Zlé časy v El Royale

Po dekonstrukci slasheru přichází na řadu Agatha s Quentinem. Tenká červená linie mezi Nevadou a Kalifornii je jako napnutý provaz, na kterém Goddard balancuje mezi seriózním retro thrillerem a s chronologií si zlehka pohrávající černou komedií. Škoda, že se zneutralizoval zbytečně dlouhou expozicí a nepříliš údernými dialogy, tohle soulové hotelové zúčtování s feministickým ocasem mohlo mít náběh na kultovní status. P.S.: Hemsworth jako Charles Manson s fitcentra nepřekročil svůj krátký stín. Bez létajícího kladiva to prostě není on.. (07.01.2019)

Snad trochu moc dlouhé, ale jinak velmi, velmi, velmi dobré. Obsazení vévodí fantastický Jeff Bridges a supersympatická Cynthia Erivo, scénář je plný překvapení a díky té nepředvídatelnosti je i slušně napínavý (když se blížilo finále, říkal jsem si, že teď už se může stát ale opravdu cokoliv snad s výjimkou invaze mimozemšťanů), barevná kamera a různé režijní nápady ladí s písňovým soundtrackem a Giacchinovy instrumentálky dovedou patřičně zapůsobit. Doslova a do písmene jsem se zamiloval do scény se zpěvem a rozebíráním podlahy, nicméně není to zdaleka jediná skvělá scéna. Nespravedlivého srovnávání s Tarantinem vás ušetřím. (26.08.2019)

Z toho mám takové smíšené pocity. Vypadalo to zajímavě. To nepopírám. Jen mi unikly některé věci, respektive přítomnost některých osob v ději. Některé jak rychle přišli, tak zase odešli a říkám si, proč je tam teda dávali. Stejně tak co tam dělal buzna Chrísek Hemswortík. To jeho homoušské nakrucování mi bralo úplně požitek z filmu a měl jsem chuť to vypnout. /plně zbytečná postava, bez vysvětlení. No mohlo by to být pěkné, ale nemělo to vůbec pointu. Jaký význam měl teda ten hotel, že byl ve dvou státech? No škoda. Kdyby to bylo zpracováno s tím, že ty osoby do toho hotelu něco přitáhlo, nějak by byly propojené jejich osudy, více objasnění, líbilo by se mi to více. (28.03.2021)

Hned od první scény jsem věděla, že tohle bude parádní jízda. Je to přesně ten Goddard, co natočil Cabin in the Woods. Pulpová zábava, která se stále drží thrillerových formalit. Nejvíce mě překvapilo, jak velké srdce ten film má prostřednictvím postav Jeffa Bridgese a Cynthii Erivo, kteří podávají skvělé výkony, co mě až dojaly k slzám. Příběh se vrhá tolika směry, že jste neustále překvapeni tím, kdo umře/objeví se na scéně. Někdy bych jen některé postavy nechala žít déle a jiné odpravila dřív. Taky by filmu prospěl vydatnější střih. Stále se ale jedná o jeden z nejoriginálnějších počinů roku. Hemsworthův taneček na Deep Purple mě bude bavit ještě dlouho. Měl by záporáky hrát častěji. (13.10.2018)

Drew Goddard si pomyslně postěžoval, že Quentin Tarantino se dal na umění, jeho Osm hrozných filmu posloužilo jako inspirace, a Robert Rodriguez přebujele koketuje s hlavním komerčním proudem. A ani James Mangold se svou Identitou nepřišel zkrátka. Drew tedy vzal věci do svých režijních rukou a natočil cosi, co jistým způsobem evokuje dřívější tvorbu obou zmíněných pánů. Do prapodivného hotelu, kde se to jen hemží šmíráckými praktikami, jménem El Royale ubytoval Jeffa Bridgese, Cynthii Erivo, Dakotu Johnson, Jona Hamma, z Lewise Pullmana udělal recepčního a v podstatě jediného zaměstnance hotelových prostor a navíc povolal Chrise Hemswortha coby šíleného vůdce kultu. Obsazení je tedy naprosto skvostné. Michaeli Giacchinovi přikázal, aby pro nadcházející hodně temné atmosférické hrátky složil patřičně drásavý hudební doprovod, načež se vše podtrhlo retro songy, které počátek sedmdesátek, kam je děj situován, skvěle dobarvují. Na postupech, které Goddard praktikuje, velké novátorství spatřit nelze, jsou to vesměs postupy známé a osvědčené, které rozhodně mají své zajímavé vzestupy a vrcholy. Na více jak dvě hodiny to má nepolevující poutavost a na napjatého diváka juká samé překvapení stran děje i postav. Postav je tak akorát, pochopitelně zásadou daného žánru je, aby žádné z nich nebylo dáno přílišné pozitivní vyznění, což je korunováno jejich mini příběhy/osudy, které v kostce pojednají o tom, co je do hotelu přivedlo a co před svým ubytováním (osudového) prožili. A rozhodně žádná z nich nemá předplacené přežití. Vrcholem filmu je pak kreace Chrise Hemswortha, který připomíná příbuzného Charlese Mansona. A slušně i hláškuje. Film mně velice svižně ubíhal a neobjevil jsem v něm nikterak zásadní rušivé elementy. Pokud se vám stýská po rané tvorbě výše zmíněných tvůrců, už nyní byste si měli zarezervovat pobyt v temném a mírně zvrhlostí páchnoucím hotelu El Royale. 10/10 (03.10.2019)