Scenár:
Vladimír KörnerKamera:
Václav HanušHudba:
Svatopluk HavelkaHrajú:
Jiřina Šejbalová, Karla Chadimová, Marie Vášová, Miroslav Macháček, Jaroslav Blažek, Oto Ševčík, Vladimír Erlebach, Iva Janžurová, Jan Maška (viac)Obsahy(1)
Je téměř dvacet let po válce. Rány minulosti, co se nikdy zcela nezacelily, ale stále mnozí nosí ve svých srdcích. Traumata doby si sebou nese i Marie Vláčilová (J. Šejbalová), která přežila jeden ze zajateckých táborů v Německu. Nyní po tolika letech se podařilo nalézt masový hrob zajatců z onoho tábora a vyšetřovatelé navštíví právě Marii, aby od ní získali jakékoliv zprávy o táboře. Díky jejím významným informacím se má pak stát korunním svědkem obžaloby v Německu a nyní se připravuje na cestu. Jenže to vyvolává další a další nepříjemné vzpomínky – hlavně na dceru Pavlu, co si prošla německou převýchovou a svou matku po shledání téměř neznala… (Česká televize)
(viac)Recenzie (33)
Majngot, tyhle oficiální texty distributora to je mor. Civilní vylíčení práce kriminalistů je tady pomalu to poslední oč jde. --- Körnerův rukopis jde zde poznat, stýkání a potýkání s Němci je jeho bytostné téma, a vždy to pojme netradičně, jakož i zde. Některé scény a záběr jsou skvělé - poněmčelé děti čekající na nádraží na svých kufrech s cedulkou kolem krku až si je najdou jejich původní čeští rodiče, bloudění hrdinčiny bíle oděné dcery lesem křivolakých černých stromů (kde vůbec takový les je?), tmavá "německou minulost" skrývající skříň na vybílené půdě (symbol jak hrom). Prostě, kamera zde často čaruje a v tom ji účinně podporuje hudba. K tomu výkon Jiřiny Šejbalové, ale nejen její. Nejslabší je režie, takže nakonec dávám slabé čtyři hvězdičky, protože si shodně s předhodnotitelem mchnk myslím, že film je nedoceněný, leč často jsem si na mnoha místech filmu říkal, co by s takovým námětem, s takovým kameramanem a s takovým hereckým obsazením zvládli Vláčil či Kachyňa. ()
Prvotina Dušana Kleina je ovlivněna dobou. Námět, který ještě mnoho let po válce měl co říci, neboť mnoho lidí ještě tuto dobu zažilo. Z pohledu dneška to trošku moc tlačilo na pilu, ale je to dáno dobou a režimem. Paní Šejbalová byla prostě velká herečka a filmu dodala tu správnou atmosféru dramatu matky, která dvakrát za život přijde o dceru. ()
Zajímavá psychologická studie. Zabředla jsem do ní takovým způsobem, že jsem si myslela, že je film minimálně o hodinu delší. Tohle je velmi těžké a složité životní téma. Škoda, že to všechno působilo až moc rozplyzle. Čekala jsem trošku víc.Na tehdejší dobu je herecké obsazení výborné. Exceletní je samozřejmě Jiřina Šejbalová. Bylo příjemné vidět Oto Ševčíka v jiné roli než je kníže pán nebo německý důstojník. Přišlo mi, že je přemluvený, ale nemohla jsem si vzpomenout, kdo ho mluvil. ()
Tak tohle pro mne bylo těžké zklamání. Poněkud vyděračský a nebál bych se říct agitační film (pohledem na zlé německé kapitalisty, kteří nechtějí převzít vinu za nacismus, aby mohli nerušeně v soudovém NSR podnikat), který snoubí dvě naprosto protikladné filmové roviny - a to snové pasáže a představy proti naprosté a až ubíjející doslovnosti. Chybí tomu soudržnost, zaujetí, celé je to jak skládanka nahodilých obrazů z různých filmů, celé je to chladné jak psí čumák. ()
Málokdy se stavá, že se mi příběh či hlavní postava dostane tak moc pod kůži, jako v tomto případě. Vůbec zde neberu v potaz jakousi rozvláčnost a řežijní nevyspělost. Bylo mi to fuk. Mě dostalo téma samotné, napjatě jsem sledovala osud paní Vláčilové. Během jediného života dostávat jednu podpásovku za druhou, přitom stále jít s hlavou vztyčenou a dělat to co je správné. To je pro mne příběh Opravdového člověka. Ve zlomový okamžik se rozhodnout mezi morální či citovou důležitostí. Vše umocnil skvělý výkon Jiřiny Šejbalové, které jsem věřila každé slovo, každý pohyb, každý výraz jejích očí. ()
Reklama