Nočné zvieratá

Když někdo obdrží román inspirovaný společným životem od bývalého partnera, bude mít obavy se do řádků začíst. Rozmazlená prachatá hrdinka, jejíž bývalý nezapadal do jejího společenského postavení, je toho typickým příkladem. Nakonec rozkrývá temný příběh jedné noční cesty spokojené rodinky, která se na opuštěné texaské silnici promění v tragédii. V pozadí vzpomíná na střípky ze společného soužití a přemýšlí, co jí má kniha naznačit. Prostor na různé výklady je patrný. Vnímá totiž paralely, jak kdysi autorovi řádků podkopla nohy. Ano, je to temné a postavy jsou osamělé a depresivní, nicméně může být k diskusi, co si z toho máme vzít. Tvůrci se otřou o to, že vždy máme možnost volby, ale většinou se rozhodneme špatně, snaží se ukázat cesty, jak z životní pasti nebo jak odčinit vinu. Není to žádná hloubavá nuda, stylový Tom Ford dokazuje, že si dokáže dupnout; kamera, střih, zvuk, výprava, herci, vše je na špičkové úrovni. Jenže když se na to divák podrobněji podívá, tak tahle trochu hra na umění postrádá celkovou sílu. Té symboliky je na mě prostě trochu moc, třeba hrdinčiny výseky do vzpomínek jsou místy povrchní, její nejistota je natolik patrná, že to divák nepotřebuje několikrát připomínat. Satira, melodrama, ostrý thriller. Klameme tělem, ale kolikrát blbě. Nebo jsem blbej já. (09.01.2017)

“MĚL JSEM TOMU ZABRÁNIT…“ /// Po „uměleckým“ úvodě přichází psychoušskej příběh. Na střídačku se ocitám v realitě, minulosti a fiktivním světě, kterýmu vládne Gyllenhaalův zkurvenej slaboch. V přítomnosti zase Amy rozjímá o svým životě a snobská uhlazenost kontrastuje s násilnou (a smutnou) fikcí. Všechno dohromady mně to má něco říct… hele, tohle je na mě moc náročný… Nedokážu posoudit, kterej příběh měl hrát prim, páč i to drámo postupně ubírá na vobrátkách – asi aby se vyrovnalo ty druhý nudě. Gradovat to má pohledem do restaurace na osamělou a čekající ženu, což ve mně může za jistejch okolností vzbudit nějaký asociace, ale tady se to chlubí svojí filmovou „náročností“. Tož to maj kurva napsat, že nechtěj, aby jim tam lezli vobyčejní čumilové. Já bych zůstal doma! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „Tony a Susan“, kterou v roce 1993 napsal Austin Wright, neznám. 2.) Jsem polda s rakem. 3.) Mám rád takový ty filmy, vo tom, že prachy jsou krásná věc, ale štěstí… 4.) Thx za titule „Dado“ a „veronika.indruchova“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (24.02.2017)

Asi obsahuje spoilery. Dva filmy v jednom. Banálny rape and revenge triler (ktorý z priemeru jemne dohora povyťahuje snáď len prašná texaská výprava a skvelý Michael Shannon, ktorého by ste v podobnej chvíli aj vy určite chceli mať na svojej strane) a pomerne tupá melodramatická vzťahovka s úplne nezaujímavými postavami. Jake to uhral celkom fajn, ale Amy Adams je sympatická asi ako pes s besnotou. Nebyť Shannona, zrejme idem na 40%. (13.03.2017)

Tony Hastings (Jake Gyllenhaal) je při jízdě na silnici vytlačen autem, které řídí trojice výtržníků. Po zastavení mu sice nabídnou pomoc, ale po výměně kola dva z nich odjíždí s jeho ženou a dcerou pryč. Tonymu se podaří kontaktovat policii a s hledáním rodiny mu pomáhá detektiv Bobby Andes (Michael Shannon)... Dějová linka románu Edwarda Sheffielda (Jake Gyllenhaal), který čte Susan Morrow (Amy Adams), nebyla nejoriginálnější, ale na druhou stranu nebyla vůbec špatná. Celkový zážitek z filmu kazí to, že je takový neukončený, protože těch věcí se tam nakouslo více a pak se k nim příběh nevrátil (manželova nevěra, ztráta dítěte a samotný konec). (02.01.2017)

Noční zvířata klamou tělem v každé sekunde a to nejen v traileru. Tohle je jeden z filmů, který dokáže až fyzicky bolet (především v knize). Z Toma Forda se postupně stává vynikající režisér a já doufám, že přesedlá úplně (i když mu děkuji za záchranu YSL). Jeho cit pro módu je patrný ve vizuálním a designovém pojetí celého filmu. Snaží se příběh a charaktery doprovázet i utvářet pomocí jejich oblečení. Dráždí tak diváka a nutí ho přemýšlet nad vším, co je tak až snobsky dokonalé. Tento kontrast je však naprosot záměrný a nejvíc je to cítít proti příběhu z knihy. Jsem také rád, že Ford základní příběh knihy mírně upravil a došel jednodušší cestou k závěru, který někoho naštve, ale ostatní zapadne do celého konceptu. Chladné, odtažité, současně v několika chvílích bolestivé. Vždyť každý chceme mít sílu bojovat a nikdy neubližovat, protože pomsta může opravdu bolet. Stejně jako život bez boje. PS: ta dekadence a nechuť úvodních titulek je díky dalšímu sledování hlavní postavy tak trefná... (27.11.2016)