Ad Astra

Psychologický rozbor mysle astronauta, který nemá vyspořádanej vztah s mrtvým (?) otcem. Žádný sci-fi biják, ale chytře napsaná, sebereflexní monologová spověď Pittovy postavy o vnitřních pochybách nad smyslem absolutní oddanosti práci za cenu odklonění se od cesty, kterou člověka směruje jeho srdce. Cestování vesmírem, i když hezky víceúrovňově pojaté, to celé “pouze” vizuálně zatraktivňuje a dodává tomu kouzelný filozofický rozměr. Finále může skalní sci-fisty, čekající velké věci, dokonce trochu sklamat. Blízký bratříček Chazellova First Mana, který byl ale emocionálnější a křehčejší. (13.09.2019)

Nádherně nasnímaná přehlídka apartního blábolení a úporné dořečenosti všeho. Navíc vrcholící béčkovým finále, které naplno odhalí, jak přes tu nálož krasodušnosti je Ad Astra vlastně vnitřně prosťoučký film, který okázale nosí hábit spirituální sci-fi. Udělal bych to celý o těch opicích. Space Baboons. (21.09.2019)

Audiovizuálně luxusní, Hoytema je prostě frajer. S pomalejším tempem jsem neměl problém, akční scény (pád z antény, honička na Měsíci, průlet prstencem) se povedly, stejně jako ty mírně hororové (tradiční průzkum opuštěné lodi) a tíživá melancholická atmosféra perfektní. A na podruhé ve mě rezonovalo i Pittovo vnitřní mudrování a celé poselství, u kterého jsem měl poprvé pocit banality a zahleděnosti do vlastních uměleckých ambic. (23.09.2019)

Po technickej stránke nie je filmu snáď čo vytknúť. Úžasné zábery temných galaxií, hlboká čierna vesmírna farba, obrázky z Mesiaca, či Marsu, vízia blízkej budúcnosti a cestovania naprieč galaxiami, to je niečo, čo ma nikdy neprestane baviť, pokiaľ sa filmu ujme precízny tím na podobné vizionárske práce. Myslím si však, že film bol zničený jeho scenárom, ktorý nemá takmer žiadnu súdržnosť. Príbeh je skutočne slabý a nerozvinutý, až som mal pocit, že scenár bol napísaný tak, aby len zaplnil miesto pre tie úžasné audio-vizuálne sci-fi orgie. Herci miestami nemajú čo hrať, príbeh odsýpa pomaly a záver to tiež nijak nezachránil. Za mňa sklamanie. 55%. (05.02.2020)

Film, který je tak snadné odstřelit nebo se mu vysmát nějakou schazující hláškou, ale který přesto během sledování hypnoticky vtáhne do sebe a dlouho potom ještě svými výjevy v člověku doutná. Nelze se ubránit dojmu, že zde něco chybí a současně přebývá, ať už to jsou monology, akční scény nebo brakové prvky, které z kontemplativního pohroužení vytrhují do pobaveného výsměchu. Jako vesmírné "Srdce temnoty" působí "Ad Astra" okleštěně, jako by z něj vypadla celá řada dalších zastávek na cestě k cíli. Záblesky zdejšího světa dávají tušit promyšlenou podobu budoucnosti i osidlování sluneční soustavy. Grayův film pak působí jako sestřih několikahodinové minisérie, který dává příslib na možnost vidět nejen od všeho víc, ale především dostat vše víc propracované, dramaturgicky vycizelované a především pozvolněji plynoucí. Moc bych chtěl, aby "Ad Astra" měla dvojnásobnou, klidně i trojnásobnou stopáž, úměrně tomu více zastávek v kosmu i důkladněji rozvedené některé motivy. Ve své reálné podobě představuje readers digest, jehož fragmenty nezapřou mistrovskou filmařinu a dávají tušit velkolepou vizi. (05.01.2020)