Kým nás svadba nerozdelí

Francouzské komedie mám doopravdy rád. Mezi mé nejoblíbenější řadím Co jsme komu udělali, Nedotknutelní, Srdečně vás vítáme či I dva jsou rodina. Francouzi umí vytvořit inteligentní humor a jejich komedie mají hlavu a patu. Dokud nás svatba nerozdělí také dává smysl, netvrdím, že ne. Celkové poselství je krásné a chytré a duchaplné. Občas jsem se i pousmál. Ano, v tom je ten problém. Pousmál jsem se. V první polovině, tedy v přípravách na svatbu, jsem trpěl, jelikož mě příběh uspával. Nakonec přišla už samotná svatba, respektive hostina a oslava, která film zachránila. Líbil se mi proslov a překvapení ženicha. V tomto okamžiku to mělo celkem drive a bavilo mě to. Jako celek mě to ale moc nezaujalo a čekal jsem o mnohem víc. Potenciál to rozhodně mělo. (10.12.2017)

Čekala jsem trochu více zábavy, ale v jádru jde o velmi milý film, který příjemně plyne, a to především díky výborné muzice. Z herců mě hodně zaujal Gilles Lellouche, mimikou v obličeji mi občas připomněl Louise de Funèse, akorát tedy v krapet šarmantnější podobě. Z hereček jsem si užívala hlavně Eye Haidara, kterou bych typově přirovnala k ženské obdobě Omara Sy. A právě interakci mezi náhradním zpěvákem a zástupkyní šéfa svatební agentury mě z celého toho propletence postaviček bavilo sledovat nejvíce. (70%) (21.08.2020)

Přesný obraz dnešní společnosti, v níž se specialisté pro suboptimální řešení ve všech oborech spolehlivě dopracují k tržnímu výsledku a všem zbývá jediné: přesvědčit sebe sama, že víc žádat ani nemohli. Příběh rozjitří samozřejmě nejvíce čekatelky na životní štěstí a jejich maminky, ale celkově se hlavně jedná o povedenou komedii s velkou porcí nápadů, snažících se ze situačních zmatků vytěžit i konverzačně. A to je nejcennější rovina filmu, která si mainstreamového diváka (a v neposlední řadě i vlastního marketéra či distributora) podmaňuje vyprávěním s nadhledem, nad kterým on sám v běžném životě ohrnuje nos. Vždyť i tou nejhnusnější postavou filmu (ve kterém se ale všem výborně obsazeným postavám dostane závěrečného vykoupení) je nakonec ten nejlíbeznější z nejoblíbenějších. (09.11.2017)

Jev, který jsem odpozoroval letos už u Emma Approved nebo u Baby Driver - občas se divím, že tyhle fiktivní "společnosti" vydržely takhle dlouho a jak to fungovalo předtím, že jsou tak populární a úspěšné, protože vždy, když na ně jsou namířeny kamery, tak jde hned všechno rychle k šípku. Taky jsem si připomněl klasické romanticko-komediální tropy. Učebnicová situační komedie. Na jednu stranu mi chyběly vizuální gagy, na druhou stranu možná lepší, protože by to snadno mohlo zabřednout do trapnosti. Poznal jsem ale i nové věci. Jako třeba co to znamená, když postavy mezi sebou mají nulovou chemii. Mezi sebou, ale i mezi mnou a nimi. A já se tak během filmu sám sebe několikrát ptal, proč se na to dívám, když je mi osud některých postav úplně putna. Co je na těch novomanželích speciálního, když sotva znám jejich jména? Co je speciálního zrovna na této firmě zařizující svatby? Říkejte mi, že jsem po bitvě generál, ale jakou logiku má zařídit svatbu na zámečku a ani se nestarat o to, jestli bude na vše dostatek elektrické energie? Byl to ale hezký film (i když by mu v mnoha scénách prospěla dieta - zkrácení scén), taková univerzální dramedie, která nezná státních hranic ani jazykových bariér. (10.11.2017)

Variace Truffautovy Americké noci, akorát filmové zákulisí nahrazuje svébytnost svatebního zákulisí během jedné oslavy, na kterou si zasednou Murphyho zákony. Sympaticky (minimálně pro mužskou část publika) je to čistě z pohledu svatební agentury, a nikoli svatebčanů, čili navzdory tématu to romantiku nevidělo ani z rychlíku. Jakkoli o komedii jde, místy dokonce velmi vtipnou, tak by byla chyba očekávat zběsilou řachandu. Tady se hraje na konstantně decentně spokojeně zdvižené koutky úst spíše než tlemení se na plnou hubu. (01.09.2018)