Polaroid

Shutter + Slender Man + Lights Out = Polaroid. Ženská narazí na foťák u kterého když si uděláte fotky umřete. Předtím než to, ale zjistí vyfotí sebe a své kámoše po, kterých pak cosi jde. Průměrné záležitost, která , ale má něco do sebe a nepohoršuje. Herci a vraždy jsou v pohodě (až na tu úvodní holku ta má příšerně nalakované nehty) a slušně to odsýpá tak se člověk nenudí. 60 procent (19.05.2019)

Stejně nudně natočené, jako nová dětská hra. Klevberg nemá svůj vlastní pohled na věc, prostě typický řemeslník, který odvede tu práci, za kterou byl zaplacený, ale nic na víc. Vypadá to pěkně, hlavní herečka je sympatická a rychle to uteče. Na nedělní večer to ušlo, jen kdyby ten duch při zabíjení nehekal jak vyžilá kurva.50%. (15.09.2019)

No prosím, a pak že je focení bezpečné! Však oni domorodci přírodních kmenů dobře ví, proč se nechtějí fotit. Tady stačí, aby Bird vyfotila pár kámošů, a může jim chystat kytky na hrob. A to ještě netuší, že možná ani ona sama nemá vyhráno! Nápad samozřejmě není originální, ale to by mi nevadilo. Prokleté předměty jsou již v prastarých příbězích, tak jen stačí jinak je odvyprávět. Vizuálně solidní, triková stránka průměrná až místy mizerná, hudba obstojná s minimem třískání do hrnců a občas i slušná atmosféra. Největší bolestí je samozřejmě chybějící gore. Úmrtí se odehrávají rychle a většinou mimo záběr. A když už se člověk těší, jak dostane elegantní roztržení oběti, tak výsledek připomíná dělení žvýkačky Pedro bez jediné kapky krve! Trestuhodné! Tedy já netrvám na střevech ven v přímém záběru, jenže pokud se nedaří budovat stupňující se napětí a děs, pak alespoň nějaký ten škopíček rudé by potěšil. Celkově oddechovka na jedno podívání, která mne spíše příjemně překvapila, páč jsem čekal provar. (12.11.2019)

Kanadsko-norsko-americký film „Polaroid“ není originální podívanou. Na mysli vám vytanou minimálně dva nebo tři japonské horory, z nichž si bere více jak inspiraci. Do jisté míry je kopíruje. Ale zvládá to relativně se ctí, protože i kdyby vás film „Polaroid“ nenadchl, po jeho zhlédnutí nebudete mít pocit, že to byla ztráta času, vlastně si řeknete, že bylo docela fajn zase jednou sledovat horor, který není vyloženě průser. (10.07.2019)

Dříve než jsem se pustil do toho filmu, jsem shlédl stejnojmenný krátkometrážní snímek od toho samého režiséra z roku 2015. V němž vlastně máme šanci vidět podobný průběh jako na samotném začátku zde. Nebudu tvrdit, že jsem z toho byl vyloženě nadšený, protože obdobné téma už tu několikrát bylo – originalitou Lars Klevberg zrovna neoplýval, ale každopádně jsem tomu chtěl dát šanci. Ne všechny kousky s prokletými předměty jsou totiž špatné. Bohužel se však nakonec ukázalo, že tento film patří k těm slabším. O „krádeži duše“ jsme už slýchávali z indiánských či domorodých historek a nejednou byl foťák či kamera použit coby námět už i v několika filmech – takže jsem byl zvědavý, jestli nám tu bude nabídnutý nějaký bonus, který bych ještě neviděl, ale to se nepovedlo. Počáteční atmosféra ještě snesla přísnější měřítka a postupné gradování temných sil rovněž nebylo špatné, ovšem čím se příběh posouval dále a nám byla poodhalena ponurá minulost tohoto „ďábelského přístroje“ tím ono kouzlo stále více vyprchávalo a míjelo se účinkem. Čímž jsem se utvrdil hlavně díky opravdu chabým digitálním efektům v podobě smrtící entity. Všechny nedostatky se totiž díky kvapným střihům odstranit nepodařilo a mnohdy nás tvůrce připravil o tu nejnapínavější podívanou. Ještě že alespoň většina postav mi nelezla vyloženě na nervy. Polaroid tak ve finále vykrádal, kde se dalo a kromě zhruba dvou – tří momentů nám mnoho opravdu záživné podívané nenabídl. Jasně, existuje celá řada mnohem horších filmů, ale stejně tak i lepších. Kvalitou bych to přirovnal k remaku Shutter (Cloně), která byla taky oproti asijskému originálu výrazně slabší podívanou. Takže bych to tady viděl někde mezi 40-50%. (27.01.2020)