Glass

Nějak nechápu, proč Shyamalan vlastně natočil tento emocí prostý recyklát, který dějově navazuje na jeho starší (a celkem ceněná) díla Vyvolený (2000) a Rozpolcený (2016), protože tady už režisér jen mlátí prázdnou filmovou slámu a nenabízí vůbec nic nového. Neskutečně dlouhá prázdnota, kterou drží nad odpadem jen výborný herecký výkon Jamese McAvoye (např. Willis úplně do počtu). Někdy se stává, že i dvouhodinovou nudu vytáhne nahoru alespoň strhující závěr, ale tady se nepovedlo zhola nic (naopak, ti lidé zírající šokovaně do mobilů, mě na konci spíš nechtěně rozesmívali, stejně jako některá moudra o poznání vesmíru). Obrovské zklamání a dosud nejslabší snímek Shyamalana, který po jednom kroku vpřed, udělal zase dva vzad. (27.12.2019)

Ja vlastne ani neviem, či sa mi to páčilo. Zvláštne reakcie postáv na zvláštne situácie. Bizarné momenty, absurdné twisty, kuriózne scény, WTF nápady. Ale aj práve vďaka nim je Glass svojím (značne obskúrnym) spôsobom zábavný. Pomáhajú mu v tom akčné sekvencie, ktoré sú natočené mimoriadne čudným spôsobom, o ktorom neviete, či je inovatívny alebo strašný (vo finálnej megabitke sa dvaja chlapi hádžu o exteriér dodávky). Herecké výkony sú ťažko opísateľné a to najmä u Jamesa McAvoya, ktorý mal byť mrazivý a strašidelný, ale je otázne, či vás vydesí "komik" meniaci sa vo svojej najstrašidelnejšej forme na polonahého týpka v teplákoch. Páčila sa mi psychopatická hudba a to, ako sa doktorka snažila pacientov presvedčiť (na základe relatívne realistického prístupu) o tom, že nie sú komiksoví superhrdinovia, ale (poviem príklad) železná tyč, ktorú ohli, mala 150 rokov, čiže nie oni sú extrémne silní, ale ona bola extrémne slabá. Pozdávalo sa mi aj napojenie na Vyvoleného, pričom niektoré momenty z neho Glass ukazuje z inej, osviežujúcej perspektívy (kto všetko bol s Davidom pred 19. rokmi vo vlaku?). Plus snímka berie do úvahy udalosti z neho a rešpektuje ich (Davidov syn, flashback do detskej izby). Zo začiatku som premýšľal nad logikou (nestačilo proste zavrieť oči tesne predtým, ako svetlá začali blikať?), ale potom som si povedal, že sa tým, nech je sranda, len nechám bez premýšľania unášať a treba dodať, že ku koncu už som bol ozaj unesený neuveriteľne. Len neviem, či pozitíve alebo negatívne. Asi niečo medzi tým. (08.04.2019)

Shyamalan to možná na konci s tou Möbiovou páskou metapříběhu v příběhu, v němž nejde o nic jiného, než o osud příběhu samotného, trochu přehání. Respektive až příliš tu metarovinu vysvětluje, když by stačilo naznačit, nebo prostě trochu přidat na narativní rafinovanosti (neodolal svodům se trochu prvoplánově předvádět - asi souvisí s cílovým publikem). Tematicky spřízněnou literaturu co do strukturální a formální důmyslnosti určitě nepřekonává (např. Ostrov v bodě Nemo, Sencislo9), ale i tak výjimečný film, v němž by bylo možné najít komiksovou rodinnou spřízněnost s Moorem, A. Rossem, či Jodorowským (ať již vědomě nebo ne). Alternativa všem těm ortodoxním filmům Marvelu a DC, přitom se netváří tak kulturně nadřazeně jako třeba Birdman (naopak je vtipně sebeshazovačná a žánrově podvratná). Není to úplně čistě přesvědčivé, ale svěží hledisko, takže 4 až 5*. (16.01.2019)

Glass nerobi svojim predchodcom ziadnu hanbu. Vyborne doplna a zaroven rozsiruje vytvorene univerzum. Univerzum v ktorom nechal Shyamalan dokoran otvorene dvere dalsim filmom, napadom a tymto "inym" superhrdinom. Cenim, ze stale sa film drzi pri zemi a nie je z toho preplacana farebna duha ala Avengers. (16.01.2019)

Jakožto obří fanda Vyvoleného jsem se velice dlouho těšil a chválabohu nejsem zklamán. Je opravdu radost opět vidět Willise v kině, navíc prakticky neznuděného a v hlavní roli. Vyvolený svou, nejspíše poslední šanci, chytil za pačesy a skvěle sekunduje jak značně rozpolcenému McAvoyovi, tak skleněnému Jacksonovi. U posledního jmenovaného mi dlouho bylo líto, ačkoliv je po něm film pojmenovaný, jeho nevděčná role nemluvy na vozíku (kvůli tomuhle prošvihne Tarantina?), nicméně závěr to plně vynahrazuje. Finále vlastně vynahrazuje naprosto vše. Shyamalanovu mysteriózní touhu, velice pozvolné navnazování na věci budoucí, i samotnou oddalovanou konfrontaci hlavní trojky. Celkově je finále tak napínavé, že jsem si ohryzal všechny nehty na rukou a dává zapomenout na určité logické lapsy, které však v tomto případě lze nějak opodstatnit. Mysteriózních filmů je málo, zároveň je to můj velice oblíbený subžánr a já se sakra těšim, co Blumhouse ještě zvládne vytvořit z této znovu-nakopnuté série, o které by nikdo před Split neřekl, že může být sérií. PS : Anya Taylor-Joy mi přišla trestuhodně nevyužitá, ale jistě dostane šanci někdy v budoucnu. PPS : Jsem zvědav, jestli soundtrack bude poslouchatelný samostatně, ve filmu funguje parádně. (18.01.2019)