Réžia:
Dušan KleinKamera:
Josef VanišHudba:
Harry MacourekHrajú:
Milan Kňažko, Alicja Jachiewicz, Rudolf Hrušínský, Miroslav Macháček, Vladimír Menšík, Pavel Zedníček, Jiří Hálek, Marián Labuda st., Zdeněk Řehoř (viac)Obsahy(1)
Muž v strednom veku prichádza do protialkoholickej liečebne, aby sa zbavil svojej závislosti. Jej rôznorodé osadenstvo však nemusí bojovať len s vlastnými zdravotnými a psychickými problémami, ale aj proti sadistickému vychovávateľovi Masákovi a jeho výchovným metódam, o ktorých si vedie podrobnú evidenciu. V tragikomickom filme so zaujímavým hereckým obsadením je možné nájsť paralely s Formanovým filmom Prelet nad kukučkiným hniezdom, i všeobecnú kritiku dobovej spoločensko-politickej situácie. (RTVS)
(viac)Recenzie (279)
Oveľa účinnejšie, ako napísať ľubovoľný komentár k filmu a oslavovať herecké výkony všetkých zúčastnených, by bolo zmieniť niekoľko bonmotov, hlášok, narážok a sarkastických komentárov, ktoré boli vo filme vyslovené, aby si divák urobil predstavu, o aký film sa jedná. V roku 1988 sa podarilo natočiť politicky angažovaný film, ktorý snáď predpovedal fakt, že o rok dva nato už bude sloboda slova bežným javom spoločnosti. Alebo si možno kádre, čiže svine, ktoré sú vždy pritom, keď sa niečo deje, neprečítali scenár, respektíve nevideli film. Ja som sa najviac zasmial na fóriku, keď sa jeden z účastníkov párty divil faktu, kde vzal Kňažko banány. Tento glos by mohol viesť pár rokov predtým tento film do trezoru a dnešná mládež ho už bohužiaľ vôbec nepochopí. Tak nakoniec sa otrepane vrátim ešte k tým hereckým výkonom, jedná sa o Kňažkovú životnú úlohu. Ako kapitán "FC Barcelona v ústave" uspel. ()
Trochu mi to pripomenulo "Prelet nad Kukučím hniezdom" v slovenskej verzii, vyznieva však o niečo kontroverznejšie, satirickejšie... som nadšená a tento film radím medzi klenoty československého filmového sveta...odvážny film zobrazujúci realitu kritickým očkom...kdekoli o něco jde, musí u toho být takové svině!!!! a iné perly, ktoré len tak ľahko nevyšumia z hlavy... ()
Po ,,znovuobjevení " snímku zvedám o jednu hvězdu. Na svou dobu hodně dobře natočený snímek, který není pouze o alkoholismu. Což jsem nyní po letech, ještě více pro sebe odkryla. Na dobu, kdy vznikl dost odvážné, Pan Hrušínský, který přestavuje režim s mocí, je odporný. Jak Kňažka nemusím, hrát opravdu umí a zde klobouk dolů. Výborný film o síle ducha, který vřele doporučuji. ()
"Žít jako člověk, chtít lepším být, pracovat pilně, přestat už pít, líbat svou ženu, rodiče ctít, dětem svým příkladem jít. Můj bratře v bílém, pomoz mi žít, pomoz mi hledat, pomoz mi chtít, pomoz mi dávat, pomoz mi brát, pomoz mi zas rovně stát." Ponořit se do myšlenek notorických alkoholiků je jednou z nejtěžších disciplín, zvláště u těch, kteří tomuto mámení nikdy nepodlehli v tak intezivní míře, aby byli schopni důkladně interpretovat jejich pocity i pohnutky. U Ladislava Pecháčka bylo toto poznání o něco snazší díky jeho bývalé profesi; konfrontace se získaným materiálem tu měla nepochybně svůj úkol. Záměr umístit příběh do ponurého areálu barokního zámku, v němž je zřízena protialkoholní léčebna s "avantgardními" metodami, se vyplatil zejména v případě kamery, ale výborně zapadá i do představy bezvýchodného stavu jednotlivých pacientů. Jestliže režisér Dušan Klein hovoří v přiloženém bonusovém komentáři o seskupení tehdejší herecké elity, nelze k tomu dodávat cokoli bližšího. Vedle výborného Milana Kňažka v zajímavě podané roli přemýšlivého idealisty zaujme samozřejmě tyranizující ošetřovatel Rudolfa Hrušínského, ale nezanedbával bych ani pestré složení mužského kolektivu, neboť každý se v léčebně ocitl z různých důvodů. Naprosto výjimečný je výkon Zdeňka Řehoře, u Miroslava Macháčka lze předpokládat trpkou osobní zkušenost, stejně jako u tehdy již zesláblého a nemocí strhaného Vladimíra Menšíka. Nepředstíraná závažnost zvoleného tématu přímo vybízí k zamyšlení nad vlastním životem a tím, že se film neuchyluje k moralizování hledá východisko v názoru, že užívat bychom měli všeho s mírou. Alkoholu i knih. Záleží jen na nás, čemu nakonec propadneme. ()
Galéria (14)
Fotka © Slovenský filmový ústav
Zaujímavosti (23)
- Komparz hráli skuteční pacienti protialkoholní léčebny. (jenik71)
- Ve scéně na samém začátku filmu, kdy se Lexa (Milan Kňažko) opije, a v divadle přetopí, tak se na jevišti hraje opera Bedřicha Smetany „Libuše“. (majky19)
- Scénář filmu v první verzi obsahoval vzpomínky hlavního hrdiny na svého strýce, který byl v padesátých letech pronásledován a vězněn z politických důvodů. Při schvalování byla tato pasáž vyškrtnuta. (raininface)
Autorské duo Klein-Pecháček vneslo do české kinematografie československého období výrazný osobitý tón, jehož asi nejtrvalejším plodem zůstane již zklasičtělá básnická pentalogie. Alkoholismus je pravděpodobně nejznámější látkou, na níž se dá zvlášť dobře vyložit dnes všeobecně přijímaný fakt , že čas černobílého zjednodušeného rozlišování "zdravých" a "nezdravých" látek vhodných či naopak smrtelně nebezpečných pro naše zdraví je nenávratně pryč. Řečeno s nadsázkou fakt je ničím, kontext a poměrnost jsou naopak vším. Cesta či návrat do normální společnosti zdravých a vyvážených dospělých jedinců je krajně nesnadná a pro mnohé uzavřená; alkoholismus totiž zpravidla není omezen na drogovou závislost, ale sdružuje současně další osobnostní trudy, nevyváženosti a patalogie; lze říci, že sám o sobě je rovněž patologií. Důvěrná znalost prostředí - původním povoláním je Pecháček lékař, další z těch, kteří medicínou vrostli do české literatury a získali si v ní poprávu stálé místo - je východiskem do celé galerie postav a osobností na obou stranách - jak klientů, tak léčících. Milan Kňažko, poprávu mimořádně hrdý na kvalitu své češtiny, ve svém Lexovi předvedl suverénní výkon, dokonale odrážející muže na citlivém rozhraní plebejství, tvořivého umělectví a nepochybné kultivovanosti, krerý zápasí s viditelným Kainovým znamením svého plebejského původu, nedokončeného vzdělání a potácivé pouti životem. Brilantní je i Sommerův výkon v úloze primátora a Hrušínského vrchní ošetřovatel Masák, suverén v barokních labyrintech kunštátského kláštera balancující na ostří nože mezi nezbytnou razancí a značnými psychickými zvláštnostmi (v tomto ohledu navazuje na pana Kopfrkingla ze SPALOVAČE MRTVOL), dále rozmnožuje skvělou sérii Hrušínského nápaditých vrcholných kreací z komediálních filmů osmdesátých let. Za víc než zmínku stojí další velikán této generace Vladimír Menšík. Kleinova konstatace, že na malou plochu kunštátských exteriérů se odařilo shromáždit galerii skvělých českých herců, je doplněna neméně dobře zvládnutým komparsem klientů léčebny. Lyrické pozvolné plochy, v nichž je film natáčen, kamera, která se doslova mazlí s barokními interiéry kláštera, pozvolna převádí všední den léčebny do další polohy, symbolizované Lexovou spolužačkou Soňou, operní pěvkyní, jejíž vnějšková suverenita je nahlodána stejnými pochybami jako Lexova. Ve všech svých věových ztvárněních podobně jako v Lexově případě (v případě mladého Lexy se jednalo o jednu z vůbec prvních rolí tehdy jinošského Michala Dlouhého) je ztvárněna na mimořádné úrovni - vedle Evy Vejmělkové tu září přední polská herečka Alicja Jachiewiczová. Finále filmu - neúspěšný Lexův pokus o adaptaci ve světě slavné spolužačky končí návratem do léčebny a uchýlením do domicilia konečně nalezené dospělosti. "S knihami je to jako s alkoholem. Nejsou dobré nebo špatné samy o sobě, ale tím, co v nás probouzejí" Toto myšlenkové vyznění HOLUBŮ poctivostí své věcnosti a otevřenosti vlastně není špatné. I pro nás, diváky, může být dobrým odrazovým můstkem do skutečně žitého plného života. Také dnes. () (menej) (viac)