Star Wars: Epizóda V - Impérium vracia úder

Rozpálené písky Tatooine byly odváty, teď hrdinové začínají probíjením se neproniknutelným sněhem ledového Hothu a stejně tak zmrazivěla i atmosféra světa Star Wars, který od svého vzniku dokázal pohltit už miliony lidských duší. Lucas připustil k režisérským i scénáristickým otěžím několik dalších lidí a pod jejich vedením vznikl nejlepší díl celé vesmírné ságy. Pohádkovost prostředí, děje a hlavně postav nabrala realističtější kontury a i po letech vyráži dech diváka svou dramatičností i brilantně napsanými dialogy. Vždyť kdo by dokázal zapomenout na zamilované špačkování drsného Hana Sola a krásné Leii, či na Luka který začal poznávat svou minulost a začal se bát své budoucnosti, i ten R2 a Yoda byli nesmírně cool a zároveň i roztomilí a vtipní, k čemuž už se pak Lucas nikdy s podobně laděnými novými postavami ani nepřiblížil. Ovšem všechno tohle ještě překonává Darth Vader - Shakespearovsky tragická postava která jako Bůh Temnoty za zvuků drtivé Imperial March železnou rukou vládl imperiálním vojskům a jediným pohledem dokázal rozdrtit každého na koho obrátil svou zjizvenou tvář ukrytou v masce černější než nejtemnější noční můra. Já se z jeho pohledu ještě nevzpamatoval..... dokonce ani po tom co jsem viděl jistého malého sráče ze stejné předaleké galaxie před ne až tak dávnými časy. Nechť vás provází Síla! (06.11.2007)

88% - Ze staré trilogie můj nejoblíbenější díl. Jednak se mi líbí dějově, dále považuji jeho soundtrack za vůbec nejzdařilejší z toho, čím Williams Star Wars ozdobil, a hlavně se na scéně objevuje můj favorit Yoda ;o) Režisér Irvin Kershner podle mě nejlépe zvládl střídání charakterů jednotlivých scén. Díky tomu si člověk více vychutná i to málo neakčního co nám film nabízí. Zdá se mi dokonce, že i herci hrají nějak lépe… Epizoda V je sice lehčí hvězdné drama o jednoduchém ději s náznakem vnitřního konfliktu, okořeněné dalšími dvěma useknutými rukami, ale to mi při jejím sledování rádo ušlo. (18.10.2006)

Jedna z filmových legend říká, že mezi třemi nejvlivnějšími filmaři 70. let, tzn. mezi Spielbergem, Coppolou a Lucasem byl zásadní rozdíl v přístupu ke světu filmu. Zatímco Spielgerg a Coppola filmem doslova žili, do vysílení sledovali ve filmových klubech představení uznávaných filmových klasiků, hluboko do noci vášnivě diskutovali s podobně postiženými o kinematografii a snažili se svět filmu někam posunout, Lucas byl nadšeným čtenářem pokleslých komiksů, divákem televizních space oper 50. let a filmová teorie mu byla bytostně cizí. Zato dokázal lépe než kdokoli jiný vystihnout podstatu popkultury a proměnu filmového diváka od 40. do 70. let minulého století, kdy se věk průměrného návštěvníka kinosálu stále snižoval. Zároveň docházelo díky sociologickým procesům a zbohatnutí společnosti ke změně pohledu na film. Plně se projevila infantilizace a vítězil koncept rodinného filmu zprůměrovaného k nižšímu standardu, aby ho pochopily co nejširší vrstvy potenciálních diváků. Tak vznikly Hvězdné války, kdy se pohádka obalila kosmickou technikou a žvásty tehdy populárního hnutí New Age. Lucas to celé natočil co možná nejvíc barvotiskově v infantilním duchu a naivně a právě proto to mělo tak pronikavý úspěch. To, co má úspěch, přitahuje pozornost a snahu o napodobování a v jisté fázi, kdy se stane kultem, už je prakticky nezpochybnitelné a samo o sobě to má punc kvality bez ohledu na podstatu. Viděl jsem první tři filmy slavné série ve věku, kdy už mi přišly motivy i zpracování a zejména ta "myšlenková nadstavba" k smíchu. Jinak to má ten průběh, že poprvé to vidíte tak v 8-9 letech a pak se železnou pravidelností, která se blíží někdejšímu vysílání ruského Mrazíka v naší televizi, opakovaně, takže s tím vyrůstáte a má to pro vás emocionální a nostalgickou hodnotu. I kdybych na tom vyrůstal, stal bych se prakticky s jistotou spíš příznivcem seriálu Star Trek, který přes svou šablonovitost, naivitu a myšlenkovou základnu, která vychází z multikulturalismu, představuje poctivý kousek žánru sci-fi. Hvězdné války mají s žánrem sci-fi společné jen ty vesmírné kulisy. Je to pohádková fantasy, která není ani chytrá ani objevná ani skvěle zrežírovaná. Pozdější 3 díly série jsou nabité triky, bombastické, ale stejně a spíš víc infantilní a navíc v nich ani není ten sebevědomý ironický nadhled, který čiší z každého šklebu Hana Sola. Ten v podání Harrisona Forda trošku připomíná daleko výrazněji uplatňovaný nadhled Indiany Jonese. Osobně mi celá série nemá co nabídnout a i když mezi jednotlivými filmy jsou pochopitelně významné nuance, to, co mi vadí, jako je zběsilé máchání zářivkami, žvatlání o síle a roztomiloučcí plyšáci okolo coby mimozemšťané, jsou typické pro všechny díly. Proto tento komentář platí pro všechny kousky série Hvězdných válek. Celkový dojem: 20 % za kulisy. (22.09.2012)

(1001) Tenhle film je jaksi poťouchle nejmilejší v tom, jaký badass se v jeho průběhu formuje z Darth Vadera. Takové ty jemné detaily typu: "Omluva přijata, kapitáne." Zmetek skoro nepatřičný do vesmíru, kde se na sebe všichni pořád usmívají i před nejtěžšími překážkami a diváci moc dobře vědí, že postavám žádné vážnější nebezpečí nehrozí. Potěšení z jeho zloduchovství mi ale nejvíc kazí (a teď vypustím jedno ze svých nejvíc rouhačských prohlášení, možná snad dokonce to nejvíc největší) hudba. Já se nijak netajím svou nechutí k Johnu Williamsovi, jasně, jeho "main themes" jsou legendární, ale při celkovém pohledu mi díky používaným nástrojům a melodickým postupům přijde jeho hudba repetitivní a nezajímavá, ať už jsou to Star Wars, Indy nebo Harry Potter, většina podkresové hudby mi přijde zaměnitelná a nezábavná. Já jsem zvyklá ve volném čase poslouchat hodně filmové hudby, ale od Williamse mám ve své sbírce jenom tři skladby: tu, kterou hraje kapela v kantýně, tu, kterou hraje kapela u Jabby a závěrečnou oslavu vítězství - a není to náhoda, že jsou to právě ty, které se absolutně liší od jeho obvyklé produkce. Zbytek jeho skladeb je pro mne pro poslech nepoužitelný. A ty jeho rozjásané motivy mi zkrátka nepřijdou jako vhodný doprovod pro někoho, kdo zabíjí miliony lidí, seká údy a celkově se chová jako pacholek par excellence. Jinak také oceňuji vzkaz, že člověk nemusí splňovat nějaké vnější parametry, aby mohl být vnitřně silný. -"I'm looking for a great warrior." -"Wars not make one great." (06.12.2014)

Epizoda V má sice znovu pomalejší rozjezd, ale poté už se jedná o velkolepou jízdu vesmírem až na samotný vrchol celé ságy. Tokání mezi Hanem a Leiou má grády. Luke se setká s mistrem Yodou v bažinách a následný výcvik je dokonalou prezentací filozofie Síly. Prostor dostaly i další zajímavé vedlejší postavy jako Boba Fett a Lando Calrissian. Vše vrcholí při závěrečném twistu, jenž patří mezi ty nejničivější v dějinách kinematografie. Přenechání režisérské židle Kershnerovi bylo skvělým tahem. (16.10.2022)