Mamma Mia! 2

Na pohled sice Mamma Mia! Here We Go Again disponuje stejnými ingrediencemi jako jednička, leč výsledek je o poznání horší, má ještě slabší děj a dialogy, jeho příběh je vyprávěn velmi neumě a režírovaný je nudně a nenápaditě. První dějová linie je pouze o tom, že hlavní hrdinka z prvního dílu rozešle pozvánky na slavnostní otevření svého hotelu, načež pozvaní hosté dorazí a pak následuje mejdan. V druhé linii z minulosti zas její maminka působí jako holka, která se vyspí s každým hezkým klukem, který jí zazpívá písničku. Ono bylo sice už první Mamma Mia! strašlivě stupidní a povrchní, ale mělo v sobě takový bezelstný rozradostněný náboj a energii, že bylo snadné přijmout jej jako nezávaznou a nenáročnou letní oddechovku, omluvit tím jeho naivní děj, primitivně cukrkandlové dialogy a líné taneční choreografie a kochat se místo toho mořem a řeckými exteriéry a poslouchat ABBU. Přesně tenhle náboj a energie nicméně v tomto pokračování chybí a tím pádem už není čím ty nedostatky omlouvat. Jediné, co trochu stojí za to, jsou někteří herci a zmíněné písničky, které i napodruhé utáhnou a oživí ledacos, byť některé z nich zazněly už před deseti lety v jedničce. (18.07.2018)

Co si budeme mazat med kolem pusy, jde o nehoráznou kravinu. O tom žádná. Je to kýč jako bič, ale taky krásná a i dojemná pohádka a pohádky já mám moc ráda, zvlášť, když je v nich hezká letní atmosféra. Písničky od mé milované ABBY jsem odzpívala všechny. Na film jsem s maminkou šla z toho důvodu, že jsem se chtěla pobavit. Účel byl tedy beze zbytku splněn. Musím přiznat, že jsem se pořádně vykravila a maminka nezůstávala vůbec pozadu. Obě jsem si to užily. Málem došlo k tomu, že jsem tancovala v uličkách mezi sedačkami. Když nastoupila na scénu plastikami vylepšená Cher, tak to vypadalo jako by se zrovna rozestoupilo moře, ale to nebylo nic proti výstupu Meryl Streep. Ta mě dostala a rozbrečela. K té písničce, co zpívala, to naprosto dokonale sedlo. Lily James neměla chybu. Dvě roviny příběhu do sebe zapadnou jako perfektní mozaika. Scény se vzájemně neruší, což bylo moc fajn. Jestli bude muzikál na divadelních prknech, tak jdu na něj. (22.07.2018)

Pokračování úspěšného muzikálu není tak dobré jako jednička, ale je více vyspělejší. Jednička, která byla potřeštěná, bláznivá, vtipná a utancovaná nám dělala a dělá radost všude, ale pokračování už je vážnější, smutnější a hraje na city, za což má u mě palec nahoru. Lily James byla skvělou volbou do role mladé Donny, i když jsem o ní trochu pochybovala, ale zvládla to skvěle. Christine a Julie nezklamaly, nicméně brala bych s nimi více scén, nebo alespoň ještě jednu píseň navíc. Krásné osvěžení je Cher v roli babičky, i když trošku zbytečné, ale stále dokazuje, že je diva a legenda. Meryl Streep se zde objeví jen krátce, ale za to se jedná o nejemotivnější scénu, která mě rozbrečí snad vždy. Film jsem si užívala od začátku do konce, nemusela jsem přemýšlet, zpívala jsem si písně a užívala si pohled na známé tváře, ale na jedničku to prostě nemá. (21.08.2018)

To co v jedničce mile naznačili, ve dvojce otrocky ukázali. Líbilo se propojení obou časových linek, výběr lokalit (ačkoliv to není milované Řecko), casting nových herců. Nelíbilo vaření vyvařené nudy a fakt, že se jim na to Meryl zvysoka vyprdla. Jo a Cher, která prostě jako nejstarší ze všech vypadá pořád výborně. A Andy Garcia. Výhrady bych měl tentokrát k titulkům (nedočetl jsem se, jestli to překládala Anna Karenina nebo kdo) - od druhé písničky jsem se nutil na ně nedívat a poslouchat slova, protože když překladatel začne básnit, i v jeho rýmech by měl aspoň trochu být zachován původní smysl. Tady se ale koza a voza ještě dost vzdálily jedna druhé. (18.07.2018)

"Stvořit takovou ženu, to chce tři skvělé muže." Návrat na ostrov Kalokairy byl pro mě čirým potěšením. Opět mě čekalo kýčovitě krásné prostředí, solidní výběr z neskutečného množství hudebních pecek švédských hitmakerů, 2x3 bezvadní tátové a roztomile zoufalé pěvecké výkony herců, kterým to trošku kazila Cher. Já jsem si to zkrátka podruhé užil, dvě hodiny jsem se připitoměle usmíval a navíc jsem se naučil několik skvěle lichotících frází pana Cienfuegose. Zkrátka pokud kolem mě po D1 někde u Humpolce projede parník směřující na Kalokairy, tak určitě přestoupím. (25.12.2018)