Amerika

Tento film mě opravdu hluboce nasral... Mám pocit že nejdřív začali točit dokument, ale asi je to nebavilo (škoda). Potom zkoušeli nějak hrát, ale zjistili,že jim to nejde. A pak ze samé zoufalosti začali dělat panorama... A jelikož neměli vlastně nic...tak to spojili dohromady... Pokud z filmu vystříháte momenty kde jsou Barbara Adler a Jan Foukal jediní na scéně...vznikne vám z toho krátký ale zato velmi, opakuji VELMI dobrý dokument. Proto nechápu kde se to mohlo podělat. Nemůžu dát nic jeného než odpad (a mrzí mě to), protože film nefungoval ani jako dokument ani jako tragédie,komedie či sci-fi! Moc prosím Pana Foukala a celý jeho štáb aby svoji tvorbu více zabrousili do dokumentární sekce, která jim jde! A mohly pak sklidit slávu, kterou si zaslouží!!! (07.07.2015)

Po přečtení komentářů, které jsou, as usually, zrcadlem odlišného přístupu k životu u každého z nás, musím přidat i svůj: 1) Proč se snažit úporně film zaškatulkovat do některé žánrové kategorie ? Není přece podstatné, zda jde o dokument, nebo fabulaci či souhrn náhod. A určitě to také nebylo koncipováno jako věrný obraz "reality trampingu". Spíš zde jde o pocity obou protagonstů z prožitého/či věřme tomu - prošlapaného. 2) Ten filmeček je o svobodě ducha, úniku od dříve komunistické, nyní od přetechnizované, konzumní společnosti. 3) Je ale především také o přírodě (kterou kvůli moderním elektronickým lákadlům přestáváme bohužel registrovat). 4) Za tu svobodu, přírodu a velmi sympatickou Báru dávám u mne vyjímečných "five stars". 5) Ale na závěr malé negativum: dialogy vyšly občas jaksi "do ztracena" a to je velká škoda. Nabízelo se tolik možností jak dále pokračovat.... (BTW: Bára při tom filosofování působila určitě jaksi intelektuálněji :-). (10.02.2016)

Mohl bych tomu dát konzervativní tři hvězdy a jít od toho, ale nemůžu se zbavit dojmu, že jsem to těm dvěma vůbec nevěřil. Holka byla snad možná ještě roztomile naivní, ale Foukal jako by vůbec nevěděl, která bije a jen se snažil tvářit melancholicky a zahloubaně, protože to se přece v dokumentu o mizejícím světě trampských duší očekává. Sorry, fail. Hezké záběry, to jo, a z hospody nebo srazu trampů jsem cítil alespoň nějakou autenticitu. Pán u promítačky byl taky jistojistě poctivý tramp, jehož vyprávění bych poslouchal hodinu radši, než koukat na chlapce, který předstírá, že luští jízdní řád. Dokument o trampingu to není. Pokud to měla být výprava do nitra dvou mladých lidí, pak se nepovedla. (18.07.2022)

Neztotožňuji se s ve filmu několikrát vysloveným názorem, že útěkem do přírody hledáme svou Ameriku. Píši to samozřejmě s nadsázkou, protože jsem (snad správně) pochopil, že slovo "Amerika" je v onom snímku synonymem slova "Svoboda". A s tím se ztotožňuji plně. Je to přesně ten důvod, proč jsem vyrazil na předpremiéru Ameriky. Dle popisu filmu, dle pozvánky na projekci, a po přečtení mnoha novinových článků o Americe, jsem si dovolil tušit, že v hlavním hrdinovi najdu kousek sebe - a byl jsem velice zvědavý, zda se mi to očekávání potvrdí. Právě proto, že se za trampa nepovažuji, ačkoliv mezi ně občas strčím nos, a dle svého názoru mám blíže k tomu tulákovi, snílkovi a hledači svobody v přírodě, ať už ji hledám sám, ve dvojici, či "na ohni", jsem ve filmu to své našel, do detailu. Ať už se jedná o dokument, fikci, či úplně nový tvar - na tom pojmenování mi nezáleží. Zkrátka to tam je - historie, duch, atmosféra, v neposlední řadě - humor. Film u mě zabodoval i přes malý hendikep, který tomu dodalo "provizorní" letní kino, kde je kvalita projekcí trochu omezena. Avšak se díky tomu můžu těšit do kina, kde to s chutí shlédnu znova, ve "ful hádé". (Vystoupení kapely Johannes Benz a trio před projekcí bylo též výborné.) Když stál Honza v telefonní budce a sděloval někomu na druhé straně, že by se "tam" rád zdržel ještě pár dnů, bylo mé hodnocení dokonáno. Mně se kolikrát taky nechce domů ... (Po projekci byla možnost setkat se s hlavním tvůrcem filmu. Nevyužil jsem jí, nevěděl jsem, co bych mu pověděl. Snad to, co jsem sem napsal, a možná bych mu poděkoval za to, že se do mě trefil - ačkoliv nás asi moc nebude.) (07.08.2015)

Hned, když jsem viděl trailer na snímek Amerika, tak jsem věděl, že film/dokument musím okamžitě shlédnout, protože mi bylo od počátku jasné, že mě rozhodně nezklame, ba právě naopak. Snímek se v hlavní roli a hlavně nenucenou formou zajímá o český fenomén - Tramping. Mnozí namítají, že zde chybí děj, dynamika atd., ale pro mě středobodem celého příběhu je hledání - hledání identity (Barbara i Jan), trampingu jako takového (oč v něm jde a kde můžeme najít jeho kořeny), ryzího trampingu (zejména v osadě Šedý bobr) a v neposlední řadě jde o hledání posledních trampů přeživších v této době (jednotlivci žijící "v lese"). Velmi zajímavé je ve výsledku vyznění obou hlavních aktérů, kdy Barbara pochází ze země za Atlantikem a vlastně hledá stopy trampingu, na rozdíl od Jana (a ostatních trampů), který vzhlíží k zemím, odkud Barbara pochází. Z této linie vyvstává celá řada humorných situací a otázek, protože Barbara nastavuje jakési pomyslné zrcadlo, když objasňuje, jak vlastně ona sama vnímá svoji rodnou zemi a jaký má ona sama vztah k trampingu (její rodiče, sami trampové, emigrovali za oceán za minulého režimu). Přičemž vtipně vyznívá i její anglický dialekt (někdy si raději pomáhá celými anglickými frázemi). Určitě by snímku pomohlo lepší uvedení diváka do děje hned na začátku (stručné seznámení s oběma hrdiny) a lepší vyústění děje, ikdyž samotný otevřený závěr ve výsledku nemusí být tak špatný, protože nutí každého diváka k nějakému zamyšlení, či úvaze o tom, co právě shlédl. V celkovém vyznění se jedná o výborný počin, který si nemůže dělat ambice na nějaký masový úspěch (stejně jako tramping samotný), ale o to právě jde, protože v tom je zakořeněna skrytá výjimečnost a genialita........."Moje bohatství? Svoboda je to bohatství." (04.12.2015)

Velmi pěkný dokumentární road movie. Bára i Honza velcí sympaťáci. Scénky mi vůbec nepřišly hrané, ale přirozené. Jejich výměna pohledů, Bářin smích. Film nás několikrát rozesmál a trochu i dojal. Brnkání na kytaru celou scenérii krásně doplňovalo. Závěrečná písnička top. Začali jsme se koukat, aniž bychom tušili, o čem film je. Podle názvu jsme si mysleli, že o Americe. A smysl filmu byl přesně o tomhle: že Češi v Americe vidí něco víc, viděli to tak dřív, kdy s tou představou trempovali, vidíme to tak i dnes, kdy se Americe snažíme přiblízit jinak, prostřednictvím repu a filmů a internetu. Přitom o Americe nic nevíme, máme ji vybájenou. Nejlépe to vystihuje výměna tří vět ve filmu. Honza: Přijde mi to tu jako v Americe. Bára: Kde v Americe? Honza: Nevím, nikdy jsem tam nebyl. .. Tenhle film má mnohem hlubší smysl. Pořád sníme o něčem lepším a přitom si vůbec neuvědomujeme, jak krásná a romantická je naše zem. Bára: A v čem si myslíš, že je Amerika lepší? Honza: Je větší, svobodnější... .. Díky tomuhle filmu se však zamyslíte, je-li tomu skutečně tak? Jsou to dva pohledy na dva různé světy - i když vlastně na jeden, na svobodu. A taky je to krásná vzpomínka na mé dětství, kdy jsme s našima trempovali. Škoda, že ta doba je už pryč.... (09.11.2018)

V rámci mezižánrového filmu Amerika jsme vrženi do děje přímo, bez zbytečných oklik a nerozhodného přešlapování na místě. Dynamika příběhu nám není zprostředkovávána pouze volbou strukturování snímku, výběrem scén evokujících vnější pohyb (záběry z jedoucího vlaku, autobusu, plovoucího voru, letícího letadla, aj.). Pouze v případě finálního záběru, velkého celku s letadlem na obzoru není jasné, zda se v něm taktéž nalézají hlavní hrdinové, konec je interpretačně rozostřený, otevřený. Podobné sekvence slouží k odkrývání podstatnějšího pohybu vnitřního. Protagonisté nám nejsou programově představováni, rozumějte, nejsme seznámeni s jejich prací, soukromím, partnerskými vztahy, vzděláním atd. Důraz je kladený na poetičtější (možná také reálnější) stránku lidské existence, na sny a touhy, důležitou roli pak hraje způsob vyprávění založený na principu cesty. (Zda jsme ochotni uvěřit, že sny jsou reálnější, než každodenní život je na individuálním zvážení každého z nás). Právě ona určitá zatvrzelost neukazovat věci (lidi) obvyklým způsobem je jednou ze sympatických a zajímavých vlastností a rysů polo-dokumentu. (17.09.2019)