Curse of the Witch's Doll

Letos jsem se trošku víc „odvázal“ než u mě bývá dobrým zvykem a hned z kraje roku jsem upřel svou pozornost i na několik hororových novinek. Většinou je totiž nechávám pěkně uležet a nevěnuji jim zvýšenou pozornost. Bohužel v tomto případě jsem udělal chybu a podíval se na tento kousek. Režisérské ucho Lawrence Fowler se tak svou prvotinou stal žhavým aspirantem na nejhorší film tohoto roku. A to i přes svou zjevnou snahu divákům nabídnout sice nepříliš originální zápletku, ale za to obsahující hned několik dějových zvratů. Jen jestli jich v tomto případě nebylo až moc. Přitom to zpočátku nevypadalo až tak zle. Pominuli jednu z nejhnusnějších panenek, které jsem dosud viděl, příchod hlavní hrdinky a její dcery sebou přinesl i jistou dávku docela snesitelné atmosféry. Interiér domu byl sice nic moc a ani kvalita kamery neodpovídala mým představám, ale byl jsem ochoten přistoupit na onu hru s duchem čarodějnice, zmizelou holčičkou a zoufalou matkou, která se jí snaží najít a hlavně zachránit. Jenže zhruba po třičtvrtěhodince přišel první zvrat v ději. Ukáže se, že vše není, jak by mělo být, což ovšem moc lidí nepřekvapí, pokud jsou tedy alespoň trochu pozorní diváci. I to by se však dalo ještě překousnout, protože i potom následuje jakžtakž zajímavá pointa v ústavu. Jenže zde už se začaly nelogické situace načítat a přibylo i herecké přehrávání. Jenže to režisérovi zjevně nestačilo a tak těsně před koncem nastává další zvrat (posun v čase) a tím to už zabil úplně. Tak zbytečně překombinovaný a navíc nepříliš dobře provedený film jsem už dlouho neviděl. Lawrence Fowler se vlastně pohřbil sám. Tedy hlavně svoje dílo. Opravdu zajímavých momentů tu bylo poskromnu. Curse of the Witch's Doll tak doplatilo hlavně na nevyzrálost svého tvůrce. 20% (13.04.2018)

Pokud je na celém filmu nejlepších zhruba posledních 10 minut z 99 tak je někde asi chyba. Ono celý film působí dojmem jako by do něj dávaly vše možné z jiných hororů máme tady vraždící panenku psychiatrický ústav a čarodějnici. 5 procent za ten konec kdyby byl celý takový film dal bych i 3 hvězdy. P.s. s hororem to moc společného nemá 3/4 filmu jsou jen kecy ve stylu kdy jedna říká Já něco vidím a druhý jí odpovídá nevidíš není to skutečné. A ta panenka se tam objeví zhruba ani ne 15 minut. (24.02.2018)

Matka s dcerou přijíždějí do odlehlého sídla na anglickém venkově, aby se ukryly před bombardováním. Jenže v domě straší čarodějnice ze 17.století, toho času převlečená za srandovní panenku a tak se krátce poté, co několikrát zavrže podlaha, dcera ztratí. Vzápětí se ukáže, že ne všechno je tak, jak vypadá. Sice jsem si zpočátku říkal, že to nebude tak hrozné, protože vizuál na mě nepůsobil až tak lacině, jenže pak to rozbalila neskutečně netalentovaná hlavní hrdinka, nastoupily "masky" i "triky" a film se celkem záhy propadl do podprůměru. Celé to ještě podpořil zvrat, který dal prostor pro dalšího neherce a Fowler se pustil i do dialogů, které byly krásnou ukázkou toho, jak se to také nemá dělat. A to vlastně platí pro celý film. 5% (18.02.2018)

Tajemný zámecký dům na samotě nedaleko vesnice, všudypřítomná mysteriózní atmosféra a k tomu panenka s duší nějaké čarodějnice. A když se jednoho dne ztratí malá Chloe, její matka s vervou sobě vlastní musí překonat k její záchraně kletbu hračky. 'Prokletí panenky čarodějnice', jak by se dal přeložit název filmu, připomíná různé motivy z různých starších snímků v celku promyšleném příběhu. Všechny postavy mají své pevné místo a vytvářejí přesvědčivé etudy. Vztah matky s dcerou je jedním z nejsilnějších motivů celého konceptu filmu. Emocionální dějová část zmizení dcerky tak dostává na větší intenzitě. Původ panenky je vysvětlen hned zpočátku, jak většinou u takovýchto motivů bývalo obvyklé. A netrvá dlouho a děj se začne striktně rozvíjet, přičemž si neustále drží svoji zajímavost. A ta zajímavost i nadále tkví převážně v živé panence, která filmové tvůrce stále neopouští. Podobný snímek o takové panence je například 'The boy' (2016), byť se zcela odlišnou koncepci příběhu. Každopádně jde pořád o panenku, která hrdiny příběhu nemálo potrápí. Inu, starý známý Chucky ze snímku 'Dětská hra' (1988) prostě nestačí. Režijní debut Lawrence Fowlera tedy sice neoplývá originálností, čímž se snímek stává hodně předvídatelným, avšak natočen rozhodně není špatně. Atmosféra je budována pozvolna a její nadpřirozená nátura je neustále striktně držena. V ničem se netlačí na pilu, jen aby to za každou cenu děsilo či se uměle vytvářely lekačky. Na druhou stranu ani není divu, neb se jedná o nízkorozpočtovou produkci, takže moc možností k tomu ani nebylo. Díru do hororového filmového světa sice neudělá, ale za zváženou rozhodně stojí. Jen je potřeba od toho nic převratného neočekávat. (15.12.2019)

Na tomto filmu není opravdu nic, co by diváka zaujalo. Přijde mi jakoby tento film byl směsice všeho možného z jiných filmů. Směšná, ani ne strašidelná, panenka, která v sobě skrývá ducha čarodějnice staré několik set let, se snaží tyranizovat matku s dcerou. Pak přijde jakási zápletka, která diváka zase akorát zmate, a utvrdí ho v tom, že na tomto filmu není opravdu nic zajímavého. Výběr hereckého obsazení tomu grády taky zrovna nepřidal. Na celém filmu je obstojných akorát 10 posledních minut. (09.03.2018)