Dobří holubi se vracejí

......tá doba vzniku tam bola cítiť......takééé nijakéé,ale chcelo to byť o niečom.....alkoholizmus nie je hanba - ale choroba ......no keď myslíte.....sy 303 = F10.....problém je hlavne,že  R.Hrušinský mal vlastne pravdu teda je kladna postava....aj keď tých klaďasov sme mali hľadať medzi pacientami....ja nie....celkový dojem - nepáčilo,skôr ma zaujíma obsadenie ako obsah.... (17.12.2021)

Neskutečný film, který mě překvapil tím, jak je silný a jak je skvěle zrežírovaný. Scéna, kde se hlavní hrdina Lexa v podání výborného Milana Kňažka dostane na oslavu Sonina představení je ve své absurditě nádherným koncem. Skvělé herecké výkony, kde se nikdo nesnaží nutně vynikat a i herecké legendy hrají pro příběh. Pro mě další důkaz, že se vyplatí českou tvorbu sledovat. Minimálně tedy tu starší. (17.02.2014)

Není to sice tak drsné jako Tažní ptáci, i tak to ovšem s přehledem strčí do kapsy většinu podobně zaměřených filmů. Když Hrušínký říká své "uděluji Vám tři černé body", přebíhá mráz po zádech asi nejen mně. Já tvůrcům uděluju pět českých na dřevo. P. S. Poslední role Vladimíra Menšíka. (03.10.2005)

Film poněkud mate tělem - navenek vypráví příběh z protialkoholické léčebny (skvělé záběry ze zámku Želiv), ale v podstatě je výpovědí o hledání vlastní cesty v životě, toho, co nás naplňuje, a o schopnosti si nalezené udržet. Jemně taky ryje do kavárenských intelektuálů (vážně mne nenapadá lepší termín), kteří si dovedou udělat povýšenou legraci i z písně zoufalého člověka. Navíc, co herec, co ta perla ve své roli, a každý dostane svůj prostor - Luděk Kopřiva je dokonalý jako přemlouvající nabízeč alkoholu, Labuda správně prožívá svého faráře, Macháček je dokonalý ve své roli tak trochu šíleného malíře atd. Navíc je z filmu znát láska k prostým a obyčejným lidem. Je to vlastně strašně depresivní film s úžasným pozitivním nábojem. Vím, že to zní jako protimluv, ale skutečně takto funguje. (18.04.2020)

Celé Básníky pokládám za hloupé, takže jsem byl mile překvapený úrovní Pecháčkova scénáře. Naprosto jsem neměl pocit, že se dívám na komedii, nepostřehl jsem ani alegorii odporu proti totalitní zvůli. Ten obraz je nejednoduchý, nejednoznačný, neuchyluje se k žádné zkratce. Josef Somr, přehlížený a nedoceněný velikán, zde v roli primáře vysvětluje nejpřesněji a velmi hodnotně, oč vlastně jde. „Nespravedlnost je přece všude, tak proč si na ni stěžujete zrovna tady?“ „Nejtěžší rozhodnutí na světě jsou ta, při kterých nejde o svět, ale o toho, kdo rozhoduje.“ (19.01.2011)