Vážení přátelé, ano

„Bohouši, nezlehčuj to! Co si nevyděláme, to nám nikdo nedá!“ Tohle byla jedna z posledních výraznějších komedií, která mi v rámci přehledu čs. kinematografie 1945–1989 chyběla. Jsem rád, že jsem se k ní dostal až v době, kdy se už dokážu orientovat v kontextu doby i tehdejší filmové tvorby a užil jsem si tak Vážení přátelé, ano naplno i v druhé vrstvě v podobě (překvapivě!) hravé satiry na tehdejší pomalu upadající socialistický režim. Musím říct, že mě v některých těchto ohledech dost překvapil, nejvíc asi ta směšná oslavná báseň o míru (jak zasáhne i stožáry nebo doletí až do Antarktídy..), která zde ještě před převratem veřejně zparodovala něco, co se za minulého režimu s obrovskou vážností až patosem přednášelo běžně (a v níž Jaroslava Obermaierová zparodovala tak trochu i sebe samu a některé své dřívější umělecké aktivity :)). Překvapilo mě pak též, o jaký nadčasový film jde, s pominutím dobových reálií a vybraných detailů použitelný i na dnešní dobu. Klein a Pecháček vybrali do své satiry taky hrstku nadčasových témat a situací z domácího, školního i pracovního prostředí a skvěle spojili v nápaditý celek plný vtipných dialogů. Nechybí originální snové scény, spousta úderných hlášek a známí herci, z nichž mě nejvíc potěšila Jana Hlaváčová. Chvílemi jsem uvažoval dát plný počet, ale objevilo se i pár slabších míst a od oné autorské dvojice u mě zatím vede předchozí film Dobří holubi se vracejí. Ale určitě se i k tomuto filmu někdy rád vrátím. Apropo, nemáte někdo chuť na člověče, nezlob se? ;-) 80% (27.10.2020)

Jde zřejmě o nejkritičtější filmové dílo Dušana Kleina a jeho dlouholetá spolupráce se spisovatelem Ladislavem Pecháčkem dosahuje svého vrcholu. Ale i když jde o Kleinovo nejkritičtější film, tak je stále doprovázen silnou dávkou hřejivé laskavosti. S hravým i kousavým nadhledem přináší tvůrci vtipnou satiru na společenské uspořádání konce socialistické epochy. Přibližuje osobní nespokojenost krize středního věku. Hledání smyslu života ve všech absurditách nastolených poměrů se stává bojem bláznivého rytíře s větrným mlýnem. Absurdity nás dokáží pobavit, vystrašit, pomáhat i navěky sužovat svým nelogickým základem a přísně vyžadovanou hierarchií postavení a využívání všech prožitků. Hlavní postavou hořkosladkého příběhu je Bohouš Fischer (příjemný Milan Lasica), který snad až nechtěně stoupá v hierarchii pracovního zařazení. Ovšem rozporuplností je v životě jedince tolik, že jejich skupinový portrét vyvolává otázky o smysluplnosti života člověka. V rovině kariérní, společenské i osobní a velmi osobní. Dotýká se samotných křehkých hranic vlastní svobody člověka. Z dalších rolí: činy svého muže zmatená a věrná Bohoušova manželka Anděla (sympatická Jana Hlaváčová), dospívající a prostořeké dcery Bohouše Hanka (Marcela Ovčáčková) a Kamila (Michaela Ovčáčková), požitkářský a prospěchářský Bohoušův nadřízený a nový ředitel podniku Dlask (dobrý František Řehák), svádějící Bohoušova sekretářka Monika (Valérie Zawadská), elitářský a neoblomný důležitý muž z ministerstva Římský (dobrý Jiří Kodet), hnidopišský podnikový referent Wohanka (solidní Jan Hrušínský), rozverní rodiče Bohouše na odpočinku (Rudolf Hrušínský a Alena Kreuzmannová), Bohoušův prozíravější bratr Jíra (solidní Pavel Zedníček), jeho progresivně smýšlející a cílevědomá manželka (Zita Furková), Bohoušův dobromyslný kamarád a lékař Berka (příjemný Július Satinský), neukojená učitelka ruského jazyka (Gabriela Wilhelmová), snaživá recitátorka socialistické poezie Spišáková (dobrá Jaroslava Obermaierová), či starý bývalý ředitel podniku Brunclík (Ota Sklenčka). Satira je to vyvedená. Je trefná i laskavá. Je smutná, a přesto stále ještě neztratila svoji poslední naději. Absurdit ve společenském zřízení, a že nás obklopují na každém kroku a v každý čas, je tolik, že člověka chtě nechtě nutí do švejkovské polohy při nazírání na život. Hledání nikdy nekončí. Hledání proplétá soukromí i veřejnost pevným svazkem. I je nevybíravě rozlišuje a odděluje. K šanci na úspěch je zapotřebí silného žaludku. A přesto zbytek víry stále zůstává při idealistickém nahlížení na život. Je mnoho činností, které by člověk měl zkusit na své pouti. (09.08.2016)

Vážení přátelé, ne. Kontroverzní satir komedie, která měla paradoxně smůlu na dobu, v níž vznikla. I když už bolševik ležel na lopatkách a kopal nožičkami a vznik už je na samé hraně pádu Husákova lejna z papalášského balkonu, přece jen Dušan Klein a spol. jen stěží mohl předpokládat, že se otroctví přelije do otroctví na druhou, tudíž výsledné dílo smrdí tehdejší dobou velmi hustě. A je zde řada pasáží, které jsou z dnešního pohledu nicneříkající, naivní a socialisticky pitomoučké. Zkušený Milan Lasica sice věděl, jak z toho ven, žel nikdy nepatřil k mým hereckým favoritům, neb je na mě až příliš intelektuálně založenou personou. Jasně, nad Kleinem by se vznášel zákaz činnosti, film má provokativní ráz, který je kritikou své doby. I tak neocením tenhle film ani zpětně, to by mě totiž po osvěžujícím rozjezdu nesměl začít nudit a dospět ke svému cíli značně archaickým způsobem, kdy výsledný obsah už nijak zásadně zábavný nebyl. Z dnešního pohledu tenhle vyvanulý obsah s nikým nehne. A pokud ano, dotyčný by měl zahodit kalendář z roku 1988/1989, kterým se patrně dodnes řídí, a pořídit si nový, hezčí, třeba s nějakým dnešním předním politikem, hlásajícím hezčí zítřky. 4/10 (26.03.2018)

Plno životních mouder, trefných hlášek a mužského pohledu na svět. Zda byl Bobo "down", těžko říct, spíš šuškající lidé kolem něho. Nebyl to pravý kariérista, i když příčky pracovního zařazení zdolával poměrně rychle, ale za cenu manipulace jeho pravého Já. Páni soudruzi mu mnoho nedarovali, pokud nebude po jejich, nebude mít dostatečné podmínky pro svůj koníček - kachlová kamna. Taková metafora, která i v dnešní době ba v jiné podobě, klepe na nejedny dveře. Milan Lasica hrál výborně, pln pokory a skromnosti. Jeho "dvojče", Július Satinský nebyl pozadu. Paní Hlaváčová zahrála velmi oduševnělou ženu. Jan Hrušínský byl srandovní. Tento film hodnotím jako zdařilý hlavně pro specifický český humor. (29.06.2009)

Samostatný referent podniku Fortuna Bohous Fisher (Milan Lasica) si nikdy nemyslel, že dosáhne na nějaký vyšší post. Ale co čert nechtěl, starý ředitel odchází do důchodku, nastupuje nový a ten si vybere Bouhouše jako zástupce. Ten konečně začíná vidět jak to v podniku skutečně funguje - nikdo se nepředře, a přesto podnik vydělává, pracovní úraz se zamaskuje (a statistika pak vypadá super). Začíná pociťovat touhu po skutečné práci, která je za člověkem vidět - a tak si sežene nářadí, odbornou literaturu a rozhodne se vlastníma rukama vyrobit pravá kamna... Když vidím ty nadšené recenze okolo, tak si chvilkama říkám, jestli jsem se náhodou nedíval na úplně jiný film. Jasně, jako ukazatel toho, jak to tenkrát vypadalo možná super, ale kde je nějaký příběh? Spousta scén jednotlivě mne bavila (např. předpověď počasí "špiona" meteorologa), ale dohromady jsem se vcelku nudil. Ani proti hereckému obsazení - minimálně po "pracovní" linii Bohouše Fishera nic nemám - ta "rodinná" byla o řád horší. Nevím, prostě mi tento film moc nesednul - když už něco z podobné éry na podobné téma, tak si radši pustím Kouř (14.02.2013)