Star Wars: Epizóda V - Impérium vracia úder

Jedna z filmových legend říká, že mezi třemi nejvlivnějšími filmaři 70. let, tzn. mezi Spielbergem, Coppolou a Lucasem byl zásadní rozdíl v přístupu ke světu filmu. Zatímco Spielgerg a Coppola filmem doslova žili, do vysílení sledovali ve filmových klubech představení uznávaných filmových klasiků, hluboko do noci vášnivě diskutovali s podobně postiženými o kinematografii a snažili se svět filmu někam posunout, Lucas byl nadšeným čtenářem pokleslých komiksů, divákem televizních space oper 50. let a filmová teorie mu byla bytostně cizí. Zato dokázal lépe než kdokoli jiný vystihnout podstatu popkultury a proměnu filmového diváka od 40. do 70. let minulého století, kdy se věk průměrného návštěvníka kinosálu stále snižoval. Zároveň docházelo díky sociologickým procesům a zbohatnutí společnosti ke změně pohledu na film. Plně se projevila infantilizace a vítězil koncept rodinného filmu zprůměrovaného k nižšímu standardu, aby ho pochopily co nejširší vrstvy potenciálních diváků. Tak vznikly Hvězdné války, kdy se pohádka obalila kosmickou technikou a žvásty tehdy populárního hnutí New Age. Lucas to celé natočil co možná nejvíc barvotiskově v infantilním duchu a naivně a právě proto to mělo tak pronikavý úspěch. To, co má úspěch, přitahuje pozornost a snahu o napodobování a v jisté fázi, kdy se stane kultem, už je prakticky nezpochybnitelné a samo o sobě to má punc kvality bez ohledu na podstatu. Viděl jsem první tři filmy slavné série ve věku, kdy už mi přišly motivy i zpracování a zejména ta "myšlenková nadstavba" k smíchu. Jinak to má ten průběh, že poprvé to vidíte tak v 8-9 letech a pak se železnou pravidelností, která se blíží někdejšímu vysílání ruského Mrazíka v naší televizi, opakovaně, takže s tím vyrůstáte a má to pro vás emocionální a nostalgickou hodnotu. I kdybych na tom vyrůstal, stal bych se prakticky s jistotou spíš příznivcem seriálu Star Trek, který přes svou šablonovitost, naivitu a myšlenkovou základnu, která vychází z multikulturalismu, představuje poctivý kousek žánru sci-fi. Hvězdné války mají s žánrem sci-fi společné jen ty vesmírné kulisy. Je to pohádková fantasy, která není ani chytrá ani objevná ani skvěle zrežírovaná. Pozdější 3 díly série jsou nabité triky, bombastické, ale stejně a spíš víc infantilní a navíc v nich ani není ten sebevědomý ironický nadhled, který čiší z každého šklebu Hana Sola. Ten v podání Harrisona Forda trošku připomíná daleko výrazněji uplatňovaný nadhled Indiany Jonese. Osobně mi celá série nemá co nabídnout a i když mezi jednotlivými filmy jsou pochopitelně významné nuance, to, co mi vadí, jako je zběsilé máchání zářivkami, žvatlání o síle a roztomiloučcí plyšáci okolo coby mimozemšťané, jsou typické pro všechny díly. Proto tento komentář platí pro všechny kousky série Hvězdných válek. Celkový dojem: 20 % za kulisy. (22.09.2012)

Kto choval pocit, že štvrtá epizóda mala blízko k dokonalosti, touto piatou mu bol vytretý zrak a názorne ukázané, ako ďalej sa ešte dá zájsť. Dizajnom jednotné, no o hodný kus vyšperkovanejšie, až je očami možné cítiť sebaistotu štúdia a producentov pri tolerovaní navyšujúceho sa rozpočtu. Roky prepisujúci sa scenár dostal rozpínavejšie črty, predstavil nové dôležité postavy a priniesol zvrat – a jednu z najikonickejších scén všetkých čias v súhre svetiel a laserov – ktorý sa tučným písmom zapísal do popkultúry až tak, že ho postihol Mandelov efekt. Životom pulzujúci vesmír, démonicky rezonujúci hlas Jamesa Earla Jonesa, Williamsov um, Reynoldsova božsky nádherná scénografia (ktorú s príchodom projektu 4K80 budem pravdepodobne chváliť ešte o hodný kus viac), Kasdanove dorábky/revízie a Kershnerova brilantná réžia, ktorá sa pod tlakom bezprecedentného úspechu prvého filmu nezosypala. Episode V bude navždy len jedna... (x / x) (30.8.2018) (19.6.2022) (20.06.2022)

(1001) Tenhle film je jaksi poťouchle nejmilejší v tom, jaký badass se v jeho průběhu formuje z Darth Vadera. Takové ty jemné detaily typu: "Omluva přijata, kapitáne." Zmetek skoro nepatřičný do vesmíru, kde se na sebe všichni pořád usmívají i před nejtěžšími překážkami a diváci moc dobře vědí, že postavám žádné vážnější nebezpečí nehrozí. Potěšení z jeho zloduchovství mi ale nejvíc kazí (a teď vypustím jedno ze svých nejvíc rouhačských prohlášení, možná snad dokonce to nejvíc největší) hudba. Já se nijak netajím svou nechutí k Johnu Williamsovi, jasně, jeho "main themes" jsou legendární, ale při celkovém pohledu mi díky používaným nástrojům a melodickým postupům přijde jeho hudba repetitivní a nezajímavá, ať už jsou to Star Wars, Indy nebo Harry Potter, většina podkresové hudby mi přijde zaměnitelná a nezábavná. Já jsem zvyklá ve volném čase poslouchat hodně filmové hudby, ale od Williamse mám ve své sbírce jenom tři skladby: tu, kterou hraje kapela v kantýně, tu, kterou hraje kapela u Jabby a závěrečnou oslavu vítězství - a není to náhoda, že jsou to právě ty, které se absolutně liší od jeho obvyklé produkce. Zbytek jeho skladeb je pro mne pro poslech nepoužitelný. A ty jeho rozjásané motivy mi zkrátka nepřijdou jako vhodný doprovod pro někoho, kdo zabíjí miliony lidí, seká údy a celkově se chová jako pacholek par excellence. Jinak také oceňuji vzkaz, že člověk nemusí splňovat nějaké vnější parametry, aby mohl být vnitřně silný. -"I'm looking for a great warrior." -"Wars not make one great." (06.12.2014)

Stará trilogie doslova stárne před očima a ani sebelépe remasterované triky na tom nic nezmění. Luke Skywalker sice stále zůstává jedním z mých dětských hrdinů, ale ani pořádná dávka nostalgie nezakryje fakt, že první polovinu pořádně zachraňuje jen chemie mezi Hanem a Leiou. Napětí, velkolepost a osudovost, se kterými jsem Impérium měl vždy spojené, se naplno projeví až téměř v samém závěru - a to začíná být skoro málo. 70% (20.05.2006)

Film Impérium vrací úder je nejlepší díl série "Star wars" a to ze dvou důvodů: 1) Nedoupoští se chyb, jaké vidím v jiných částech (ty nejnovější nevyjímaje). Není tak pohádkový jako díl první. Mnohem úspěšněji se vyhýbá trapným momentům jako jsou přespříliš procítěné a patetické promluvy mezi DarthVadrem a Lucem v dílu třetím. 2) Střední část filmu patří k nejzajímavějším sekvencím celé série. Někde mezi odchodem ze zasněžené planety a příchodem Luca do Oblačného města se odehrává to nejlepší, co je ve Hvězdných válkách k vidění. Rozdělení do dvou linií velmi prospělo spádnosti děje. Trochu "mysticko - filozofující" část o Lucově setkání s Yodou je střídána akčnějšími sekvencemi z Falcon Milenium, kde se špičkující Leia a Han Solo neodvratně sbližují. I vizuálně je tahle část perfektní. Záběry z Yodovy planety střídané například s průletem mezi meteority nebo pohledy na Oblačné město patří k tomu nejlepšímu. Tedy - dávám jednoznačně pět. (20.02.2004)