Hello, Dolly!

Není to tak dobré jako naprosté klasiky. Gene nedokázal muzikál úplně vytáhnout z divadla, zůstal tak na půli cesty. Přesto písně roztepou srdíčko, Matthau rozesměje, Streisland okouzlí, ostatní nejsou úplně ready, ale díky tempu vyprávění a četností gagů (sebejednoduších) se to dá tolerovat. Nejsilnější stránkou je Kelly-tanečník, protože to co se mu dodařilo vytáhnout z klobouku za čísla, to je nádhera, akce, rozsah, nápady. Přesto se mu těch 150 minut úplně naplnit nepodařilo a občas je to trochu "vatovité." Dolly dohazuje a dohazuje, až si uvědomí, že by taky měla myslet na sebe a mladé-nemajetné a dá dohromady všechny (včetně sebe) šťastně a spokojeně... 70% (29.07.2010)

S trochou kontextu mi Dolly vadí ještě o kus víc. Kelly po Zpívání v dešti experimentoval, ale povedlo se mu to jen teoreticky (uznáním kritiků a porot), ne prakticky (éra muzikálů skončila, lidi nechodili). Nyní, po víc než deseti letech od svého posledního režijního muzikálu, si stýská po atributech žánru, které vedly k jeho konci - okázalé, ale unyle melodramatické náměty, příliš archetypální postavy a neaktuálnost. Vůbec nechápu, co ho k tomu postoji vede, když by bylo logické (nebo alespoň kontinuální), aby měl přesně opačný. Dolly neupírám drajv některých čísel, Matthaua a několik skvělých hlášek. Rozhodně upírám afektovanou Streisandku a náhlý stesk po něčem, co se Kelly na nějaké úrovni pokoušel osobně vymýtit a co vedlo k utlumení žánru - přesvědčení, že má muzikál "nějak" vypadat a nemůže vypadat jinak. Myšlenkově strnulý film, který opěvuje strnulost. Samozřejmě velkoryse a kvalitně provedený, ale těžko se s ním smiřuje. (04.08.2017)

Dýchavičný muzikál bez tempa, který potvrzuje, že žánru v této podobě na konci šedesátých let odzvonilo. Po plátnech už se dávno proháněli Bezstarostní jezdci, Bonnie a Clyde se nechávali rozstřílet na cucky a romantiku na úrovni předznamenal Absolvent. Topit peníze ve dvouapůlhodinovém eskapistickém tyjátru se neukázalo jako dobrý nápad (na druhou stranu o rok starší Oliver! zahrál na temnější dickensovskou notu a vyšlo mu to). Klady představují Walter Matthau, jehož komediální talent založený na zamračených grimasách a znechuceném odsekávání vět výborně funguje, stejně tak i pingpongové slovní výměny v první půli. Jenže pak se tu vyskytuje zoufale gestikulující, v roli se topící Barbra Streissand, které nevěřím ani její zlaté šaty. Napadá mě kacířská myšlenka, že hrát její roli Jack Lemmon za vynechání zpěvu a křečovitých tanečních výstupů, mohla vzniknout nezapomenutelná komedie. So goodbye, Dolly! (Festival 70 mm filmů Krnov 2013) (15.04.2013)

Hello, Dolly! a Kabaret běžely celkem ve stejnou chvíli v televizi, na oba jsem se podívala a nemůžu se ubránit tomu, abych je mezi sebou neporovnala. Z tohoto "souboje" mi lépe vychází právě tento film. Hello, Dolly! je film docela svěží, barevný, vtipný, plný nadsázky. A musím říct, že takové písničky se mi u něj líbily mnohem více než u již zmiňovaného Kabaretu. Barbra Streisand zpívá dobře, zahrála to také slušně. Pro mě to byl muzikál, jak má být: písničky a příběh, který vás chytne, a také kvalitní provedení. (16.06.2013)

Nádherné, ale naozaj až prenádherné prostredie, všade čisto, nádherné kostýmy, vhodná hudba a plno heftou a srandičiek, vymenovať ich tu všetky by bolo naozaj nadlho, ale chcem dať podstatu a to je, že všetko dopĺňali akrobatické kúsky a plno energie, ktorá robí tento muzikál krásnym. Avšak má plno trápnych rečičiek a je tam aj dávka gýču. Vidieť však to krásne malé mestečko, krásny alegorický pochod, večeru v luxusnom podniku, kde strieľali lietajúcu večeru priamo pri stole a Barbaru Streisand v plnom nasadení bola paráda. Vyraziť si do New Yorku za 3 doláre, počuť Louisa Armstronga a zažiť atmosféru dávnej Ameriky vo filme plnom neskúseného dvorenia a romantiky a hlavne srandy, nebolo nič zlého. Priznám sa však, že som mal problém s tou prepálenou dĺžkou, ale keďže je to rozdelené na akési dve hlavné časti, opäť sa to dá prepáčiť. (01.10.2012)