Babai
Father
Réžia:
Visar MorinaScenár:
Visar MorinaKamera:
Matteo CoccoHudba:
Benedikt SchieferObsahy(1)
Desaťročný Nori a jeho otec Gezim si zarábajú na živobytie predajom cigariet v predvojnovom Kosove 90. rokov. O Noriho matke nechce Gezim ani len počuť. Je skutočným odborníkom na úteky pred minulosťou a teraz chce ujsť z Kosova, najlepšie bez Noriho. Keďže chlapec skúša robiť všetko, čo je v jeho silách, aby svojho otca zastavil, netrvá dlho a stane sa nehoda. Šokovaný otec vezme syna do nemocnice. Keď Noriho prepustia, zistí, že jeho otec predsa len odišiel. Nahnevaný a zaťatý Nori sa vydáva na strastiplnú cestu a napokon sa mu podarí Gezima nájsť v Nemecku. S naliehavosťou, akej je schopné azda iba dieťa, konfrontuje svojho otca s nepríjemnými otázkami o tom, prečo ho opustil. Vo svojom prekvapujúco zrelom debute podáva Visar Morina životnú skúsenosť migranta očami dieťaťa. Presvedčivé rozprávanie o rodinnom pute, strate domova a novom začiatku nepríjemne pripomína utečenecké príbehy dnešných dní. (IFF Bratislava)
(viac)Recenzie (11)
Odkud tak slabé hodnocení tak kvalitního filmu? Ano, ten film je temný, protože téma uprchlictví je temné. Možná se teď lépe dokážeme vcítit do kůže těch, které tu tak vehementně někteří nechtějí. Představitel chlapce byl tak uhrančivý a přesvědčivý, že jsem ani na chvíli nepocítila, že je to hraný film. Obecně mi to přišlo jak dokumentární snímek, tak dobrý ten film je. ()
Silné téma i potenciál zvláštní dynamiky mezi otcem / synem to má, ale bohužel ho to okamžitě prohospodaří snaživou, ale nezvládnutou režií. Každý záběr tu subjektivně trvá o polovinu déle, přitom film působí zmateně, zkratkovitě, kdyby postavy občas nebilancovaly, co se stalo, některé momenty by vyzněly do ztracena. Snaha o nepředpojatý obraz imigrantství je uzemněná i lehce bizarním závěrem. Celé to působí jako mdle poskládané vzpomínky a momentky, kterým zoufale chybí integrita a vnitřní síla. Úvodní citát z Adorna sice pravdivý, ale pravdivé je i to, že návraty k vlastnímu dětství mají hodnotu jen tehdy, když v nich tvůrce najde něco víc než jen kouzlo ztvárňování vlastních vzpomínek. A Babai se možná snaží o dardennovskou kinetiku zarputilé ústřední figury, ale většinu času bezradně tvrdne na místě, navíc bez schopnosti působivě pozorovat. Většinu času jen popisuje. Druhá festivalová liga. ()
Otec desetiletého Noriho odchází na nebezpečnou cestu uprchlíka z Kosova do Německa za vidinou lepší budoucnosti. Malý Nori se ale vydává za ním, a to úplně sám. Po překonání útrap spojených s dlouhou cestou ale nenachází zemi zaslíbenou, ale tvrdou realitu ubytovacího zařízení pro imigranty, kde je mu Nori jen na obtíž. Nevěrohodně působí scéna, kde Nori použije násilí, aby dosáhl svého cíle. Herci jsou nesympatičtí, jelikož mají zvláštně „zamrzlé" výrazy, kdy si člověk není jistý, zda se pokouší ztvárnit rezignaci či zda prostě jen podávají mizerné výkony. Celý film je nesympatický, depresivní a vzbuzuje spíš znechucení než empatii. ()
S denním odstupem jsem rád, že jsem komentář k Babai napsal až dnes. Myslím, že ona všednost první části cíleně podporuje zoufalost hlavního hrdiny v části druhé. A i když příliš nejsem na tato filozofická zamyšlení, závěr (resp. poslední věta) toto jednoznačně dokládá. Jinými slovy- bez první půle by ta druhá dle mého těžko vynikla. Za mě zajímavý nezávislý kus, kterému bych dal 3*, avšak za závěr přihazuji ještě jednu k dobru. :) takže **** ()
Môžme v najbližších rokoch očakávať kvantum podobných utečeneckých filmov. Babai sa však nevenuje problematike Blízky východ a Sseverná Afrika ide do Európy, ale ukazuje, že aj vnútro kontinentálni migranti to majú všade ťažké. Takže máme tu chlapca, jeho otca, stratu dôvery v otca a bicykel. Áno, stará klasika sa určite vpísala do vyznenia filmu. Mne sadol, i keď by sa mu dala vyčítať absencia gradácie na konci a záver. Nie som si istý, či som ho správne pochopil, ale každopádne som sa niekedy okolo polovice filmu obával, že som zistil, ako bude pokračovať. Pokračoval úplne inak. ()
Galéria (8)
Fotka © missingFilms
Reklama