Kým nás svadba nerozdelí

"Je to až kouzelné, kolik štěstí kolem Vás koluje." Svatby nesnáším, snažím se jim vyhýbat velkým obloukem, opravdovejch kamarádů mám míň než prstů na pravý noze a tak je mi poněkud záhadou, proč jsem se tolika svateb zúčastnil. Všechny byly úžasný a jedinečný, ale já jsem abstinent, takže si poměrně dobře pamatuju, že to bylo jinak. No nic. Na tuhle svatbu jsem vešel pouze z toho důvodu, že se tu slibovalo slušný využití Murphyho zákonů a ty já rád. Jenže ona to byla spíš vznešená otrava, kterou mi zpříjemnil jen kvalitně zamířenej ohňostroj a bezvadně letící ženich. Jinak trapas, nuda, vztahový trauma, trapas, nuda a hodní migranti. Prostě taková obyčejná svatba na zámku ze 17. století. (14.10.2021)

Způsob snímání připomíná jednu nekonečnou reportáž ze zákulisí nervního povolání, styl vyprávění se však zejména v první půli blíží rozhlasové konverzační hře. Povšechnému hemžení důležitě se tvářících postaviček pomalu hrozí jednotvárnost, až po hodině vytrhne z lehké dřímoty nástup hostů, třebaže také jejich skladba pracuje se zběžným figurkařením.Pravda je, že s houstnoucími problémy se i zábava stupňuje, nicméně týká se zejména ryze profesních fíglů. Třeba jak využít sáhodlouhého proslovu sebestředného novomanžela, čím svatebčanům rychle a levně nacpat břicha nebo kde hledat kolegiální výpomoc v nouzi – přece na konkurenční kovbojské svatbě s apačským rabínem, zastupujícím jeden z perlivých detailů. Zato trik, jak splynout s hosty, znali už Nesvatbovi, efektní finální gag se okatě chystá a pospolité smíření v duchu „multi-kulti“ vyzní hodně lacině, byť kýžené dojetí zařídí. (02.11.2019)

Čekala jsem trochu více zábavy, ale v jádru jde o velmi milý film, který příjemně plyne, a to především díky výborné muzice. Z herců mě hodně zaujal Gilles Lellouche, mimikou v obličeji mi občas připomněl Louise de Funèse, akorát tedy v krapet šarmantnější podobě. Z hereček jsem si užívala hlavně Eye Haidara, kterou bych typově přirovnala k ženské obdobě Omara Sy. A právě interakci mezi náhradním zpěvákem a zástupkyní šéfa svatební agentury mě z celého toho propletence postaviček bavilo sledovat nejvíce. (70%) (21.08.2020)

Jev, který jsem odpozoroval letos už u Emma Approved nebo u Baby Driver - občas se divím, že tyhle fiktivní "společnosti" vydržely takhle dlouho a jak to fungovalo předtím, že jsou tak populární a úspěšné, protože vždy, když na ně jsou namířeny kamery, tak jde hned všechno rychle k šípku. Taky jsem si připomněl klasické romanticko-komediální tropy. Učebnicová situační komedie. Na jednu stranu mi chyběly vizuální gagy, na druhou stranu možná lepší, protože by to snadno mohlo zabřednout do trapnosti. Poznal jsem ale i nové věci. Jako třeba co to znamená, když postavy mezi sebou mají nulovou chemii. Mezi sebou, ale i mezi mnou a nimi. A já se tak během filmu sám sebe několikrát ptal, proč se na to dívám, když je mi osud některých postav úplně putna. Co je na těch novomanželích speciálního, když sotva znám jejich jména? Co je speciálního zrovna na této firmě zařizující svatby? Říkejte mi, že jsem po bitvě generál, ale jakou logiku má zařídit svatbu na zámečku a ani se nestarat o to, jestli bude na vše dostatek elektrické energie? Byl to ale hezký film (i když by mu v mnoha scénách prospěla dieta - zkrácení scén), taková univerzální dramedie, která nezná státních hranic ani jazykových bariér. (10.11.2017)

Současná francouzská tvorba je k mému údivu mimořádně vydařená a má dosud zakořeněná alergie na žabožrotskou kinematografii začíná pozvolna mizet v oparu minulosti. Velký podíl na tom mají právě komedie typu Dokud nás svatba nerozdělí, na které se člověk vypraví spíše z nouze, neočekává od nich nic a nakonec dostane úplně vše. Už dlouho jsem se u filmu tak nenasmál. (09.12.2017)