Réžia:
Dušan KleinKamera:
Josef VanišHudba:
Petr HapkaHrajú:
Milan Lasica, Jana Hlaváčová, František Řehák, Valérie Zawadská, Jan Hrušínský, Jiří Kodet, Rudolf Hrušínský, Alena Kreuzmannová, Pavel Zedníček (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
50-ročný Bohouš Fischer pracuje ako úradník vo firme, ktorá vyrába záchodové misy a inú zdravotnú keramiku. Úradnícka práca ho nebaví a k nezmyselnému vykazovaniu zbytočných hlásení pociťuje odpor. Chcel by sa venovať svojej manželke, deťom a zmysluplnej práci. Mašinéria socialistickej ekonomiky ho však "nemilosrdne" vynesie na post ekonomického námestníka, kde je nútený robiť ešte väčšie kompromisy než predtým. Zúčastňuje sa zbytočných stretnutí, na ktoré musí z titulu svojej funkcie získať peniaze z firemných fondov, alebo šarmantne rieši "pracovnú" nehodu dvoch zamestnancov, ktorí sa namiesto práce venovali ľúbostným hrám. V jeho súkromnom živote to nie je oveľa lepšie. Aby jeho dcéry dvojičky úspešne zvládli maturitu, Bohouš sa pokúsi zviesť ich učiteľku ruštiny. (TV JOJ)
(viac)Recenzie (144)
Jak si udělat srandu ze socialismu v posledních chvílích, kdy jsou u moci komunisti? Třeba tímhle filmem. Opravdu se jim to povedlo, pár opravdu vtipných scén. Krize středního věku se u každého projevuje jinak. Výchova dvou pubertálních dcer, které jsou na zabití. Úžasná žena a tím vším se prolíná komunistická práce pro továrnu na hajzlíky...... Vážení přátelé, ano. Na tenhle film si udělejte čas a v klidu relaxujte:) ()
Pro Gottwaldovy, Zápotockého, Novotného a Svobodovy děti k popukání (ověřeno), pro Husákovy a obeznámené Havlovy děti úsměvné. Pro ostatní nepochopitelný humor, protože absurdita sice zůstala, ale změnila svou tvář. Jako pozdní Husákovo dítě dávám tedy za 4*. Obávám se jen, že moje případné děti už dají jen tři a méně. Určitou nadčasovou rovinu tenhle film má (posoudím za nějakých dvacet let), ale obávám se, že mnohem víc je pomníkem doby a jako takový se časem stane spíš "dokumedií". PS: Pokud Bobo nerozuměl ekonomice pozdní normalizace, zajímalo by mě, co by říkal dnes. ()
„Člověk dospívá v životě třikrát a pokaždé při tom ztrácí iluze. Poprvé o svých rodičích, podruhé o sobě a potřetí o svých dětech..“ Bobovy monology jsou toho pýchou, hned za pícháním a pícháním do slabin socialistického zřízení, ve kterém musel mít prostý člověk alespoň nějakou drobnou ambici, aby nebyl down. Lasica vynikající. Jeho tatíček v podivném bezčasí vypadal ztraceně, ale zároveň plně zorientovaný (viz. pasáž s učitelkou ruštiny).. ()
" Jáááá Ti ho tam našroubuju, jáááá Ti ho tam dáááám!!!!" :D :D Perfektní satirická kritika tehdejšího socialismu, kdy Revoluce už klepala na dveře a proto film prošel cenzurou. Kdyby byl natočen tak o dva-tři roky dříve, soudruzi by ho nemilosrdně zašili do trezoru. Tolik vtipných a urýpaných hlášek v rychlém sledu za sebou se jen tak nevidí. "Jak seš jednou nahoře a nezakopneš, dolů Tě už nikdo nedostane." "Sověti+elektrizace=komunismus." Výbornej film!! "Vlasto, Vlasto, pojď se mnou za sto, za sto, za stodolu!" :D ()
Vážení přátelé, tento film jen v případě, že nemáte do čeho píchnout. Legrační je jenom někdy, zajímavý také jenom někdy a tak tu zůstávají samotní herci, kteří nejsou zlí, ale bejvávali lepší. Jediné opravdu dobré na tomhle filmu je fakt, že vcelku slušně píchá do komunistickejch pohlavárů. Škoda, že se to jednání velkejch šajb do dnešní době nezměnilo. Kdyby Kodet věděl, že hraje postavu mnohých podnikatelů a papalášů v roce 2014, to by asi koukal. ()
Galéria (55)
Fotka © Filmové studio Barrandov / Vladislav Knapp
Zaujímavosti (7)
- Natáčení probíhalo v Rakovníku a místní továrně na výrobu dlaždic, která ve filmu představovala továrnu na sanitární keramiku. Několik scén bylo také pořízeno na zámečku Dřevíč u Nižbora, kde se o tři roky později usadil kancléř prezidenta republiky Karel Schwarzenberg. (rakovnik)
- Režisér Klein se po natočení filmu velice divil, že nemusel vystřihnout žádnou scénu. A to přesto, že Miroslav Štěpán volal řediteli Barrandova, aby film okamžitě stáhli. Ale v té době už ani on neměl dost sil, aby zákaz prosadil. (raininface)
- Milan Lasica se s Janou Hlaváčovou před natáčením filmu neznal, proto se před první společnou scénou šel paní Hlaváčové představit větou: „Dobrý den, já jsem Lasica, jak se má Luděk?“. Na mysli měl jejího manžela pana Munzara. (cariada)
Reklama