Vážení přátelé, ano

„Člověk dospívá v životě třikrát. A pokaždé při tom ztrácí iluze. Poprvé o svých rodičích, podruhé o sobě a potřetí o svých dětech.“ Už úvod spolu s variací pro záchodovou mísu a bidet mě pobavil. A smál jsem se i dál, ačkoliv film je krom komedie i satirou tepající do dobových nešvarů. Neřeší se jen práce, ale vůbec život stárnoucího muže, ať už jde o neporozumění dětem („Vidíš! Bez podprsenky!“ - „Ale jen od pondělka do čtvrtka.“ - „V pátek ne?“ - „V pátek nemaj matematiku.“), starost o rodiče („Podívej, náš Boba je tady. Přines ti kytičku.“ - „Absolutně jedna. Z nás tří budu mít nejmenší rakev.“ - „Má radost.“) či problém s potencí („Tuším, že si uříznu ostudu. A jak řekla Anděla, nakonec těm holkám ještě ublížím. Bohouši, musíš!“). Podobných frků je tam spousta, škoda jen, že některým postavám se dává až příliš prostoru i na úkor vtipnosti (bratr, manželka), což film ve výsledku stojí 1*. „Myslím, že řešení je komplexní. Oni zkrátka dostanou odměnu za to, že si v pracovní době zašoustali.“ - „Právnicky je to ovšem v naprostém pořádku.“ (27.05.2018)

Trampoty samostatného referenta v štátnom podniku s výrobou bielej zdravotnej techniky mi v mnohom pripomínali prvé časti českej série o básnikoch. Lasica je ale veľmi zdatný herec a zvládol tu aj krízu prvého starnutia, povýšenie v práci do nechcenej pozície, dve pubertálne dcéry a obrovské množstvo skvelých situácií a bonmotov. Reálny socializmus srší z každej scény, každej repliky, každého detailu. Keby to nebol rok 1989, tak by za tú satiru snáď aj niekoho zavreli. Busty Gottwalda hneď vedľa modelov záchodových mís a vôbec hajzle úplne všade, to asi nebola predstava ideálneho socialistického podniku. Film vznikal pred revolúciou, ale akoby tvorcovia už s istotou vedeli, ako to dopadne, a že odovzdanie moci je nezvratné. –––– Náš podnik by podle všech ekonomických ukazatelů měl v reálné době zkrachovat. Jenže nezkrachuje. Nakonec vždycky splníme plán a jsou prémie. Jak se to dělá, nevím. A ani to nechci vědět. –––– Tak krásně jsme se tenkrát s Andělou milovali až jsem byl přesvědčenej, že byl počet génius. Jenomže příroda nás převezla. –––– Ač skončí války koncem století. Až do Antarktidy má píseň doletí. Únor je v nás! Únor je v nás. (29.10.2016)

Film o tom, ako sa referent stal namestnikom riaditela. A zacina rozmyslat nad nejakou tvorcou pracou. Chvalim plejadu znamych mien, na ktore sa kedykolvek rad pozriem : Hrusinsky /Spalovac Mrtvol, Tri Veterani, Slavnosti snezenek/, Satinsky, Rehak /obaja Prodavac Humoru/ a pochopitelne Obermaierova. Satira, ako ma byt. 74 % (17.12.2013)

Vážení přátelé, ne. Kontroverzní satir komedie, která měla paradoxně smůlu na dobu, v níž vznikla. I když už bolševik ležel na lopatkách a kopal nožičkami a vznik už je na samé hraně pádu Husákova lejna z papalášského balkonu, přece jen Dušan Klein a spol. jen stěží mohl předpokládat, že se otroctví přelije do otroctví na druhou, tudíž výsledné dílo smrdí tehdejší dobou velmi hustě. A je zde řada pasáží, které jsou z dnešního pohledu nicneříkající, naivní a socialisticky pitomoučké. Zkušený Milan Lasica sice věděl, jak z toho ven, žel nikdy nepatřil k mým hereckým favoritům, neb je na mě až příliš intelektuálně založenou personou. Jasně, nad Kleinem by se vznášel zákaz činnosti, film má provokativní ráz, který je kritikou své doby. I tak neocením tenhle film ani zpětně, to by mě totiž po osvěžujícím rozjezdu nesměl začít nudit a dospět ke svému cíli značně archaickým způsobem, kdy výsledný obsah už nijak zásadně zábavný nebyl. Z dnešního pohledu tenhle vyvanulý obsah s nikým nehne. A pokud ano, dotyčný by měl zahodit kalendář z roku 1988/1989, kterým se patrně dodnes řídí, a pořídit si nový, hezčí, třeba s nějakým dnešním předním politikem, hlásajícím hezčí zítřky. 4/10 (26.03.2018)

Vážení přátelé, tento film jen v případě, že nemáte do čeho píchnout. Legrační je jenom někdy, zajímavý také jenom někdy a tak tu zůstávají samotní herci, kteří nejsou zlí, ale bejvávali lepší. Jediné opravdu dobré na tomhle filmu je fakt, že vcelku slušně píchá do komunistickejch pohlavárů. Škoda, že se to jednání velkejch šajb do dnešní době nezměnilo. Kdyby Kodet věděl, že hraje postavu mnohých podnikatelů a papalášů v roce 2014, to by asi koukal. (21.12.2014)