Tvár

Jsme všichni tak trochu kurvy a tak trochu v prdeli, jako by se rozléhalo jihopolským venkovem, kde se pod největší sochou Krista na světě potácí panoptikum pokryteckých, xenofobních a vystrašených tvorů, mezi nimiž trčí páčo, maluch a metalové hadry rebela Jacka. Malgorzata Szumowská se hlásí s originální a jedovatou směsicí romantické bajky o vnitřní kráse a realistické výpovědi o stavu současné východoevropské společnosti, která se tak děsí všeho nového a vzývá neexistující tradice tak úporně, až naprosto ztratila tvář. Tohle je film, který české kinematografii chybí. Nedokonalý, ale relevantní a utržený ze řetězu. Nedoostřený přesně tak, jako identita jeho postav. (12.09.2018)

Pred 50 rokmi ešte sci-fi, vďaka pokroku vedy a techniky dnes už prekvapivá skutočná udalosť... Na tomto filme s neštandardnou témou identity človeka s transplatovanou tvárou ma v prvom rade zaujalo odľhačené, priam tragikomické spracovanie. Tak pôsobí nechcene trochu aj samotný život Jaceka, ktorý na seba upútava väčšiu pozornosť až svojou osudovou nehodou a neskôr ho v období biedy živí reklama postavená na tejto jeho sláve. Tvár svojim spôsobom nielen otvorene kritizuje niektoré oblasti spoločnosti, ale popri kontroverznej téme ešte stačí šokovať aj veľmi odvážnym čiernym humorom (pes pobehujúci po hroboch, babička v akcii s muchalupkou pri truhle s mrtvolou). Celkovo ale vo mne vyvolával film skôr len trpké úsmevy, možno až ľútosť, keď Jacekova snúbenica odmietla po jeho transplantácii naplánovanú svadbu a ako pravá ruka sa ukázala (aj na úkor svojho manželstva) sestra. Silný náboženský kontext priniesol zaujímavý kontrast v rámci hudobnej stránky (spievané modlitby a vianočná omša v protiklade k Jacekovmu obľúbenému metalu či diskotékového techna) a obohatil príbeh o dôležitú postavu farára, dodávajúcu filmu ďalší osobitý rozmer v postoji k hlavnému hrdinovi a ostatným, avšak v momente šialeného ,,prebúdzania diabla v tele" na mňa pôsobil ten všade prítomný čierny humor trochu prehrane. Rozhodne ale ide o pozoruhodnú snímku súčasnej poľskej filmovej scény, s témou zo súčasnosti a spracovaním zaujímavým po všetkých stránkach (vrátane kamery). (70%) [Kino Úsmev, Košice - Be2Can] (29.09.2018)

Upřímně, ta touha smát se chybám vlastního národa a zároveň si nad jeho neduhy hořce zabrečet, zanadávat, a pak to všechno spláchnout - dle vkusu - pivem, slivovicí nebo zubrowkou, je něco, co máme s Poláky společné. Malgorzata Szumowska se krutě i laskavě vrhá do polské kotliny, v níž si podává jednu lidskou neřest za druhou. V jedné polské vesnici se při stavbě ještě většího Ježíše, než ční nad Riem, těžce zraní Jacek - místní metalista, jenž se tím pádem stanem prvním Polákem s novým obličejem. Operace se sice zdaří, je však jasné, že už nikdy žádným krasavcem nebudem. Což on nese hrdě a statečně, do té doby, než mu jeho okolí nastaví drsné zrcadlo. Jackův život je tak rázem topen v lidské malosti, omezenosti a povrchnosti. Pan farář přestává zvládat vykládat Bibli a poskytovat uvědomělé rady a Ježíš hledí špatným směrem. Szumowská však nekritizuje, nechává diváky se smát, zoufat a poznávat ve filmu svoje vlastní chyby i životy. Ať už jsme z malé vesnice nebo velkoměsta... Až dokumentární záběry nechávají vyniknout geniálním maličkostem, z nichž je celá zpráva snímku seskládána, a výborné herecké výkony všech představitelů jim dodávají jasnou linii. Nechápu, jak se Malgorzatě povedlo všechno takto skvěle vybalancovat, každopádně si za to zaslouží obrovský obdiv. (23.09.2018)

Já jsem strašně rád, že Polská kinematografie dostává v našich kinech stále větší prostor, protože má publiku co předávat ať už emoce, smích nebo opravdu skvělé herecké i filmařské výkony. To se týká i filmu Tvář. Nejde ani tak o vyobrazení polské společnosti, ale o způsobu jakým se v tomto filmu společnost vyobrazuje a Jacka mě lidsky hrozně líto, prostý kluk se srdcem na správným místě a dostával to tam dost sežrat. Hlavně mě nikdy nepřestane fascinovat, jak dokážou být ženský chladný a bezcitný. Tohle mám momentálně v hlavě nejvíc, postavu Dagmary je to opět další důkaz, že ženám nerozumím a opravněně se jich bojím. Dal bych asi i pět, ale některé scény si Małgorzata klidně mohla odpustit, jako třeba hádku na hřbitově, to je už dost ohraný téma a i bez ní je jasný, co člověk sleduje za lidi. (19.09.2018)

Pěkné; nemilosrdné i zábavné. Potřebné! Bohužel mi nějak nejde přes prsty ,,originální". Už název je od Bergmana, první scéna je v podstatě Český sen. I ten příběh o muži, co se smiřuje s novou tváří, jsem jistě v nějakém noiru viděl. To je ale jen drobná vada na kráse. Pokud se zeptáte, zda vyrazit na Tvář do kina, odpovídám: určitě ano. Jednak proto, že je dobré tento snímek podporovat (protože bude celá řada lidí, co ho budou nenávidět). A pak také proto, že možná naznačuje, kam by se mohl vyvíjet evropský umělecký film. Artový, a přece srozumitelný. Temný, ale přesto neobyčejně vtipný. Asi jako projížďka na koni při západu slunce za zvuků Gigi D´Agostina. (17.08.2018)