Tvár

Šedivá realita v které probíhají zabijačky, slaví se Vánoce a slavnosti církve , říkají rasistické fórky Tělesně postižený muž stojí nad duševně pokřivenou společností. Okolní reakce na něj jsou silné. Tvář je obrazově silná a sděluje symbol útěků za svobodou z omezených zapadákovů. Syrová bizarnost pocitově zabírá, místo je to až na hranici černého humoru. (30.03.2019)

Už podruhé ve dvou dnech můžu pochválit soundtrack k filmu, jinak mi ale snímek nepřinesl přesně to, co jsem od něj očekával. Myslel jsem si, že se budu moct častěji zasmát, Poláci to ale vzali více na vážnou notu, díky tomu jsem si mohl na druhou stranu užít negativní stránku lidského myšlení. Příliš mě netěšily ty rozmlžené okraje záběrů, při stavu mých očí jsem si nemohl být jistý, jestli to je umělecký záměr, nebo jestli se mi horší zákal. To byla trochu pruda. Každopádně mi bylo téma filmu svým způsobem blízké a celkem jsem si to užil. Jen se bojím, že jestli se u nás bude na polské filmy dívat hodně lidí, přijde ministerstvo kultury s tím, že se k nám dovážejí polské snímky se salmonelou, zatímco kvalitní česká produkce zůstává ladem. (05.03.2019)

Přiznám se, že jsem se na tento film hodně těšil. Polská kinematografie vládne Evropou a z tohoto příběhu jsem cítil přesně ten cynický, černý, ale svým způsobem i jaksi laskavý humor, který je absurdní, ale zároveň ze života. Něco, co mi je z českých komedií dřívějších let vlastní, ale dneska se s tím už prakticky nesetkávám. A tahle atmosféra ve filmu opravdu byla. Jen škoda, že celý ten absurdní nádech byl pojat více vážně, než s humorem. Humor by byl, ale je tak moc suchý, že na něj divák nepřijde okamžitě. Tvář je ale určitě hodně zajímavý film a za shlédnutí rozhodně stojí. (04.12.2018)

Já jsem strašně rád, že Polská kinematografie dostává v našich kinech stále větší prostor, protože má publiku co předávat ať už emoce, smích nebo opravdu skvělé herecké i filmařské výkony. To se týká i filmu Tvář. Nejde ani tak o vyobrazení polské společnosti, ale o způsobu jakým se v tomto filmu společnost vyobrazuje a Jacka mě lidsky hrozně líto, prostý kluk se srdcem na správným místě a dostával to tam dost sežrat. Hlavně mě nikdy nepřestane fascinovat, jak dokážou být ženský chladný a bezcitný. Tohle mám momentálně v hlavě nejvíc, postavu Dagmary je to opět další důkaz, že ženám nerozumím a opravněně se jich bojím. Dal bych asi i pět, ale některé scény si Małgorzata klidně mohla odpustit, jako třeba hádku na hřbitově, to je už dost ohraný téma a i bez ní je jasný, co člověk sleduje za lidi. (19.09.2018)

Pěkné; nemilosrdné i zábavné. Potřebné! Bohužel mi nějak nejde přes prsty ,,originální". Už název je od Bergmana, první scéna je v podstatě Český sen. I ten příběh o muži, co se smiřuje s novou tváří, jsem jistě v nějakém noiru viděl. To je ale jen drobná vada na kráse. Pokud se zeptáte, zda vyrazit na Tvář do kina, odpovídám: určitě ano. Jednak proto, že je dobré tento snímek podporovat (protože bude celá řada lidí, co ho budou nenávidět). A pak také proto, že možná naznačuje, kam by se mohl vyvíjet evropský umělecký film. Artový, a přece srozumitelný. Temný, ale přesto neobyčejně vtipný. Asi jako projížďka na koni při západu slunce za zvuků Gigi D´Agostina. (17.08.2018)