Réžia:
Julian SchnabelKamera:
Benoît DelhommeHudba:
Tatiana LisovskayaHrajú:
Willem Dafoe, Rupert Friend, Oscar Isaac, Emmanuelle Seigner, Mathieu Amalric, Mads Mikkelsen, Niels Arestrup, Anne Consigny, Lolita Chammah, Vincent Perez (viac)Obsahy(1)
Životopisná dráma o posledných rokoch maliara Vincenta van Gogha. Dnes je Van Gogh uznávaný ako jeden z najväčších a najvplyvnejších umelcov v histórii, ale jeho nedotklivá osobnosť a duševná choroba mu bránili v tom, aby ho jeho súčasníci v umeleckom svete koncom osemdesiatych rokov 19. storočia prijali. Van Gogh s finančnou podporou milujúceho brata Thea žije a pracuje v obci Arles, kde istý čas trávi aj ďalší slávny maliar Paul Gauguin. Napriek tomu, že scenár filmu Pri bráne večnosti vychádza zo skutočnosti, neostáva len autobiografiou. Sprevádza nás svetom a mysľou človeka, ktorý napriek skepticizmu, posmechu a chorobe vytvoril niektoré z najobľúbenejších a najkrajších umeleckých diel na svete. Vynikajúci herecký výkon Willema Dafoeho zachytáva každú časť umelcovej zložitej osobnosti. S použitím ohromujúcich vizuálnych efektov a primeraným pomerom poetiky k dramatickej gradácii nás Schnabel vtiahne do životného utrpenia tohto génia. (IFF Bratislava)
(viac)Videá (3)
Recenzie (83)
Blúdiť prírodou pomedzi lúky a polia. Prechádzať hájom popod tiene stromov, keď stromy, klasy či kvety náhle zalejú lúče Slnka. Zachytiť ten pocit. Neopakovateľný, jedinečný. Nenechať si ho v sebe. Potreba vydať zo seba to naj, nediktovaná ambíciami, peniazmi, snahou zapadnúť medzi komunitu. Komunitu, ktorej vadí a vždy vadila inakosť. Inakosť, ktorá až príliš často tvorivo hnala géniov, ktorých tvorbe sa dnes klaniame. O ich živote sa píšu fantastické výborné knihy, nakrúcajú filmy (napr. o van Goghovi napísal Irving Stone skvelý Smäd po živote; predlohu výborne zrežírovali V. Minneli s G. Cukorom s Kirkom Douglasom v hlavnej úlohe). Dnes, keď je všetko každému jasné, hodnota diel daná. Pán Schnabel zachytil ten pocit, to hmlisté videnie, skučanie ducha pri nemožnosti tvoriť zavretý v blázinci, v klietke nepochopenia, no milovaný oddaným bratom. Príkro odmietaný v túžbe po prirodzenom ľudskom kontakte - chápanom ako útok čudáckeho blázna, či neprimerané obťažovanie. A pri bráne večnosti, ktorou chudák Vincent každý deň prechádzal akoby turniketom, stále platia slová geniálnej českej verzie piesne Vincent naspievanej Pavlom Bobkom: "Stále stejnou tmou, stejné louky tu hoří dnes, mrak je láká do nebes, Kde Vincentovy modré oči sní. Jak jen pozmění barvy žhnoucích slunečnic, vítr v tváři má pár skic, to smýknul štětcem touhy van Gogh sám. Já už vím a znám, co jsi tenkrát toužil říct a jak jsi trpěl pro své nadání učit lidi vidět víc. Však nebyl nikdo, kdo by naslouchal, snad dnes tu s tebou stál. A svět tě tak trýznil, Tvou lásku splácel zlým. Jen černé vrány nad hlavou ctí tvou mysl bolavou. Svět nazval velkou vášeň šílenstvím. A já chci ti říct Vincente, že není nikde svět pro lásku Tvou, se kterou bdím.". ()
Další typicky přeumělkovaná verze příběhu Vincenta van Gogha, kde sice musím uznat, že Willem Dafoe se do hlavní role hodil naprosto perfektně, ale celkově se opět jedná o dalšího zástupce filmů, který přehnaně tlačí na uměleckou linku. Scénáristé se evidentně tolik nepředřeli a není čeho by se dalo chytit. Rozhodně se nejedná o film pro masy a já osobně jsem se s ním do nálady netrefil. Pár let zpátky Loving Vincent naproti tomu nabídlo neskutečný vizuál ve formě rozpohybovaného plátna ve stylu výše zmíněného známého malíře. ()
Krásné umělecky zfilmované dílo o geniálním umělci, který byl na svojí dobu odlišný a zvláštní. Kdybych někdy měla možnost vrátit se v čase, ráda bych se setkala právě s van Goghem. Myslím si, že to byla neuvěřitelná a geniální bytost, která světu dala nádherné obrazy. Willem Dafoe po složil tu největší hereckou poklonu jakou mohl. Snímek je sám o sobě dost jiný. Chvíli se tam normálně baví a konverzují a další scéna je jen plná hudby, přírody a malujícího van Gogha. Na jednu stranu se mi to líbilo a i oproti délce filmu to uteklo rychle, ale na druhou stranu to bylo tak zvláštní, že se mi to nelíbilo tak jak bych si představovala. ()
Auch. Když se nějaký tvůrce pouští do známé látky, mohl by si ujasnit, proč a jak ji interpretuje. U brány věčnosti selhává skoro ve všem, ať už jde o nekoncepční roztřesenou kameru, mnohdy nekvalitní filmový materiál nebo obyčejný životopisný syžet. Drzé mi od tvůrců přijde, že předkládají jako verzi Vincentovy smrti vraždu, i když je to stále alternativní verze a stále se v odborných kruzích kloní k sebevraždě. Tuto nejistotu mnohem lépe zachytil S Láskou Vincent, kde to bylo součástí kvazidetektivního pátrání a názory na vraždu/sebevraždu se lišily podle toho, kdo názor zastával. Podobně z nepochopitelného důvodu film zařadí nález údajných van Goghových skic, což je další nepotvrzená věc, navíc pro vnitřní stavbu příběhu zcela podružná. ()
Po Loving Vincent je už každý další film o Van Goghovi tak trochu zbytečný, ale tohle natočil geniální Julian Schnabel, takže jsem to musela vidět - a zklamaná nejsem. Schnabel tyhle filmy zkrátka umí, Dafoe, ač o pětadvacet let starší než Vincent, když zemřel, ho zahrál skvěle, a kamera, no... vizuální orgie. Kvalit Basquiata a Než se setmí to možná nedosahuje, ale je to hodně blízko. ()
Galéria (48)
Zaujímavosti (8)
- Natáčelo se ve Francii ve městech Arles a Auvers-sur-Oise. (BMW12)
- Celosvětová premiéra proběhla 3. září 2018 na Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. (BMW12)
- Film byl věnován módnímu návrháři Azzedineovi Alaïaovi. (WernerDMZ)
Reklama