Korunný princ

Mám tak trochu pocit zmaru. Když se konečně objeví slušný scénárista s originální zápletkou, zhatí dobrý výsledek naprostý diletantismus. Hudba vhodná možná někam na venkovskou zábavu, ale ne k rytířskému klání. Docela bych si lokla toho vína ... (24.12.2015) Co se hudby týče, stojím si na svém. Ten zbytek je celkem příjemný. (27.12.2022) (24.12.2015)

Abych řekl pravdu, tak v těch pohádkách kolem Vánoc už mám docela guláš. Tato pohádka se, ale docela povedla. Hlavně což je velké plus je místy i vtipná za což jsem rád. Naopak po stránce provedení to žádná hitparáda nebyla, tak například drak vypadal jako kdyby byl natočen v 70. letech. Herecky mě nejvíc oslovil Abrhám i když v celé pohádce hraje možná tak 5 minut. Palec nahoru. (27.12.2015)

Korunní princ je na české poměry pěkně udělaná a místy i opravdu zábavná pohádka, která si vzala nejeden filmový prvek ze světové kinematografie (např. vtipně pojaté souboje o princeznu alá Příběh rytíře, čaroděj a jeho vězněný pomocník na řetízku alá Hvězdný prach atd.). Herecké obsazení mi přišlo dobře zvolené, od sympatického prince Jana, přes potrhlého sluhu v podání Kříže, až po tajemně temného Abrháma. S příběhem jsem byl též spokojený, jelikož člověk opravdu netušil, kdo všechno se napije elixíru zapomnění. Z technického hlediska byla pohádka zvládnuta rovněž dobře, byly tam pěkné záběry kamerou, příhodná hudba a i ten drak nebyl na naše poměry až zase tolik tragický (když si vezmu v potaz hrůzy od Asyla). Zkrátka milé filmové překvapení z tuzemské produkce, které si zaslouží pozornost. (25.12.2015)

Od loňského Štědrého večera (Princezna a písař) byl vyměněn scénárista a je to znát. Na příště ještě vyměnit režiséra a už by to snad mohlo mít nějakou úroveň. Stále ještě vázneme v rozbředlosti, v absenci formy, ale aspoň sám příběh tentokrát není hloupý a způsob dějového rozprostření zápletky je velmi dobrý. Je zde přítomna i tvůrčí žánrová sebereflexe, považte: Nikoli nejmladší, druhý či třetí princ je tím k vítězství předurčeným naivním dobrákem, naopak je jím legitimní následník, překonávající úklady mladšího bratra (škoda jen, že je nám toto schéma hned od úvodních titulků servírováno tak polopatisticky - hodnověrnost celé královské rodiny se tím dost snižuje). Onen následník pak klasicky vysvobodí princeznu zabitím draka, načež zmizí, což bývá často spojeno s lživým přisvojováním si oné zásluhy nějakým vyděračským podvodníkem - zde naopak je to sám hrdina, který bude svůj hrdinský čin popírat (protože si ho nepamatuje; mimochodem souboj s drakem, jemuž pekelně smrdí z tlamy, je překvapivě dost pěkný, včetně chování prince i princezny v jeho průběhu a bezprostředně po něm). Základní zápletka, tedy opakované ztrácení paměti a na ní závislého vědomí vlastní minulosti i identity, je nejen vhodným prostředkem k naznačené žánrové reflexi, ale spolu s opakovanými návraty vygumovaného prince na stejná místa ustavuje archetyp hrdiny, který musí stále znova procházet touž cestou. Celé to je navíc podáno vtipně, srov. seznámení s Cecilem (jehož představitel Plesl má našlápnuto k tomu, stát se novým pohádkovým guru, srov. jeho nedostižného komořího v Kdyby byly ryby), či návštěvy u zlého čaroděje, který si to z něj málem hází a ve své napruděnosti si ani neuvědomuje, že páchá dobro (výběr Abrháma pro tuto roli vyznívá jako velmi dobrý tah, ačkoli jak od něj, tak od Plesla mohl režisér žádat rozhodně víc, než s čím se spokojil). Také oba princové i princezna jsou pojati i sehráni velmi chvalitebně, zvlášť bych vyzdvihl netypického, zato typově dokonalého Kříže ve vedlejší roli padouchova sluhy. Naopak oba rodičovské královské páry patří k slabinám filmu - jejich pojetí je velmi slabé, specifický přínos pro příběh či zábavu nulový a s vyjímkou Freimanové, jejíž královna má jistou úroveň i šmrnc (což žel v kontextu nijak nevyzní) úroveň pohádky nezvedají ani jejich představitelé, jakkoli patří k druhdy nejpřednějším tvářím čs. tv obrazovky. Nic z toho naopak neplatí o Bokové-Liškové, jejíž mladá hostinská sice taky patří k odfláknutým postavám, ale je alespoň nic nekazící ozdobou. Summa: Pohádka postavená na opakovaných zvratových "Dobrý den" momentech mě bavila, myšlenkově zaujala a v dlouholeté bídě tohoto žánru patří určitě k těm lepším kouskům. (25.12.2015)

Ne, že bych neměl rád Janáka, ale žánr české filmové pohádky (kolikrát už to píšu nebo čtu jinde) je opravdu pomalu vyčerpán, takže pokud tvůrci nepřijdou s něčím opravdu výjimečným, klasické postupy už mě nudí. Ze začátku to vypadalo na lepší průměr (slušný děj, kamera, výprava, herci - obzvlášť Hádek se odvázal, ale mohl být na obrazovce déle), pak mě ale vše začalo nudit a bylo mi celkem jedno, kam se to vyvine. (05.01.2016)