Frigo na mašine

S ohledem na tehdejší filmařské možnosti a stáří filmu nemám jinou možnost než dát plný počet kulí, tedy hvězd. Opravdu brilantní výkon Bustera Keatona, který si s lokomotivou hrál jako kdyby nebyl na železném oři, ale v pohodlném autě, kdy si vyskočí, naskočí, na fleku zastaví. Film má spád, napětí a je fakt zábavný. Často jsem se obdivovala takové té nezranitelnosti hereckých představitelů, kdy padali nebo na ně něco padalo, všechno vypadalo tak realisticky a oni v mžiku byli na nohou a jakoby se nechumelilo, jelo se dál. To mám na grotesce ráda. (05.04.2014)

Zhlédnuta SC (75 minut) verze. The General je film, který mě mile překvapil na všech frontách. Od příběhu, který se rozvíjí a nesoustředí se jen na jednu věc a je v něm vyváženo jak drama, tak komedie, po skvělou doprovodnou hudbu (konečně někoho napadlo, že neexistuje jen piáno). Přiznám se, že po skončení filmu jsem chvilku váhal s mým hodnocením, ale pak jsem si vzpomněl na pár Chaplinovek, které za sebou mám a musím říct, že tento film mě bavil více, než většina z nich. A právě kvůli té komplexnosti, kvůli ne tak jednoduchému příběhu, kvůli tomu, že scény, kdy se má člověk smát jsou podané lehce, kvůli tomu svižnému hudebnímu doprovodu… Zkrátka, 80 %. (13.06.2012)

Ve své délce nemůže film snad ani být čistokrevnou groteskou (sám jsem viděl 107 minutovou verzi, což z ní činí tu absolutně nejdelší, co znám). Kdo čeká nepřetržitou gagovou eskapádu, může být hodně zklamán a upřímně se divím i těm, kteří ji považují za tu nejvtipnější ze všech grotesek. Typický fraškovitý humor je tady použit spíš jako koření, hlavní slovo má nápad, akce a velkolepost. Ve které jiné grotesce uvidíte impozantní souboj armád a destruktivní honičky lokomotiv (žádné modýlky), přičemž scéna pádu jedné z nich je nejdražší scénou němého filmu. (07.10.2006)

Buster Keaton byl jedna z největších osobností němého filmu. Jeho slavná postavička Frigo přežila mnohé jiné umělce té doby o nichž už dnes příliš nevíme. Jednoznačně nejpovedenějším Keatonovým filmem se stal Frigo na mašině. Má všechno co by měl takový film mít - Spád, vtip, napětí a odlehčenost. Vše zabalené v působivém vydání. Buster Keaton byl skutečná legenda a důkaz máte právě zde. (17.07.2005)

Buster Keaton je takový „Wallace and Gromit“ reálného (potažmo filmového) světa – v podstatě veškerá jeho komika je založena na jeho kutilství a vynalézavosti. A to ať již mluvíme o různých mechanických kulisách, pohyblivém prostředí a vlastně celém rozvržení mizanscény. Nutno podotknout, že v tomto ohledu je Keaton takřka nedostižný - ostatně málokterý z komiků němé éry se dodnes těší takové oblibě, jako on - snad s výjimkou Chaplina. Zatímco Chaplin však nezestárl kvůli svému velkému humanismu, Keaton je ceněn především pro svůj technokratismus. V některých případech se divák ani nestačí divit, kam na ty své nápady chodí. Třeba jeho honičky dodnes patří k nejpropracovanějším vůbec. Jsou jako perfektně složené domino – vše je postaveno předem, tak aby jednotlivé dílky technologických vychytávek a „gatjetů“ do sebe zapadaly v dokonalých rozestupech. Pak už stačí jen příchod hybatele (samotného Keatona), který složitý mechanismus spustí a stane se (díky své akrobatické průpravě) jeho nedílnou součástí. Proto se příběhy Friga točí vždy kolem nějakého domu, lodi, vlaku a dalších neživých předmětů (v kontrastu třeba s Chaplinovým člověkem jako středobodem obrazu). Možná namítnete, že v tomto případě je ve filmu i milostná linie. A já si myslím, že jsou zde dokonce dvě. Jedna probíhá mezi Johnniem a Annabelle. Druhá pak sleduje láskyplný vztah Johnnieho k jeho lokomotivě. A já mám velmi silné podezření, že ta druhá je (přinejmenším pro Keatona) mnohem podstatnější. (31.03.2017)