Babai
Father
Réžia:
Visar MorinaScenár:
Visar MorinaKamera:
Matteo CoccoHudba:
Benedikt SchieferObsahy(1)
Desaťročný Nori a jeho otec Gezim si zarábajú na živobytie predajom cigariet v predvojnovom Kosove 90. rokov. O Noriho matke nechce Gezim ani len počuť. Je skutočným odborníkom na úteky pred minulosťou a teraz chce ujsť z Kosova, najlepšie bez Noriho. Keďže chlapec skúša robiť všetko, čo je v jeho silách, aby svojho otca zastavil, netrvá dlho a stane sa nehoda. Šokovaný otec vezme syna do nemocnice. Keď Noriho prepustia, zistí, že jeho otec predsa len odišiel. Nahnevaný a zaťatý Nori sa vydáva na strastiplnú cestu a napokon sa mu podarí Gezima nájsť v Nemecku. S naliehavosťou, akej je schopné azda iba dieťa, konfrontuje svojho otca s nepríjemnými otázkami o tom, prečo ho opustil. Vo svojom prekvapujúco zrelom debute podáva Visar Morina životnú skúsenosť migranta očami dieťaťa. Presvedčivé rozprávanie o rodinnom pute, strate domova a novom začiatku nepríjemne pripomína utečenecké príbehy dnešných dní. (IFF Bratislava)
(viac)Recenzie (11)
Babai, neboli Tatínek se zoufale snaží najít lepší život pro sebe a svého syna. Z Kosova do Německa je cesta dlouhá, a tam nakonec přichází rozčarování. Proč ale skoro každý režisér jen trochu uměleckých filmů trpí dojmem, že nekonvenčních filmů lačný divák chce koukat dlouhé desítky vteřin na detailní záběry tváří, na kterých se nic neděje? Prostříháno a zkráceno o nějakých 20 až 30 minut by se tyto potřebné filmy zpřístupnily mnohem větší skupině diváků! Ale jinak hodně silná káva... ()
S denním odstupem jsem rád, že jsem komentář k Babai napsal až dnes. Myslím, že ona všednost první části cíleně podporuje zoufalost hlavního hrdiny v části druhé. A i když příliš nejsem na tato filozofická zamyšlení, závěr (resp. poslední věta) toto jednoznačně dokládá. Jinými slovy- bez první půle by ta druhá dle mého těžko vynikla. Za mě zajímavý nezávislý kus, kterému bych dal 3*, avšak za závěr přihazuji ještě jednu k dobru. :) takže **** ()
Otec desetiletého Noriho odchází na nebezpečnou cestu uprchlíka z Kosova do Německa za vidinou lepší budoucnosti. Malý Nori se ale vydává za ním, a to úplně sám. Po překonání útrap spojených s dlouhou cestou ale nenachází zemi zaslíbenou, ale tvrdou realitu ubytovacího zařízení pro imigranty, kde je mu Nori jen na obtíž. Nevěrohodně působí scéna, kde Nori použije násilí, aby dosáhl svého cíle. Herci jsou nesympatičtí, jelikož mají zvláštně „zamrzlé" výrazy, kdy si člověk není jistý, zda se pokouší ztvárnit rezignaci či zda prostě jen podávají mizerné výkony. Celý film je nesympatický, depresivní a vzbuzuje spíš znechucení než empatii. ()
Môžme v najbližších rokoch očakávať kvantum podobných utečeneckých filmov. Babai sa však nevenuje problematike Blízky východ a Sseverná Afrika ide do Európy, ale ukazuje, že aj vnútro kontinentálni migranti to majú všade ťažké. Takže máme tu chlapca, jeho otca, stratu dôvery v otca a bicykel. Áno, stará klasika sa určite vpísala do vyznenia filmu. Mne sadol, i keď by sa mu dala vyčítať absencia gradácie na konci a záver. Nie som si istý, či som ho správne pochopil, ale každopádne som sa niekedy okolo polovice filmu obával, že som zistil, ako bude pokračovať. Pokračoval úplne inak. ()
50. KVIFF - Jak jsem dosud festivalem víceméně nepolíben, předpokládal jsem, že hlavní soutěžní okénko bude plné jen těch nejlepších očekávání. Tak jsem to taky vnímal a tak jsem to nejspíš vnímat neměl. Babai se nicméně tvářil jako hodně zajímavý film, který vypráví příběh imigrantů...pro tentokrát z Makedonie. Početná delegace sympaticky se tvářící mě nadchla a tak jsem se na film těšil ještě o to víc. No a nebejt druhé půlky filmu, asi bych se po chvíli uvedl do stavu limbu, jako i pár lidí kolem mě, co jsem tak pozoroval. První půle totiž byla děsně nepřehledná a vyprávěla se samozřejmostí určitá pravidla uprostřed makedonského městečka, které jsem ne úplně chápal. Druhá půlka už mi ale byla daleko jasnější. O to jasnější, že jsem se v průběhu filmu setkal s jedním vcelku velkým lůzrem a to na sympatičnosti filmu také moc nepřidalo. Nebylo totiž komu fandit a malej desetiletej Nori celý ten svůj život trpěl spíš ze zoufalosti, což se utvrdilo i v samotném závěru, který mi vůbec nic neřekl. Škoda. ()
Galéria (8)
Fotka © missingFilms
Reklama