Réžia:
Dušan KleinKamera:
Josef VanišHudba:
Harry MacourekHrajú:
Milan Kňažko, Alicja Jachiewicz, Rudolf Hrušínský, Miroslav Macháček, Vladimír Menšík, Pavel Zedníček, Jiří Hálek, Marián Labuda st., Zdeněk Řehoř (viac)Obsahy(1)
Muž v strednom veku prichádza do protialkoholickej liečebne, aby sa zbavil svojej závislosti. Jej rôznorodé osadenstvo však nemusí bojovať len s vlastnými zdravotnými a psychickými problémami, ale aj proti sadistickému vychovávateľovi Masákovi a jeho výchovným metódam, o ktorých si vedie podrobnú evidenciu. V tragikomickom filme so zaujímavým hereckým obsadením je možné nájsť paralely s Formanovým filmom Prelet nad kukučkiným hniezdom, i všeobecnú kritiku dobovej spoločensko-politickej situácie. (RTVS)
(viac)Recenzie (279)
Toto by měli pouštět povinně všem dnešním alkoholikům (ale to i třeba zamenité Tažné ptáky nebo Ikarův pád), anebo je s tím alespoň strašit před spaním, a nad nimi by mohl stát sám vrchní ošetřovatel Masák (po nějakém čase skvělý záporák pana Hrušinského) se svými avantgardními léčebnými metodami s notýskem v ruce a rozdávat ty své černé puntíky:-) Velmi dobrý spíš dramatický film, místy s depresivní atmosférou (šikana, beznaděj, ponížení, bolest) ale hlavně s opravdu mimořádným hereckým obsazením. Každý zahrál tak jak jen to bylo v jeho silách, tedy víceméně dobře:-) ()
Kleinův snímek, který se hemží nestory české herecké školy stojících na jedné či druhé straně barikády v protialkoholní léčebně, přináší zajímavou sondu do stinnějších stránek lidského bytí (a nemám tím na mysli jen boj s démonem alkoholu). Inu jak se říká: „Alkohol je metla lidstva!“ Ale já zároveň musím jedním dechem dodat: „Občas se zamést musí!“ :-) No a teď si pojďme společně zazpívat hymnu Václava Hrabině, který chtěl alespoň rovně viset, když nemohl rovně stát: "Žít jako člověk, chtít lepším být, pracovat pilně, přestat už pít, líbat svou ženu, rodiče ctít, dětem svým příkladem jít. Můj bratře v bílém, pomoz mi žít, pomoz mi hledat, pomoz mi chtít, pomoz mi dávat, pomoz mi brát, pomoz mi zas rovně stát." ()
Autorské duo Klein-Pecháček vneslo do české kinematografie československého období výrazný osobitý tón, jehož asi nejtrvalejším plodem zůstane již zklasičtělá básnická pentalogie. Alkoholismus je pravděpodobně nejznámější látkou, na níž se dá zvlášť dobře vyložit dnes všeobecně přijímaný fakt , že čas černobílého zjednodušeného rozlišování "zdravých" a "nezdravých" látek vhodných či naopak smrtelně nebezpečných pro naše zdraví je nenávratně pryč. Řečeno s nadsázkou fakt je ničím, kontext a poměrnost jsou naopak vším. Cesta či návrat do normální společnosti zdravých a vyvážených dospělých jedinců je krajně nesnadná a pro mnohé uzavřená; alkoholismus totiž zpravidla není omezen na drogovou závislost, ale sdružuje současně další osobnostní trudy, nevyváženosti a patalogie; lze říci, že sám o sobě je rovněž patologií. Důvěrná znalost prostředí - původním povoláním je Pecháček lékař, další z těch, kteří medicínou vrostli do české literatury a získali si v ní poprávu stálé místo - je východiskem do celé galerie postav a osobností na obou stranách - jak klientů, tak léčících. Milan Kňažko, poprávu mimořádně hrdý na kvalitu své češtiny, ve svém Lexovi předvedl suverénní výkon, dokonale odrážející muže na citlivém rozhraní plebejství, tvořivého umělectví a nepochybné kultivovanosti, krerý zápasí s viditelným Kainovým znamením svého plebejského původu, nedokončeného vzdělání a potácivé pouti životem. Brilantní je i Sommerův výkon v úloze primátora a Hrušínského vrchní ošetřovatel Masák, suverén v barokních labyrintech kunštátského kláštera balancující na ostří nože mezi nezbytnou razancí a značnými psychickými zvláštnostmi (v tomto ohledu navazuje na pana Kopfrkingla ze SPALOVAČE MRTVOL), dále rozmnožuje skvělou sérii Hrušínského nápaditých vrcholných kreací z komediálních filmů osmdesátých let. Za víc než zmínku stojí další velikán této generace Vladimír Menšík. Kleinova konstatace, že na malou plochu kunštátských exteriérů se odařilo shromáždit galerii skvělých českých herců, je doplněna neméně dobře zvládnutým komparsem klientů léčebny. Lyrické pozvolné plochy, v nichž je film natáčen, kamera, která se doslova mazlí s barokními interiéry kláštera, pozvolna převádí všední den léčebny do další polohy, symbolizované Lexovou spolužačkou Soňou, operní pěvkyní, jejíž vnějšková suverenita je nahlodána stejnými pochybami jako Lexova. Ve všech svých věových ztvárněních podobně jako v Lexově případě (v případě mladého Lexy se jednalo o jednu z vůbec prvních rolí tehdy jinošského Michala Dlouhého) je ztvárněna na mimořádné úrovni - vedle Evy Vejmělkové tu září přední polská herečka Alicja Jachiewiczová. Finále filmu - neúspěšný Lexův pokus o adaptaci ve světě slavné spolužačky končí návratem do léčebny a uchýlením do domicilia konečně nalezené dospělosti. "S knihami je to jako s alkoholem. Nejsou dobré nebo špatné samy o sobě, ale tím, co v nás probouzejí" Toto myšlenkové vyznění HOLUBŮ poctivostí své věcnosti a otevřenosti vlastně není špatné. I pro nás, diváky, může být dobrým odrazovým můstkem do skutečně žitého plného života. Také dnes. () (menej) (viac)
Scénář: Dušan Klein, Ladislav Pecháček .. Každý člověk má svoji závislost. Jen se s ní nesmí potkat… __ Výtečná a nadčasová (stále platná) tragikomická záležitost ze světa alkoholiků. Díval jsem se na to po pátečním celonočním tahu a i tak mám naštěstí k této proceduře ještě daleko :-)) ___ Skvěle napsané a excelentně zrežírované dílko, kde se sešla vskutku pestrá paleta nezapomenutelných československých herců. Na Vladimíru Menšíkovi už jde bohužel vidět nemoc a nedostává se mu ani nějakého výraznějšího prostoru, zato despotický Rudolf Hrušínský nebo ústřední Milan Kňažko (na jehož roli by přesně sedl i takový Oldřich Kaiser) jsou výborní a plně přesvědčivý. Film, ze kterého si jistě něco každý odnese! Alespoň by měl... ___ Škoda, že nám komercionalizace doby popřevratové zkurvila mnoho geniálních tvůrců, mezi které i pan Klein patřil. ()
Na české (československé) poměry neskutečně dobře zrežírovaná záležitost. Až se mi nechce věřit, že ten samý člověk diriguje blitkoidní Ulici. Důraz na sugestivní podání odvykačky, s náběhem do psycha, je sice více než klasický, Klein se ale nebál lehké anarchie s kamerou, takže výkvět české herecké společnosti uvidíte z úhlů, z jakých jste je ještě neměli čest spatřit (a to doslova). Klein si zaslouží pochvalu i za vedení herců - hvězda na hvězdě, ale přesto jedna životná role vedle druhé. Skvělý Kńažko a dobrý scénář Pecháčka, jenž se bohužel příliš drží schémat/klišé/pravidel filmů z prostředí psychiatrických léčeben a vězení. Na druhou stranu, asi to v nich probíhá doopravdy dost podobně... ()
Galéria (14)
Fotka © Filmové studio Barrandov / Vladimír Souček
Zaujímavosti (23)
- Miroslav Macháček byl skutečně v psychiatrické léčebně a to v roce 1975. (M.B)
- Scénář filmu v první verzi obsahoval vzpomínky hlavního hrdiny na svého strýce, který byl v padesátých letech pronásledován a vězněn z politických důvodů. Při schvalování byla tato pasáž vyškrtnuta. (raininface)
- Herec Josef Somr neztvárnil roli lékaře pouze v tomto snímku, ale dále např. ve filmu Helimadoe z roku 1992 v režii Jaromila Jireše, kde ztvárnil venkovského lékaře Hanzelína, a také např. v první sérii seriálu Zdivočelá země (od r. 1997) v režii Hynka Bočana, kde se představil v roli doktora Holubce. (majky19)
Reklama