Sbohem děcáku

Režisérka si dobře vybrala ústřední postavy, obzvlášť od Simony se dalo čekat snad cokoliv, navíc se zdála v každé situaci, že jí je nejlíp za celý její život. Ale žádnou obecnější výpověď o lidech opouštějící dětské domovy tu nevidím, jen prostě osudy tří konkrétních mladíků, které prostě jen začaly na stejném místě. Dobře natočené i sestříhané, ale nic navíc. (10.04.2019)

Poctivý časosběrný dokument á la Helena Třeštíková. Hana Ludvíková sleduje 3 děti, které opouštějí brány dětského domova - 2 Romy (Lukáš, Simona) a Járu. Zatímco Lukáš a Simona jsou problematičtí, Jára si v životě vede až neuvěřitelně dobře. Sotva vylezl z děcáku, musel se začít starat o přítelkyni se dvěma dětmi (mohly a nemusely být jeho). Jára to neřešil, ne že by byl hloupej, ale právě naopak - je to mimořádně inteligentní kluk, pohodovej, pracovitej, rozumnej - pro mě naprostý zjevení. V jeho věku to dávat takhle...smekám, pane, jsi borec. To Lukáš je jiná káva, peklo v jeho podání budou vždycky ty druhý, je mi líto jeho Janičky, která při něm stála, i když bydlel na ulici. Za to se jí odvděčil tím, že se odmítá hlásit k dítěti, který s velkou pravděpodobností přivedla na svět s jeho patnáctivteřinovou dopomocí. Simona aka Robin se nechá i přeoperovat, jen aby nemusela normálně fungovat. Rád se jí omluvím, pokud se ukáže, že to byla alfa a omega jejích problémů, v tomhle případě ale ten pocit rozhodně nemám. Doufám, že se dočkám pokračování, tenhle šmíráckej formát mám rád a hlavní aktéry jsme opouštěli ve věku, kdy se jejich životy mohou ještě pořádně zašmodrchat. Jardovi přeju jen to nejlepší, má můj velkej respekt, upřímně říkám, že na něj nemám. (11.08.2018)

Extrémně působivé osudy ztracených lidí, ale co je cílem tohohle dokumentu? O systémovou změnu neusiluje a nemůže - nezobrazuje nefunkčnost společnosti, spíš nefunkčnost těch jednotlivých lidí, aniž by se dalo poukázat na to, jak za tuto poruchovost může systém a o jakou jeho změnu by se tedy mělo usilovat... V důsledku toho začarovaného kruhu jde dojít leda k tomu, že to je nevyhnutelné, protože absence rodičů "musí" vést k téhle zkratovosti - což je sama o sobě nebezpečná zkratka skoro vybízející ke zlomení holi nad těmi lidmi, jejichž štěstí je opravdu jen tím - štěstím, že se objeví náhodný léta ztracený strýček, co je najednou zaměstná. A přestože vím, že rozhodně nešlo o záměr tvůrců, v důsledku vlastně nejde dojít na základě pořízeného materiálu k jinému závěru, což mě svým způsobem děsí, i když nejde říct, že by šlo o nějakou lež. Ale jakkoliv bylo fascinující ty lidi sledovat a filmařsky je to velmi povedené, nemůžu se zbavit dojmu, že šlo opravdu jen o voyeurství, senzaci, vzrušení. Sám jsem z toho zmatený, protože mě ten film "bavil", považuju ho za dobře natočený a sestříhaný (byť bez audiovizuálního citu Kokeše v Nic jako dřív). Ale právě to považuju zároveň za problém - krom této fascinace to nic nenese a nic z něj nejde vyvodit. Umím si představit dát tomuhle filmu prakticky jakékoliv hodnocení a přídomek od vynikajícího výkonu po tvůrčí selhání. (28.12.2017)

Annisko015..tento film rozhodně není jen pro starší... Tento film je jak pro mladé,tak i ty starší.. pro ty mladé.. tím víc. Může fungovat treba jako psychomotivacni manuál pro děti v takovéto životní situaci. A možná trochu i pro ty, kteří s nimi pracují. Mnohokrát jsem se ve své práci setkala s profesionály,kteří jednali neprofesionálně. Totiž snazili se za každou cenu vnutit druhým své osobní vzorce chovani a soudit dle nich. Samozřejmě,že ale jejich práci obdivuji a upřímně smekam. Já bych to dělat nemohla... Jsme prostě jen lidé. A ještě jeden poznatek pro Simonu: i když dětem dáte vše,včetně lásky,nikde není záruka,že vám nevyroste spratek,který nemá daleko k dětem z decaku, jako je ona a další... geny jsou někdy fakt svině! 😁 (09.04.2019)

Tohle je dokument, který ukazuje každodenní realitu lidí, co vyrostli vlastně ne tak daleko ode mě, ale přesto to působí jak z jiného světa. Netvrdím, že se aktéři tohoto dokumentu chovali vždy férově, ale je hrozně lehké soudit někoho, pro koho je například tak jednoduché ocitnout se na ulici. I když se člověk snaží, funguje a chce, aby jeho život nějak vypadal, bez té oporné sítě, kterou tvoří rodina, to musí být extrémně těžké. O to větší klobouk dolů před Járou, který se k tomu, že se mu v tak brzkém věku narodilo dítě, postavil jako chlap a je živoucím důkazem toho, že když se chce, všechno jde. Bohužel ne každý ale zdění i jeho hyperpozitivní náturu :D Každopádně snímek je natočen velmi kvalitně. Na dokument má ohromný spád a chytře zvolené časové úseky spolu se střihem udržují diváka v napětí, co se stane dál. (10.04.2019)