Súmrak

Štýl a spracovanie veľmi podobné ako pri Saulovom synovi. A to som vopred ani netušil, že tento film pochádza od rovnakých tvorcov - ale ten POV štýl, kamera, prevedenie,... - to bolo akoby cez kopirák. Akurát príbeh bol odlišný, a v tomto prípade celému filmu dominuje postava Irisz. Tak ako predchádzajúce Nemesove "veľdielo", ani toto ma akosi nezaujalo. Mnoho scén pôsobí chaoticky, až má človek ťažkosti sa v tom celom zorientovať. Jediné, čo ma po celý čas ako tak bavilo, bola skutočne vydarená výprava, ktorá hodnoverne reflektovala predvojnovú Budapešť. Ale inak nič moc, akosi som neni z tých, čo by z Nemesových filmov padal na zadok. (30.05.2020)

Opravdu obrtížný film na hodnocení i komentování. Dívalo se na to hezky, kamera většinou zaostřená na nejbližší popředí (většinou hlava zezadu či zepředu) byla trochu otravná, ale ne přespříliš. Ani postavy rozplývající po krátkých dialozích, aby se znovu objevily někde jinde, a neustále opakovaly to samé poselství: "Zmizni odsud!", nebyly tak odpudivé, jak asi měly být... Kultura dámských klobouků a subkultura kloboučnic a jejich interakce se světem jsou kadlubem celého dění. Možná se na tuto dobu i můžeme odkazovat jako na "(pod)dobu dámských klobouků". V roce 1914 namaloval vynikající expresionista August Macke obraz "Žena se slunečníkem u kloboučnictví", dámský klobouk byl také jeho trvalým zájmem. Kdysi jsem sehnal jeho bezvadnou reprodukci a pověsil si ho pro obveselení nad postel. I tomuto filmu by Macke rozumněl určitě lépe než já. (02.07.2020)

Saulova dcera. Nemes László tu používá úplně stejné kamerové postupy jako ve svém oscarovém trháku, ač se to sem vůbec nehodí, a stále se snaží budovat napětí, i když se ve filmu nic neděje a hrdinka se jen prochází po prosluněné budapešťské ulici (tedy, na konci se už něco děje, ale je vám to úplně jedno, protože vás předchozí dvě nudné hodiny ukolébaly natolik, že nevíte, co se děje). Výhoda je, že Jakab Juli, která po 144 minut nesleze z plátna, je hezčí než Röhrig Géza (trochu připomíná Watson Emmu), i když se jí většinou budeme dívat zezadu na krk a ne do obličeje. Pokud Nemes László jiným způsobem točit neumí, už si jeho další filmy nechám ujít. (05.10.2018)

"Napszállta" bolo veľkým očakávaním, ku ktorému som sa konečne dostal až teraz. Už som si myslel, že sa k filmu nedostanem. Ale nakoniec sa podarilo. Takže si poďme o filme niečo povedať. V prvom rade opäť pochválim kombináciu réžie Lászla Nemesa a kamery Mátyása Erdélyho. Tak ako naposledy vo svojich funkciách fungujú obdivuhodne. Kamera vo filme je fantastická a neustále nás dostáva priamo do deja. Vďaka tomu som sa počas sledovania ani raz nenudil. Bol som zvedavý ako sa to celé vyvinie a neustále sme sledovali Irisz počas celého príbehu. A bolo to zaujímavé. A takisto platí, že nejde o veľmi príbehový film, ale skôr výrazne postavový film. Nehľadáme v tom nejaký silnejší príbeh. Skôr sledujeme našu hlavnú hrdinku, sledujeme jej vnútorný boj, hľadanie pravdy a svojej vlastnej identity. A kým na začiatku filmu pôsobí vysoko ustráchane a strateno, tak na konci filmu je naopak už veľmi silná a rozhodná. Herecké výkony vo filme sú skvelé, réžia skvelá, kamera nás dostáva do deja. Problém filmu je pre mňa, že som počas sledovania z neho dlho vôbec nebol jasný. K čomu sa máme dostať? Čo je cieľom? Čo z tých scénok máme vyčítať? Pôsobí to miestami ako keby sme len sledovali jej cestu ako sa snaží pochopiť udalosti, históriu v Budapešti a prečo je meno "Leiter" zavalené hromadou špiny. Je to zaujímavé, ale nemám pocit, že sa to dá považovať, za celkový príbeh. A okrem toho je tu niekoľko momentov, kedy by som si prial vedieť viac z toho čo sa udialo v danom momente, no nie je to cesta, ktorou sa film rozhodne ísť. Som rád, že som film konečne videl, no neviem či by som sa k nemu niekedy vrátil. Nenudil ma, no nemôžem povedať, že by ma nechal tak výrazne zasiahnutého ako to bolo v prípade "Saul Fia". Myslím si, že film stojí za pozornosť, no nemôžem zaručiť, že budete s výsledkom spokojní. Hodnotenie: B (04.04.2020)

László Nemes ve svém druhém celovečerním filmu používá stejnou estetiku jako v pohlcujícím dramatu z Osvětimi. Velké a chaotické davové scény, nezaostřené celky, dlouhé scény na jeden záběr. To, co fungovalo před několika lety ve filmu Saulův syn, ale u Soumraku bůhví proč nefunguje. A to vůbec. Možná za to může rozbředlý příběh, možná extrémně nesympatická hlavní hrdinka. Natočeno na 35mm filmovou surovinu to sice všechno vypadá hezky, ale se skoro dvou a půl hodinovou stopáží a příběhem-nepříběhem je to vážně únavné. Na mysl přichází obavy, zda Nemes není jen „one hit wonder“, ale to ukáže jen čas. Očekávání na jeho další projekty mám každopádně ztlumené na minimum. Bohužel. [TIFF18] (17.09.2018)