Ava

Přišlo mi, že během filmu tak nějak zmizela ta blízká slepota nebo se teda alespoň dala na né druhou, ale 8 kolej. Celý film tak byl jen o tom jak si Ava chce užívat života ukradne psa a dá se dohromady s mladým cikánem co utíká před policií + nějaké rozhovory s mámou. Ve finále z toho nakonec vzniklo drama možná s trochou krimi i tak jsem tomuhle všemu chtěl dát přece jen alespoň 1 hvězdu, ale dám 2. Jednu celou hvězdu si pro sebe totiž ukradl ten boží černý chlupáč opravdu krásný pes. 30% ---- 3/10 IMDb (27.08.2019)

Docela překvapení. Ava má jako podobné artové filmy (z minula si vzpomenu na Indivisibli) problém s tempem. Taky se do jisté míry film tříští pod několika rovinami (vyrovnání se slepotou, dospívání, runaway movie) které Ava nedokáže úplně ukočírovat. Nicméně navzdory těmto legitimním výtkám, se mi moc líbila všudypřítomná fantasknost, kdy se obyčejné realitě dostávaly až magické momenty (Policejní Nazgúlové, splatter snová sekvence a křováci na pláži). Scénář sice na konci s cigánskou zápletkou taky úplně neví kudy kam, nicméně poslední záběr zúročuje budované emoce na 110%. "Mum don't cry. It is embarassing!" (31.03.2018)

Ava má specifické filmové kvality, které podle mě docení jen hrstka lidí. Titulní hrdinka je velká sympaťačka a člověk si ji nemůže nezamilovat - Noée Abita mě zcela okouzlila (a ne, není to kvůli tomu, že se ve filmu ukáže nahá, byť jsem to samozřejmě kvitoval s povděkem, haha). Juan Cano mi byl herecky sympatický o poznání méně, ale vyloženě mi nevadil. Co mě tam bavilo hodně, byl jednak soundtrack, a jednak ta zvláštní atmosféra letně-pubertálního bezčasí - časové ani místní zasazení příběhu není nijak konkretizováno, byť člověk dle výskytu smartphonů ve filmu odtuší, že je to přeci jen zasazeno do současnosti. Hodně mě bavila i Laure Calamy v roli Aviny matky. Trochu mi zde vadil plakát, který ve mně - aniž bych o filmu ještě cokoli věděl předem - vyvolal dojem, že půjde o film ve stylu "Divoká stvoření jižních krajin", nebo něco na ten způsob. Ve skutečnosti ten plakát vypichuje jeden záběr z filmu, který je vybraný v podstatě náhodně, pro celkové vyznění snímku nemá žádný větší význam, a osobně to prostě považuji za zavádějící. Osobně nemám rád ani filmy, které se jmenují podle hlavní postavy - považuji to za nedostatek scenáristické a obecně tvůrčí invence. Vždycky jde vymyslet lepší název filmu, než ho pojmenovat jen podle hlavní postavy. Pokud bych měl své dojmy z toho filmu shrnout, zpočátku mě hodně nudil, postupně mě do sebe celkem vtáhnul a několik scén mě vyloženě okouzlilo, ale jako celek mě film spíše neoslovil, a s jeho poetikou jsem se veskrze minul. Přesto si myslím, že je to velmi dobrý film, a dlouho jsem váhal mezi 3 a 4 hvězdami. Btw. při sledování jsem si vzpomněl na spoustu jiných filmů, jako např. "Tři metry nad nebem" či "Fish Tank". (16.03.2018)

Příjemný film, kterému paradoxně škodí trošku nepředstavitelný příběh. Spojování dějových linií mě neskutečně baví, v tomto případě toho však bylo moc… postupná ztráta zraku, generační střet matky s dcerou, první láska, fantazie. Přidáme-li k tomu sice hravé, ale častokrát až fantaskní střídání žánrů, vznikne jen těžko uvěřitelný příběh, což je velká škoda. Energie, síla, pláž, hudba možná tvoří jakési klišé, které mě ale příjemně baví. Vrcholem je velice podařený soundtrack. Shlédnuto v rámci projektu Scope100 (08.04.2018)

Strašně ulítlej příběh s nezajímavým průběhem a sem tam ještě ulítlejšími, rádoby uměleckými, záběry, které moc nedávají smysl. A celkově mě to vůbec nebavilo. Francie je filmařsky tak objemná země, že točí vysloveně cokoliv. A sem tam se bohužel setkám s emotivně nulovým filmem, který nebaví, nudí a ještě k tomu místy i rozčiluje. Ava je vzorovým příkladem. (06.03.2018)