Láska bez bariér

Velmi špatně uchopené téma, kde se míjí účinkem všechny pokusy o hlubokomyslné debaty rodinného přítele “doktora”, smysl nedávaji ani všechny přesuny, napřiklad ten do Prahy. Od výletu do Lurd začne být film k nesnesení. Jediné fungující záběry a humor jsou ty, kde hlavní hrdina navštívi svého otce (stařičký, ale skvělý Claude Brasseuer). Happy end už je pouze třešničkou na dortu filmařského neumětelství a neuvěřitelnosti celé konstrukce. (15.07.2018)

Tohle mi prostě sedlo! Dlouho jsem se při filmu tak nenasmál. A to jsem na to byl v kině. Skvělý humor, výborně zahrané, určitě můžu doporučit ;) (16.11.2018)

Po váhavém rozjezdu jsem byla fakt zvědavá, kam až Jocelyn bude ochoten zajít, pak jsem si mezi občasným smíchem říkala něco o blbovi, ale ve finále z toho byl docela příjemný oddechový film. Originální scéna s bazénem. Netypický námět, film bez hromady zbytečných blbostí a příjemná změna od všemožných filmů narvaných počítačovými efekty až po střechu. Dostala jsem asi víc než jsem od toho čekala, takže za mě v pohodě. Za decentní humor hvězda navíc. (03.07.2019)

Lepší než jsem čekal. Příjemné překvapení s Prahou navíc... (23.10.2020)

Na tři to není, na čtyři taky ne. Sáhnu k tomu lepšímu hodnocení, neboť vlastně nesnáším francouzké filmy a romanitcké filmy. Proto, když jsem z tohohle odcházel přiměřeně pobaven, mohlo by to být i za pět, ale… Film jede až příliš na vlně současného ideologického klišé, je zaplaven divnolidmi, asi aby nám tvůrci ukázali, že divnolidi nejsou divní. Jsou. Ať si soudruzi z Uhnije říkají co chtějí, být divný je divný. Chvilkama jsem se bál, zda nedorazí i sám Makarón a nepokusí se sbalit nějakou babičku. A ano, divní lidé existují, ale když to dobrotrus scénarista přežene z jejich koncentrací, vzniká něco lehce, případně i hodně bizarního. Tady se naštěstí dokázal udržet v tom lehce. Leč je to škoda, protože to dost srazí jinak citlivě propracovaný sociální rozměr hlavní příběhové linie. A pak pár klasických klišé. No vážně, kolik jste sakra v realitě potkali korporátních šéfů, kteří mají sekretářku, která je hloupá, neschopná, neumí se chovat a je škaredá? Ano, jsou sekretářky chytré a škaredé. Jsou sekretářky krásné a blbé. Ale fakt se nestanete šéfem korporace, pokud si ani nejste schopni vybrat použitelnou asistentku. (přičemž parametry použitelnosti si stanovuje každý soudruh dle libovůle, někdo myslí na agendu, někdo na dekoraci). Ale ve filmech to je jiná. To máme právě hodnocený film, nebo třeba What Women Want. Jistě si každý vybaví pár dalších. Ne, šéfové úspěšného korporátu se opravdu nechovají jako oblastní manažeři OVB, neblekotají dementní motivační hesla, nesedí v pracovní době na stole a jejich pracovní náplní není celý den prudit dementní sekretářku. Ne, šéfové korporací nemívají moře volného času. A ne, v Lurdech fakt nejsou kněží hrany s chováním a vizáží akčních drsňáků ze Specnazu a citlivou duší. Neříkám, že neexistují takový kněží. Ale každopádně i ti se většinou umí ovládat. To už mě mnohem méně irituje bazén, který umí dělat makeup a dodat milencům suché župany, pro které si nemohou skočit, protože nemají nožičky. Přes to přese všechno to není špatný film, i když v něm mluví francouzky, hraje v něm italská hudba jako vata, hraje v něm italská hudba, nejlepší přítel hlavního „machohrdiny“ je podivný homosexuál, kvůli „pobídkám“ se kus točil v Prahe, objevuje se v něm transka a hlavní hrdina jezdí v červeném Porsche. Hlavní co se dle mého podařilo je, cit s jakým tvůrci dokázali nadávkovat trapnost, která samozřejmě je nedílnou součástí komedií o vztazích a komedií o lhaní. Takže lehce trapné situace zde střídají celkem roztomilé fórky. Bohužel se tam vloudilo i pár úplně pitomejch, ale chtějte po Francouzích, aby něco udělali pořádně. Ne vážně, shrňme si to. Ve filmu je celá řada úplně příšerných klišé, místy se seká děj, místy vázne humor, místy váznou dialogy, místy je přehnaně kýčovitý. A přesto baví, celkový dojem je dobrý, člověk si ho užije a rozhodně se dá doporučit jak film na rande v kině. Když zohledním, že žánrově to určitě není můj šálek kafe, tak to prostě hodnocení 4 hovězdy snese. (03.07.2018)

Příjemná francouzská komedie o jednom padesátiletém pitomci a jedné neodolatelné Francouzce. Film má příjemné tempo a umí i celkem pobavit. Bohužel Franc Dubosc jako režisér i herec vytvořil postavu Jocelyna jako až příliš velkého idiota a jeho předstírání je prostě moc. To by mu musela zbaštit tak jedině osoba postižená mentálně. Mu to nedochází, právě proto, že je idiot. Každopádně v rámci romantického žánru lze snímek určitě doporučit už kvůli úchvatné Alexandře Lamy a taky konec se povedl. 70% (26.09.2018)

Francouzské filmy zpravidla nemám ráda a jejich humor mi nesedí. Tohle bylo nejen dobré, ale i nesmírně vtipné. (28.09.2018)

Po dlouhé době romantická komedie, která mě bavila a u jejichž sledování jsem se necítila trapně... (01.01.2019)

Po čase jsem zase viděl slušný film na který se dalo dívat. Za ten vymyšlený konec, který měl smysl, dávám 4*. (05.01.2019)

Taková oddychovka, co neurazí ani nenadchne... Dokážu si představit, že se na to časem podívám znovu. Líbí se mi vyváženost patosu nadsázkou. (05.01.2019)

Prní jsem dal 3+ plus, ale po zamyšlení dávám čtverku. Je to prostě dobrá francouzská komedie, která oproti americkým (naposledy něco ohledně tlusté blondýnky) hodně vyčnívá. (05.05.2019)

Z počátku to vypadalo, že to bude jen další užvaněná francouzská blbkomedie, ale o to větší to pak bylo překvapení. Skvělej černej humor, který se ale držel v mezích, slzicka nakonec a navíc i trocha domoviny do toho. Vážně jedna z nejzábavnějších romatických komedií posledních let, nemám co vytknout. (19.11.2019)

Prijemne to plyne, ale legraci necekejte. Pointa super. (08.12.2023)