty často neskutečně bizarní příběhy tří kamarádů převedeny do obrazové podoby, zbaveny kouzla Hrabalova jazyka najednou působí úplně obyčejně. Navíc, natočit film tak, aby se divák dokázal do postav/y vžít, je tisíckrát těžší, než tak učinit v knížce, a pokud to tvůrce nechce řešit nekonečnými voiceovery, musí si najít svoji specifickou cestu, tak jako třeba Villeneuve u Duny, což se Kolihovi nepovedlo. Na druhou stranu se celkem poctivě snaží nám nezasvěceným Boudníkovo umění jeho ústy nějak srozumitelně vysvětlit (na což třeba knížka sere, respektive, jde na to úplně jinak), takže se nakonec mohl tvářit, že si kladl i jiné cíle, než jen svlíknout tehdy velmi obstojně vypadající Chýlkovou. ()
Zejména Bolek Polívka zde vytvořil mistrnou dramatickou postavu, která nám skutečně přibližuje osobnost Vladimíra Boudníka. Silný charakter, naprosto vědomý svého názoru, nemožno jej zvyklat, nemožno jej svést z cesty. Proud uvědomění, který po troškách upouští svou pravdu nám, těm slepým. Jsem si jista, že i Hrabal Boudníka velice obdivoval. Výtka -místy je trochu cítit , že některé repliky , do puntíku přepsané jak z knihy, tak z Boudníkových manifestů explosionismu, jdou Polívkovi "ztěžka přes pusu". Vyslechnout originál je ale lepší, než kdyby se je snažil říct svými slovy. Máme možnost se do těchto filozofických výkřiků zaposlouchat, a nechat na sebe působit jejich originální sílu. Nejsou lehko stravitelné, a je jasné, že celé řadě lidí jejich jednoduchá geniálnost zůstane navždy skryta - neboť někteří lidé mají tak chabou myšlenkovou kapacitu, že na pochopení prostě nestačí - pak se mohou u filmu začít i nudit. To, že scénárista Václav Nývlt změnil některé prvky známé z knihy, nepovažuji za škodu, je to ku prospěchu syžetu. K obsazení dalších dvou rolí - ve filmu to přímo nezazní, ale je evidentní, že Jiří Menzel hraje postavu Bohumila Hrabala. Ano, jsem s ním v této roli spokojena, i když jsem se také neubránila vzpomínce na jeho výkon v tragicky nepovedeném seriálu Hospoda na TV Nova. Hospoda však vznikla později, a zde je Jiří Menzel v roli Bohumila Hrabala výborný. Komu se zdá příliš uhlazený, připomínám, že Hrabal již v 60.letech byl nejen doktorem práv, ale také velmi bohatý - jelikož mu už vycházely knížky. To, že ke sklonku života se změnil v plesnivého dědu obklopeného kočičkami, neznamená, že takto musel působit již v době svého relativně mladého věku - 60.léta, o nichž film vypráví. Proto jsem s Menzelem v roli Hrabala spokojena, samozřejmě je zde použita určitá dramatický zkratka, a znaky, nejedná se přece o dokument, ale dojem, který pan Menzel vyvolává, dělá z Hrabalovy osobnosti důstojného protihráče jiné velké osobnosti - Boudníka - v podání Bolka Polívky. Třetím "kamarádem" by měl být Egon Bondy v podání Arnošta Goldflama. Nyní jde o můj osobní názor - osobnost Bondyho mi není sympatická, jeho verše obsahují často vulgarity, které je snad mají shodit, aby nepůsobily příliš vážně, nebo nevím. Jeho filozofie mi nepříjde nijak objevná, a vedle OBROVSKÝCH a SVĚTOVĚ ORIGINALNICH osobností jako byli Hrabal a Boudník, je Bondy pouhým ... "přizdisráčem" (řečeno jeho stylem vyjadřování). ( V tomto smyslu se o něm vyjádřil i Magor v rozhovoru pro Reflex. ) Ano, nepopírám, byl osobností, která jistě inspirovala mnohé, překládal, psal verše, filozofoval, ale co je to vedle geniality Hrabala a Boudníka? Osobností zářících tak silně? Proto se mi ztvárnění jeho postavy líbí. Také to, jak neustále říká "kurvafix jdu radši psát Morgensterna" - zcela ho to vystihuje, a divákovi, znalému souvislostí, toto ukazuje, že jde o Bondyho. Goldflam ztvárnil člověka, který sám nebyl malou osobností, ale v porovnání s Hrabalem a Boudníkem ano. A tak působí i na plátně, což je správné. Můj názor na osobnosti, ve filmu ztvárněné, se prostě ztotožňuje s názorem scénáristy i režiséra. () (menej) (viac)
Československý film natočený podle stejnojmenné novely B. Hrabala vyprávějící o životě grafika a malíře Vladimíra Boudníka (1924-1968). Pan Boudník byl zakladatel uměleckého směru explosionalismu, tvrdící, že umění lze nalézt v předmětech běžného života a ke své originální tvorbě používal originální techniky a strukturální grafiku. Tohoto pražského intelektuála, jenž se stal slavným až po své dosud nevysvětlené smrti krátce po sovětské okupaci, ztvárnil přesvědčivě B. Polívka. Ve filmu se objevují kromě hlavní postavy i jeho nejbližší přátelé, již zmiňovaný B. Hrabal v podání J. Menzela a básník E. Bondy, jehož s jistou výstředností ztvárnil A. Goldflam. Snímek P. Kolihy se odehrává v 50. a 60. letech, avšak je od politiky dostatečně izolován, středem zájmu je ústřední trio kamarádů a jejich zážitky, které se nesou v typickém hrabalovském poetickém duchu. Film se zabývá i osobním Boudníkovým životem, kdy s ním fatálně psychicky zacloumal rozchod s družkou (I. Chýlková) či intelektuální spory ve sdíleném bydlení s Hrabalem. V dalších postavách v menších rolích se objevila V. Kaplanová, J. Hanzlík či P. Zedníček a v závěru dokonce i mistr R. Hrušínský, který vyprávěl Menzelovi zábavnou historku. V roli servírky v oblíbené hospodě se objevila i půvabná E. Steimarová, Bolkova bývalá manželka. Něžný barbar vznikl v roce 1989, tedy v roce, kdy byla natočeno spousta vynikajících filmů, jež bohužel v důsledku společenských a politických změn upadly v zapomnění. Snímek mě zaujal, jednak hereckými výkony hlavního tria intelektuálů, ale také již zmíněnou nesnadno definovanou atmosférou, při konkrétním udělení ocenění se však přikláním k průměru. ()
Galéria (7)
Zaujímavosti (5)
- Citované romány jsou Baronova touha a Magdin osud. Druhý jmenovaný je dílem Hedwig Courths-Mahler. (NinadeL)
- Natáčanie filmu prebiehalo v mestách Žatec a Praha. (dyfur)
- Arnošt Goldflam (Bondy) se s Vladimírem Boudníkem (Bolek Polívka) osobně znal a přátelil. (sator)
Reklama