X-Men: Dark Phoenix

X-Men: Temný Podbradok Uf. Som veľký fanúšik X-Men. Všetky diely vrátane spin-offov som videl v kine, všetky mám na BR a X2 stále považujem za najlepší komiksový film všetkých čias. Ale toto naozaj nie je dobrý film a úprimne závidím všetkým, čo ho označujú za znesiteľný priemer. Minimálne dve tretiny filmu som sa pekelne nudil. Polodebilný scenár s nechcene smiešnymi, akože psychologickými dialógmi, nevýrazné alebo vyslovene zlé herecké výkony (Sophie Turner by už nemala v ničom hrať), matné akčné scény a hnusné triky. No a potom odrazu vypukne finále, ktoré je nadupané, dobre natočené a plné zábavných nápadov. Na ničom už síce nezáleží, hlavné postavy si tam pokojne môžu pokapať a ja ani nežmurknem, ale aspoň to má šmrnc a gule. Celkovo asi 5/10, ale bez tej poslednej akčnej scény by som viac ako 4/10 nedal, hádam aj menej. Škoda... (13.06.2019)

X-Men se vrátili tam, kde začínali, a Dark Phoenix je super film hlavně díky tomu, že mu stejně jako prvním dvěma Singerovým snímkům tak záleží na postavách. Prim opět hrají dialogy a emoce a akční scény slouží hlavně jako efektní cesta vedoucí právě k tomu, co mutantí ságu kdysi odlišilo od ostatních komiksových filmů a udělalo z ní dospělou podívanou s prostorem pro zamyšlení. Kdyby se scénář Dark Phoenix podařilo napsat a natočit v roce 2006 namísto Posledního vzdoru, byl by to úžasný závěr trilogie. Takhle je to úžasný závěr trochu rozkolísané a zmatené ságy, která se sice postupně jaksi ztratila sama v sobě, ale vždy se dokázala najít. Po herecké stránce nemám co vytknout, z příběhu bych samozřejmě kromě Jean rád vyzdvihl chybujícího Profesora X, no a režijně mě Simon Kinberg potěšil stejně jako scenárista - teď nemluvím jen o božím vlakovém finále, ale hlavně o tom všudypřítomném napětí a oprávněném pocitu osudovosti, který se mu (i díky Zimmerově hudbě) podařilo vyvolat. (12.06.2019)

Po těch všech rumorech, přetáčkách, nepřesvědčivých ohlasech, dojmech i recenzích jsem čekal ledacos, ale víte vy co, občas je lepší, když si člověk uvědomí, že má vlastní hlavu a vlastní názor a o kvalitách filmu se přesvědčí sám. Dark Phoenix není tak osudová jako Endgame, ačkoliv de facto uzavírá ještě o dekádu delší éru, nicméně je v ní prakticky všechno správně a navzdory produkčnímu vývoji se na to skvěle kouká. Těžko říci, kde vlastně začít. Tato druhá adaptace Phoenix ságy je čtvrtý díl soft-rebootované x-menovské série a já v době fascinace trilogiemi nevěřil, že se podaří upsat znovu všechny herce a plnohodnotný čtvrtý díl vznikne. Sice v malinko jiném provedení, než bylo původně v plánu (rozdělení na dva díly by bylo naprosto zbytečné), ale dle slov herců na tom má zásluhu hlavně Simon Kinberg. Dlouholetý scénárista a producent u Foxů, ovšem také papírově nezkušený režisér - který ale dokončoval hned několik nepovedených projektů (Fantastic Four) po nezbedných tvůrcích (Brian Singer). Ve štábu nicméně oblíbený a je to znát, jelikož i z nepopulárních tváří z převážně předchozího dílu (neoblíbená Apokalypsa a nová Jean, Storm a Nightcrawler) či pouze v mých očích neoblíbených (Nicholas Hoult) dokáže vymáčknout maximum a alespoň částečně tak skrýt jejich antipatie. Zbytek vyvažuje Michael Fassbender, který zůstává i nadále v mnohém smyslu neuvěřitelný a překvapilo mě, že se vrátila i JLaw, která z nového obsazení brblala zdaleka nejvíce. O Jessice Chastain a její low cost scrullské rase (těch paralel ke Captain Marvel je tu mnohem víc, než si v předprodukci zřejmě u TSG entertainment dokázali představit) toho chci říct ze všech nejméně (-> odborný názor, stojí za prd). Zkrátka, abych to zbytečně nenatahoval do obludných rozměrů a pouštěl se do rozborů, na které jsou zde mnohem kvalifikovanější, musím vyzdvihnout jednak naprosto epickou hudbu Hanse Zimmera (zjištění až zde), která skvěle podtrhuje výborně natočené akční scény a zejména vynikající finále ve vlaku (která mě u X-menů nikdy příliš nebavila), jež mě zarazilo do sedačky. Možná mě maličko překvapilo, že tu je celkem střídmý počet známých mutantů (Olivia Munn ostrouhala), ale možná je to tak i funkčnější a kompaktnější a jsem moc rád, že jsem se mohl s mutantskou sérií v této podobě rozloučit filmem, který mne moc bavil. PS : Sophie Turner se dá přežít, přece jen je tu mnoho postav. PPS : Za adaptování eventu House of M bych obětoval mnoho. (18.06.2019)

Když se vám film líbí a zároveň vás neskutečně se*e. "Dark Phoenix" má nejlepší efekty z celé série, výbornou hudbu, která funguje jak při akčních (raketoplán, vlak...), tak při dramatických scénách (různá úmrtí, závěr...), opravdu působí ponuře a DARK a vzhledem k tomu, kdo v 1. polovině filmu zemře, měl zároveň obrovský potenciál pro super-emotivní grandfinále. A tady se dostáváme ke kameni úrazu. Tam, kde omlazení "X-Meni" vždy fungovali jako dobře namazaný stroj (tj. emoce, dialogy a vzájemná chemie), je najednou rez a skřípot. Chápu, že postavy stárnou a jisté změny v charakterech jsou proto nevyhnutelné, ale Charlesův vztah k ostatním (především pak k Raven a Ericovi), který je pro tuto sérii stěžejní, se změnil tak šíleným způsobem, že to budu asi ještě dlouho rozdýchávat. A abych řekla pravdu, nejsem nadšená ani z toho, kolik pozornosti a lásky se z ničeho nic dostává Jean (prkenná Sophie Turner), která se poprvé objevila až ve třetím díle (!), kde se jí navíc většina mutantů ještě stále bála (!). Závěrečná šachová partie je sakra hořká, lepší poslední scénu než Charles/Eric jsem si ale nemohla přát. *fňuk* (24.08.2021)

Z Jean Grey se stala Dark Phoenix a ostatní X-Meni ji po dobrém nezkrotí. Mají ale proti své bývalé parťačce vůbec šanci? A co když o její nové síly stojí ještě někdo mnohem nebezpečnější? Noví X-Meni se vrací ke svým kořenům a víc než na akci se pokoušejí spoléhat na zajímavé postavy a vývoj jejich charakterů. Daří se to tak napůl, bohužel překvapivě solidně režírujícímu Simonu Kinbergovi podráží nohy mnohdy ne moc dobří herci a přespříliš uspěchaný příběh. Pár silných emotivních momentů tu ale také je a finále ve vlaku patří mezi vůbec nejlepší akce, jaké jsme kdy v X-Menech viděli. Čekal jsem to o dost horší. (06.06.2019)