Vážení přátelé, ano

Samostatný referent podniku Fortuna Bohous Fisher (Milan Lasica) si nikdy nemyslel, že dosáhne na nějaký vyšší post. Ale co čert nechtěl, starý ředitel odchází do důchodku, nastupuje nový a ten si vybere Bouhouše jako zástupce. Ten konečně začíná vidět jak to v podniku skutečně funguje - nikdo se nepředře, a přesto podnik vydělává, pracovní úraz se zamaskuje (a statistika pak vypadá super). Začíná pociťovat touhu po skutečné práci, která je za člověkem vidět - a tak si sežene nářadí, odbornou literaturu a rozhodne se vlastníma rukama vyrobit pravá kamna... Když vidím ty nadšené recenze okolo, tak si chvilkama říkám, jestli jsem se náhodou nedíval na úplně jiný film. Jasně, jako ukazatel toho, jak to tenkrát vypadalo možná super, ale kde je nějaký příběh? Spousta scén jednotlivě mne bavila (např. předpověď počasí "špiona" meteorologa), ale dohromady jsem se vcelku nudil. Ani proti hereckému obsazení - minimálně po "pracovní" linii Bohouše Fishera nic nemám - ta "rodinná" byla o řád horší. Nevím, prostě mi tento film moc nesednul - když už něco z podobné éry na podobné téma, tak si radši pustím Kouř (14.02.2013)

"Bohouši, hraj, nebo bude průser!" Tak jo, Lasica byl úžasný, film se točil v mém Rakovníku (takže už jenom pozorovat naše náměstí byl skvělý pocit), ale pro člověka, který komunismus už nezažil, nemá tahle komedie skoro žádnou cenu. Kratší stopáž by neuškodila, Bohoušova dvojčata byla vyloženě odpudivá stvoření. Některé hlášky mě ale opravdu pobavily. (29.11.2011)

Film o tom, ako sa referent stal namestnikom riaditela. A zacina rozmyslat nad nejakou tvorcou pracou. Chvalim plejadu znamych mien, na ktore sa kedykolvek rad pozriem : Hrusinsky /Spalovac Mrtvol, Tri Veterani, Slavnosti snezenek/, Satinsky, Rehak /obaja Prodavac Humoru/ a pochopitelne Obermaierova. Satira, ako ma byt. 74 % (17.12.2013)

Po dvou Olmerových filmech se Svěrákem a dvou Kachyňových s Heřmánkem přichází na sklonku 80. let Kleinův příspěvek k tématu "krize středního věku sympatického polointelektuála na prahu stárnutí". Všechny tyto filmy mají mnoho společného a podle mne Kleinův opus všechny dosavadní překonává, především bravurním propojením pohledu na osobní smysl života s geniální satirou reálného socialismu. Skoro neuvěřitelné, že to soudruzi povolili, i když v rámci "přestavby", proč ne, že ano. Kouzlem nechtěného se bortící se kamna v závěru mění v proroctví - píše se rok 1989 a je úžasné, jak celý film nezvratně směřuje ke kolapsu systému. Bobovi rodiče ve starobinci naopak dávají připomenout, že tady ještě před "socialismem" byl nějaký jiný svět (nemluvě o panu Palečkovi). Úvodní Hapkova-Horáčkova píseň nemá chybu, flegmatický Lasica je k sežrání. Je tam toho hodně a všechno kompaktní. Zkrátka, z Kleinových filmů, které jsem viděl, je tento nejlepší. Oceňuji geniálně lapidární komntář od NinadeL. (14.05.2011)

Náš podnik by měl podle všech ekonomických ukazatelů v reálné době zkrachovat, jenže nezkrachuje...nakonec vždycky splníme plán a jsou prémie, jak se to dělá?...nevím...a ani to nechci vědet...je naše národní schizofrenie, že neschopné pracovníky vždycky vyhodíme na nějaké vyšší místo nahoru...měly by se pro zřídit zvláštní domovy důchodců...něco podobného jako mají kněží v Jindřichově Hradci. Film naprosto geniální, někdy bych dokonce řekl, že prakticky jakákoli scéna z podniku je takové "Jistě, pane ministře" po česku. Scény, které se týkají rodiny zase dobře ilustrují krizi středního věku chlapa co má doma 3 ženský. Co dodat...vedle série básníků a dobrých holubů, nejlepší Kleinův film. (12.11.2004)