X-Men: Dark Phoenix

Po shlédnutí filmu mě překvapilo, jak je tato závěrečná epizoda novodobých X-Menů hodnocená. Mně to zase tak špatný nepřišlo, ale mám k filmu pár svých poznatků. Nejvíce mě zaujalo, že se filmu chopil režisér, který těch zkušeností zatím moc nepobral. Nejvíc je to znát v akci. Nevím, jak to popsat, ale tak zvláštně zběsilou akci jsem snad ještě neviděl. Zvláštní ale je, že jak zvláštně je ta akce natočená, tak neskutečně epicky ve výsledku vyzní. Vůbec netuším, jak to pojmenovat, ale kdybych to řekl tak, jak to cítím, tak je to asi nejlépe natočená zběsilá akce, co jsem snad kdy viděl. Kamera se neklepe, naopak se pohybuje v takových kreacích, že se nestačíte divit a i když jsem o akci celý film pochyboval, nakonec je největším plusem celého filmu. Tedy spolu s hudbou od Hanse Zimmera, která byla opět správně epická a zapamatování hodná. Horší už je to s příběhem, což je ale u X-Menů obecně kámen úrazu. Sophie tu dělá zase smutný oči, stejně tak jako ve Hře o trůny, ale tady jí to teda rozhodně nevěřím. Celý ten film, ač byl o ní, mě ta její linka děsně rozčilovala. Nejlíp na tom byl standardně James McAvoy a Michael Fassbender, což se pak promítlo i do závěru, který mě udělal vysloveně radost. 59 procent v hodnocení si tento díl rozhodně nezaslouží. Je rozporuplný, o tom není spory, ale dokáže bavit a to je přesně to, co jsem od něj chtěl. (14.01.2020)

Opuchlá Sansa, která by se v Xavierově edukačním zařízení spíše hodila do role školní kuchařky, sám pan profesor jako otloukánek s pleší od popela, do kterého se všichni navážejí a nejraději by mu propíchali gumy, prudce existenciální filozofování typu: „Myslíš, že někoho znáš a když ho poznáš, zjistíš, že si ho neznal.“ a vše prostupující pocit zbytečnosti a kreativní nouze. Jediné, co alespoň trošku fungovalo, byla germánská sekce Fassbender, Zimmer a akční finále, které překvapivě nebylo zas až tak velká digitální prasečina. Tohle si zaslouží zasypat v šest stop hluboké jámě vedle Logana, ale ten alespoň odešel se ctí a dobrovolně.. (19.09.2019)

(74%) Viděno v kině. Rozhodně se nejedná o žádný průser jak tu tvrdí mnoho uživatelů a všelijakých ostatních ohlasů mimo CSFD. Tento nejnovější a asi už jeden z posledních snímků o mutantech nesoucí podnázev DARK PHOENIX je bezpochyby hrdou součástí série. Není tu nic zásadního, co by se dalo kritizovat. Když začnu slabiny filmu, tak je to spíš o dost menší snímek. Nemá to tak výrazný děj a akci. Je to takové komornější, menší a temnější. A především se to soustředí na Sophii Turner alias postavu Jean. S čímž rozhodně nemám problém. S. Turner mě zde bavila víc než v seriálu Hra o trůny, kde mi chvílemi docela vadila. No, je tu vlastně jedna scéna, asi v cca 40.minutě, která mě málem shodila ze sedačky, ale postupem času jsem se s tím srovnal. To bych možná vytkl, jinak jsem se bavil od začátku do konce. Když rozpitvám AKCI, tak určo nezklamala. Nebyla tak dynamická a úderná vyjma skvělé finální a dlouhé sekvence ve finále, ale i tak se na ní hezky dívalo. Občas i nějaké ty efekty byly o něco slabší, ale i tak dobrý. Nechápu diváky, že si tu stěžují na minimum akce. Neříkám, že tu byla od začátku do konce, ale byla hezky rozložená po celém rozsahu snímku. Co se týče herců, nemám výtek. McAvoy je skvělý jako vždy i když už ne tak výrazný. Občas jsem se musel pousmát, neustále jsem v něj viděl několikanásobnou osobnost ROZPOLCENÉHO. Ostatní herci bez připomínek včetně skvělého M.Fassbendera, který se zde aspoň v jedné scéně nasadil tu svou skvělou helmu. Na závěr bych chtěl ještě pochválit vydařený soundtrack od mého oblíbence Hanse Zimmera. Opět a opět nechápu, proč někteří diváci kritizovali jeho hudbu. Mě se tento soundtrack líbil a to natolik, že jednu skladbu z tohoto filmu v posledních dnech samostatně poslouchám v mé MP4ce. Takže co k tomu ještě dodávat ? Není to až taková bomba jako předchozí 3 X-meni, ale zklamaný nejsem. Mohlo to dopadnout daleko hůře. Je to takové obyčejnější, ale nebudu mít problém to sledovat opakovaně. (15.06.2019)

Po těch všech rumorech, přetáčkách, nepřesvědčivých ohlasech, dojmech i recenzích jsem čekal ledacos, ale víte vy co, občas je lepší, když si člověk uvědomí, že má vlastní hlavu a vlastní názor a o kvalitách filmu se přesvědčí sám. Dark Phoenix není tak osudová jako Endgame, ačkoliv de facto uzavírá ještě o dekádu delší éru, nicméně je v ní prakticky všechno správně a navzdory produkčnímu vývoji se na to skvěle kouká. Těžko říci, kde vlastně začít. Tato druhá adaptace Phoenix ságy je čtvrtý díl soft-rebootované x-menovské série a já v době fascinace trilogiemi nevěřil, že se podaří upsat znovu všechny herce a plnohodnotný čtvrtý díl vznikne. Sice v malinko jiném provedení, než bylo původně v plánu (rozdělení na dva díly by bylo naprosto zbytečné), ale dle slov herců na tom má zásluhu hlavně Simon Kinberg. Dlouholetý scénárista a producent u Foxů, ovšem také papírově nezkušený režisér - který ale dokončoval hned několik nepovedených projektů (Fantastic Four) po nezbedných tvůrcích (Brian Singer). Ve štábu nicméně oblíbený a je to znát, jelikož i z nepopulárních tváří z převážně předchozího dílu (neoblíbená Apokalypsa a nová Jean, Storm a Nightcrawler) či pouze v mých očích neoblíbených (Nicholas Hoult) dokáže vymáčknout maximum a alespoň částečně tak skrýt jejich antipatie. Zbytek vyvažuje Michael Fassbender, který zůstává i nadále v mnohém smyslu neuvěřitelný a překvapilo mě, že se vrátila i JLaw, která z nového obsazení brblala zdaleka nejvíce. O Jessice Chastain a její low cost scrullské rase (těch paralel ke Captain Marvel je tu mnohem víc, než si v předprodukci zřejmě u TSG entertainment dokázali představit) toho chci říct ze všech nejméně (-> odborný názor, stojí za prd). Zkrátka, abych to zbytečně nenatahoval do obludných rozměrů a pouštěl se do rozborů, na které jsou zde mnohem kvalifikovanější, musím vyzdvihnout jednak naprosto epickou hudbu Hanse Zimmera (zjištění až zde), která skvěle podtrhuje výborně natočené akční scény a zejména vynikající finále ve vlaku (která mě u X-menů nikdy příliš nebavila), jež mě zarazilo do sedačky. Možná mě maličko překvapilo, že tu je celkem střídmý počet známých mutantů (Olivia Munn ostrouhala), ale možná je to tak i funkčnější a kompaktnější a jsem moc rád, že jsem se mohl s mutantskou sérií v této podobě rozloučit filmem, který mne moc bavil. PS : Sophie Turner se dá přežít, přece jen je tu mnoho postav. PPS : Za adaptování eventu House of M bych obětoval mnoho. (18.06.2019)

// "The president has called the X-Men." Překvapivě sebevědomý nástup vedl k dost možná nejlepší první půlce filmu, jakou X-Meni od První třídy zažili. Hlavní postavě se v úvodu dostává přesně tolik prostoru, kolik si zaslouží, a jako člověk, který nikdy neměl problém se Sophie Turner, jsem si tohle vnitřní drama dost užíval. Obecně se tam probírají na superhrdinský blockbuster poměrně nezvyklé věci (možnost člověka se změnit, neschopnost přiznat chybu) a za tuhle odvahu udělat to trochu jinak smekám. Bohužel přechod do druhého aktu už mírně skřípe a tyhle věci opouští, s příchodem noname mimozemšťanů (kde jsou Skrullové, když je člověk potřebuje) a nešikovného zapojení Magneta se pak film zcela vydává cestou tradičního popcornu. Jako budiž, finále ve vlaku je boží, a závěr hezky odkazuje na staré filmy, nicméně po tom parádním začátku jsem měl očekávání trochu jinde. (7,5/10) Tak či tak, je to konec významné éry, která mi bude v kinech i přes ty přešlapy posledních let chybět. Svým způsobem to prožívám víc jak závěr Endgame, u kterého všichni víme, že vlastně nic nekončí. (22.06.2019)