Vážení přátelé, ano

Náš podnik by měl podle všech ekonomických ukazatelů v reálné době zkrachovat, jenže nezkrachuje...nakonec vždycky splníme plán a jsou prémie, jak se to dělá?...nevím...a ani to nechci vědet...je naše národní schizofrenie, že neschopné pracovníky vždycky vyhodíme na nějaké vyšší místo nahoru...měly by se pro zřídit zvláštní domovy důchodců...něco podobného jako mají kněží v Jindřichově Hradci. Film naprosto geniální, někdy bych dokonce řekl, že prakticky jakákoli scéna z podniku je takové "Jistě, pane ministře" po česku. Scény, které se týkají rodiny zase dobře ilustrují krizi středního věku chlapa co má doma 3 ženský. Co dodat...vedle série básníků a dobrých holubů, nejlepší Kleinův film. (12.11.2004)

Skvěle sedící satira pozdního komunismu, kde se skoro každý bojí bez schválení cokoli udělat, takže se národ rozdělil na apatickou většinu a bezskrupulózní hrstku, která se naopak neštítí ničeho. Hlavní hrdina, letargicky snášející bezvýchodný pracovní život plný absurdit, si nakonec dokáže vrátit alespoň trochu radosti a energie díky stavbě kachlových kamen. Velmi dobré herecké výkony (zejména vynikající, jakoby stále unavený, Milan Lasica), výborný scénář Ladislava Pecháčka a citlivá režie a odvaha pana Kleina přispívají k příjemnému pocitu z tohoto filmu. Ještě že už je to vše za námi, nezbývá si než povzdechnout, ale zároveň se radši ani neptat, co je před námi. Čtyři hvězdy i za rakovnické exteriéry. (28.08.2011)

"Bohouši, hraj, nebo bude průser!" Tak jo, Lasica byl úžasný, film se točil v mém Rakovníku (takže už jenom pozorovat naše náměstí byl skvělý pocit), ale pro člověka, který komunismus už nezažil, nemá tahle komedie skoro žádnou cenu. Kratší stopáž by neuškodila, Bohoušova dvojčata byla vyloženě odpudivá stvoření. Některé hlášky mě ale opravdu pobavily. (29.11.2011)

Na svou dobu velmi odvážný snímek, uvedený do kina v říjnu 1989. Asi už cenzor nebyl ve střehu. Ironický a přitom laskavý humor pana Lasici, který jako Bohouš Fischer pracuje v pozici referenta v podniku na výrobu záchodových mís. Tak moc by chtěl dělat něco užitečného a prospěšného (tedy ne že by wc mísy nebyly užitečné a prospěšné, kdo by taky chtěl chodit na turecký záchod :-)). Je otrávený zbytečnou administrativou, nesmyslným vykazováním nejrůznějších zbytečností a všudypřítomnými intrikami ale místo toho se stává ekonomickým ředitelem a je tak nucen dělat stále větší kompromisy… ale na harmoniku hraje hezky:-)) (18.02.2013)

Vážení přátelé, ano - kombinace krize středního věku a marasmu reálného socialismu. Satira, fraška, svého druhu dokument o podivné době. Esence gulášového socialismu v časech perestrojky. Éry ,,nového myšlení", pokusu reformovat nereformovatelné. Snažení smutné a v podstatě tragické, stejně jako tenhle film, mající i po těch letech překvapivě funkční scénář. Pamatuji si, jak jsem na něm byl v kině v roce 1989 a tahle tragikomedie mi osobně nepřišla tak dobrá jako dnes. Jak reflektuji s odstupem 24 let, hlavně proto, že jsem v TOM tehdy žil. Mnohem silnější je otevřít si tuhle konzervu tehdejší atmosféry, znásilněného myšlení, pokřivenosti charakterů, kolabujícího systému. Jednoznačně nejsilnější Kleinův film. Únor je v nás. (15.12.2013)