Dobří holubi se vracejí

Tenhle film byl v mém životě dosti významný. Tak se to hold seběhlo, že i on zasáhl do mého života. Ale čas vše hojí, pomalu sice, ale hojí. Poslední film V. Menšíka. Film sám o sobě je ukázkou nejrůznějších lidí co propadli a zápolí s problémem alkoholismu, a jejich charaktery jsou ukázány jen povrchně a učebnicově. Ovšem co říká primář, to jsou věty, které platí neustále a budou platit. (04.09.2010)

Kleinův snímek, který se hemží nestory české herecké školy stojících na jedné či druhé straně barikády v protialkoholní léčebně, přináší zajímavou sondu do stinnějších stránek lidského bytí (a nemám tím na mysli jen boj s démonem alkoholu). Inu jak se říká: „Alkohol je metla lidstva!“ Ale já zároveň musím jedním dechem dodat: „Občas se zamést musí!“ :-) No a teď si pojďme společně zazpívat hymnu Václava Hrabině, který chtěl alespoň rovně viset, když nemohl rovně stát: "Žít jako člověk, chtít lepším být, pracovat pilně, přestat už pít, líbat svou ženu, rodiče ctít, dětem svým příkladem jít. Můj bratře v bílém, pomoz mi žít, pomoz mi hledat, pomoz mi chtít, pomoz mi dávat, pomoz mi brát, pomoz mi zas rovně stát." (02.07.2013)

Film poněkud mate tělem - navenek vypráví příběh z protialkoholické léčebny (skvělé záběry ze zámku Želiv), ale v podstatě je výpovědí o hledání vlastní cesty v životě, toho, co nás naplňuje, a o schopnosti si nalezené udržet. Jemně taky ryje do kavárenských intelektuálů (vážně mne nenapadá lepší termín), kteří si dovedou udělat povýšenou legraci i z písně zoufalého člověka. Navíc, co herec, co ta perla ve své roli, a každý dostane svůj prostor - Luděk Kopřiva je dokonalý jako přemlouvající nabízeč alkoholu, Labuda správně prožívá svého faráře, Macháček je dokonalý ve své roli tak trochu šíleného malíře atd. Navíc je z filmu znát láska k prostým a obyčejným lidem. Je to vlastně strašně depresivní film s úžasným pozitivním nábojem. Vím, že to zní jako protimluv, ale skutečně takto funguje. (18.04.2020)

Na české (československé) poměry neskutečně dobře zrežírovaná záležitost. Až se mi nechce věřit, že ten samý člověk diriguje blitkoidní Ulici. Důraz na sugestivní podání odvykačky, s náběhem do psycha, je sice více než klasický, Klein se ale nebál lehké anarchie s kamerou, takže výkvět české herecké společnosti uvidíte z úhlů, z jakých jste je ještě neměli čest spatřit (a to doslova). Klein si zaslouží pochvalu i za vedení herců - hvězda na hvězdě, ale přesto jedna životná role vedle druhé. Skvělý Kńažko a dobrý scénář Pecháčka, jenž se bohužel příliš drží schémat/klišé/pravidel filmů z prostředí psychiatrických léčeben a vězení. Na druhou stranu, asi to v nich probíhá doopravdy dost podobně... (23.11.2006)

Film s řadou hereckých hvězd odehrávající se (kunsthistorická vsuvka ;o) v barokně upravených prostorách premonstrátského kláštera v Želivi. Velmi slušná je kamera, drze snímající velké detaily obličejů z nichž plynule klouže na celek místnosti a zase zpět. Překvapí trochu netypická role Rudolfa Hrušínského jako despotického hlavního ošetřovatele, jíž znova dokládá, že to vskutku byl jeden z nejlepších herců, které jsme kdy měli. Velmi příjemným překvapením je taky skutečně silná, napjatá atmosféra. Velmi slušný je i herecký výkon Milana Kňažka a řady dalších herců, pokud jim scénář dopřeje alespoň nějaký prostor. Místy však jsou Dobří holubi nechtěně komičtí, když režijními přístupy poněkud připomenou "básníky", což je nepochybně chyba. Herci také občas působí poněkud nepřesvědčivě, jaksi koženě. Občas se zdá, že pořádají soutěž v uměleckém přednesu (Labuda). Také jejich gesta jsou mnohdy značně stylizovaná a působí nepřirozeně. Nabízí se srovnání s vnějškově podobnými filmy Karla Kachyni (Pozor vizita), přičemž Klein v tomto srovnání dosti jednoznačně prohrává, přestože v některých chvílích (dialogy, například Kňažko - Somr, Kňažko - Hrušínský) se mu blíží. Samotnou kapitolou je posledních deset minut filmu. Návštěva jednotlivých protagonistů je dobrý nápad, i když možná až příliš didaktický, ovšem z hlediska budování děje jako poměrně sevřeného celku je notně kontraproduktivní, protože jeho koncentrovanou atmosféru ruší a boří. Myslím, že by bylo filmu lépe bez něj. Podepsalo se na něm (stejně jako na celém filmu) režisérovo přesvědčení, že léčebné metody v protialkoholních léčebnách jsou k ničemu (pít se má s mírou) a zároveň zjevná snaha budovat film jako alegorii nesvobodné komunistické společnosti. To je ovšem IMHO opravdu hodně mimo. Docela by mě zajímalo, co si o tomhle filmu myslí takový Nešpor nebo další lidé, kteří věnovali celý život práci v protialkoholních léčebnách... Celkový dojem: 70% PS: komedie to není ani omylem a jestli být měla (některé scény, například ta s draním peří, skutečně trochu připomenou například Menzela), tak se asi někde něco "poněkud nepovedlo", osobně jsem však radši za tuto mrazivou verzi... (15.07.2008)