Manhunt

Zajímavý doprovodný program k Fincherově Mindhunterovi. Uzavřená série o období těsně před/po dopadení Unabombera, která je značně rozporuplná v tom, že na každý klad (a těch tu pěkných pár je) připadá nějaké to „ale“. Na první dobrou zarazí, že v době kdy se ztrácí rozdíl mezi filmovou a seriálovou produkcí, tak tohle neomylně zařadíte mezi laciné televizní seriály jak z devadesátek. I zdejší kanceláře působí jako papundeklové kulisy a ne skutečné prostory. Dále je to příliš ambiciózní; nespokojí se to totiž čistě s procedurální rovinou vyšetřování, ale mnohem více než byste čekali to zabrousí do vod psychoanalýzy a antisystémových filozofií. Což je sice sympatické, ale tvůrci zůstanou napůl cesty čili sice tomu věnují značný prostor, ale mají tendenci to divákovi polopaticky vysvětlovat jak ve škole. K tomu je to zkratkovité, postavy mají tendenci deklamovat vysvětlujícími monology evidentní fakta „jakože pro postavy, ale ve skutečnosti pro diváka“ (jakoby Discovery stále chtělo své diváky vzdělávat naučným programem i v dramatu), vedlejší postavy jsou málokde tak ploché a do počtu (speciálně parťačka má náběh na nejzbytečnější, nejotravnější a nejhůře napsanou i zahranou postavu posledních let; nechtěně směšný pokus o drsnou emancipovanou ženu v mužském světě). Koncept dvou časových rovin pak funguje zdaleka nejhůře ze všech seriálů, kde se v posledních letech objevil. Ani strukturou to není vyhraněné; chvíli procedurál, chvíli soudní drama, chvíli tvrdý dokument, chvíli thrileroidní fikce o kočce a myši, chvíli to a chvíli ono. A pak je tu Sam Worthington v hlavní roli. Není sice vyloženě slabým článkem, ale tak neskonale vděčná mnohavrstevnatá role (která má v zásadě stejný vývoj i naturel jako Ford ve zmíněném Mindhunterovi) si žádala lepší výkon. Výrazně lepší. Speciálně když protihráčem je Paul Bettany, který sice na každý zdařilý výkon předvede jeden nemístně přepálený, ale takto dobrý a podmanivě charismatický nebyl snad nikdy. Což už je co říci, protože ve svém reportoáru má nejednu památnou roli. No a v neposlední řadě prostý fakt, že případ Unabombera jeho myšlenek a „kariéry“ je natolik zajímavý sám o sobě, že přebijí většinu výše zmíněných výtek. Ve výsledku tedy více zajímavé než opravdu dobré, ale zároveň natolik zajímavé až je to opravdu dobré; především pak ve dvou finálních epizodách. (19.12.2017)

Ufff to bylo papírování. Můj obdiv patří Fitzovi za to, že tomu věnoval kus svého života, dokonce na úkor své rodiny, což už mně bylo trochu proti mysli. Kdo čeká nějaký akčňák, tak se ho nedočká. Tady šlo vážně jen o to, jak hledali nějaký důkaz dopadnout Unabombera a aby byl ten důkaz neprůstřelný. Ne, nenudila jsem se, nicméně by šest dílů bohatě stačilo Vyměnila bych asi Sama (Fitz), který mně tam moc nesednul, ale Paul Bettamy to hrál bezkonkurenčně bezvadně. Je zajímavé podívat se pak na skutečné postavy. Například já bych Unabomberovi podle vizáže rozhodně nehádala IQ 165+-. (12.01.2018)

Z psychologickýho hlediska vysoce působivá a v podstatě i emocionálně zdrcující sonda do mysli člověka, něhož moderní společnost tak dlouho "zrazovala", že z potenciálního "génia" vzešel jeden z nejevětších bombových útočníků v historii USA. Perfektně napsanej, skvěle zahranej (Battany je v roli Unabombera démonickej) a velmi slušně zrežírovanej krimi seriál, kterej ač se vizuálně blíží víc běžný televizní produkci, je tématicky a obsahově natolik zajímavej, že nelze odolal zhlédnutí na jeden tah! (12.12.2017)

Bezchybný kriminální thriller o případu Unabomber, jež byl nejdelším a nejdražším v historii FBI. Ted Kaczynski aka Unabomber sice dělal šílené věci, ale v tom, že si nás moderní technologie zotročují a dělají z nás poslušné ovce, měl ve svém Manifestu naprostou pravdu. Druhou postavou na kterou se seriál zaměřil, byl jeho protějšek, profilovač FBI Jim Fitzgerald, jenž byl dopadením Unabombera posedlý. Oproti Mindhunterovi byla celá série dynamická a napínavá, tudíž ještě o třídu lepší. (03.03.2018)

Výhrady mám k tomu, že vlastne celý seriál bol natočený viac zo strany vyšetrovateľa, než zo strany toho po kom je pomenovaný. Musím však napísať, že som rada, že tu nepresadzovali teóriu o Kaczynskiho paranoidnej schizofrénii, pretože podľa pravdivosti a logiky jeho manifestu sa skutočne ako šialenec neprezentuje. Taktiež sa mi páčil záver, ktorý spochybňuje skutočnú slobodu každého z nás, pretože pokiaľ ste sa nad tým niekedy stihli vo vašom hektickom životnom štýle zamyslieť, tak je vám nad slnko jasnejšie, že sloboda v tejto civilizácii nie je ničím iným, než ilúziou. (30.01.2019)