Taguj!

Samotnej nápad, že se parta čtyřicátníků baví jeden měsíc v roce hrou na babu, je super a vychází z něj spousta docela povedených vtipů. Jako ve všech komediích, kde jsem ho viděl, i tady dobře funguje Ed Helms. Co mi strašně nesedlo, je Jeremy Renner, který hraje nepolapitelnýho Jerryho. Nevím proč, ale ten člověk mi něčím vadí a nerad na něj koukám. A v podstatě hlavně za to dávám tři hvězdičky. (14.02.2019)

Nehrát tam Renner (scény s ním jsou na filmu nejlepší) a nemít to vynikající soundtrack, asi to nedokoukám. Jako mám rád, když v sobě chlap dokáže udržet určité mladické nadšení pro hru, proto se mi tak líbí Castle, pro něhož je celý svět hrou, ale tady to nefunguje a nepovedlo se nějak přenést nadšení těch chlápků dál. Když jsem před závěrečnými titulky viděl ty páprdy, co si to reálně točí na YouTube, přišlo mi to spíš trapné. Tohle není snad ani o hře, ale o infantilitě. Líbí se mi scéna v nemocnici, kde se dozvíme, že nejde o to, aby někdo stále utíkal, ale aby je hra spojovala. A předtím se ptá novinářka, jestli se pánové scházejí i mimo květen. A v tom je jádro pudla, které nebylo nijak dál rozvíjeno. Kdyby člověk nějak viděl, že jinak se dokážou ti lidé chovat normálně a v hospodě si nějak normálně povídat o holkách, fotbale, politice, o filmech, mělo by to bláznění nějakou protiváhu. Ale takhle... Navíc ta klišé - zhulený chlápek, nadržená matka, kde já to už viděl? Fekální fóry a boxování do zadku. A nakonec klišé ze všech největší, aby došlo i na kapesníčky. Ne, fakt mi to nepřišlo jako oslava dítěte v nás, které si umí hrát, ale jako bych byl náhodně svědkem divadelní improvizace na jednom z pavilonů psychiatrie. (27.10.2018)

Originálně infantilní, leč jednotvárně pojaté. Hlavní hvězdná akvizice Jeremy Renner hraje přeborníka ve hře na babu. To znamená, že už 30 let nikdo z jeho staré party přátel na něj s pokřikem "Máš ji!" nevyzrál. Je to tedy takový "babopanic". A celý film je o tom, jak celá frustrovaná parta hledá účinný způsob jak ho přelstít a vyzrát a něj. Pokud vám tedy stačí naprosto jednorozměrný scénář, ve kterém Renner předvádí prostocviky a Ed Helms trapné převleky, je šance, že se pobavíte. Komediální nápaditost scénář zrovna nepobral, režijně to má ale dobrá místa. Zklamání je jen z okaté zadní projekce ve scéně noční jízdy autem. A to jsou doménou režiséra Jeffa Tomsice hlavně seriály. Osvěžující je i cast, který nezapomíná na odpovídajícím způsobem obsazené mužské role, i ženy se v partě neztratily. Isla Fisher a do komedií vzácně obsazovaná Annabelle Wallis mají své ženské zbraně. Kupodivu vtipu to moc nepobralo. Já nevím, co to se mnou je, ale nezasmál jsem se vůbec. Nějak mně to celé připomínalo odnož "Pařeb", dokonce i jeden z herců se zde z populární komediální série objevuje, je to Ed Helms. Scenáristicky to sotva pokrylo stanovenou stopáž, tak půlhodina by stačila, ale celý film točit o tom, jak zastydlí čtyřicátníci provozují imbecilitu v podobě hry na babu, víc nic, mně přišlo celkem přehnané. Nechápu to nadšení a dosazení do červených čísel. Za mě lepší průměr. 5/10 (22.08.2018)

„Vyhral. Ale za akú cenu?“ Takmer dostal Hulka, skoro nahradil Ethana Hunta, vystriedal Jasona Bournea a na vlastnú päsť vyriešil nechutný prípad v indiánskej rezervácii. A nakoniec si zlomí obe ruky pri nakrúcaní komédie. Určite to bolelo, ale z diváckeho pohľadu je to, hmmm, nuž, vtipné. Rennerov Jerry je poňatý úžasne: takmer až ako božstvo, ku ktorému všetci vzhliadajú. Je to rozkošné. Vôbec, kasting je bravúrny, bavil ma každý. Akčné scény sú miestami dosť super, je tam plno osviežujúcich a nečakaných nápadov a momentov (hádzanie donutov alebo zamýšľanie sa nad tým, prečo sa plávajúca podlaha volá plávajúca, keď nepláva), a, čo je asi najšialenejšie, má to v sebe viac citov, ako mnohé „seriózne“ medziľudské drámy. A hoci som troška frflal, nakoniec som bol asi rád, že sme sa nedozvedeli, ako to dopadlo s Hoagiem (pretože možno nie príliš dobre a to už by do tohto filmu nepatrilo). Palec hore za kopec hlášok („Príliš premýšľate o penisoch.“; „Ahoj Jerry, tá pani ťa obťažuje?“). (06.12.2018)

Vzpoury proti věku se dají dělat různým způsobem. Co denně potkávám čtyřicátníky, co na koloběžtičkách s kolečky o velikosti mexického dolaru, do kterých se jim každou chvíli zamotají roztřepené bradky, posunují své lumbersexuální těleso, okořeněné hlavou pakokota, směrem do korporátního kanclu. Předpokládám, že je z toho vyléčí až moment, kdy, jsa okouzleni vlastní výjimečností, přehlédnou schodiště. Nebo biomatky, tahající děti jako šimpanze zavěšené na různých částech těla v batikovaných šátcích. Sice jim fakáně občas vypadne, ale zase to o to více vynikne, když (poté, co obecním rozhlasem svolají maximální počet spoluobčanů, mezi které pak s tajemným úsměvem usednou do tureckého sedu spokojeny, jak velké je dnes publikum) vyjmou vřešťana i mléčný vak, aby obé následně konektovali v procesu, zvaném jimi ,,božské splynutí matky s potomkem", námi pak kojení na veřejnosti. Zmatení diváci si posléze mohou vyslechnout i kázání o škodlivosti očkovacích látek, naopak prospěšnosti čištění čaker, či rozhovor rodičky se sedmiletým kojencem na téma ,,respektuji tvou osobnost, pokud nechceš do školy, budeme tě učit doma co tě bude bavit - já, genderová právnička samouk a tatínek, zakladatel hnutí Sluneční lidé". I babči, co si pod otevřené bérce nazouvají růžové kecky, lze zařadit do skupiny jedinců z antiage odbojových skupin. Varianta hoňka, tedy - hrajeme na honěnou, ať se děje co se děje, franckoberle nefranckoberle, je snad tou nejlepší alternativou. Film jen poněkud zvláštně osciluje mezi poselstvím a pokusy o ztřeštěnou komedii. Což je škoda. (04.09.2018)