Poslední magnát

Pátý - nedokončený - román Fitzgeralda jest samozřejmě vynikající předlohou. Je skvělou výzvou už pro ten konec, který si musí filmaři dotvořit sami a splatit tak dluh, který Hollywood vůči nesmrtelnému autorovi měl. Je jen logické, že krátce po nové adaptaci Velkého Gatsbyho s Redfordem přišel čas i na Posledního magnáta. Ale dnes už mám za sebou i seriálovou adaptaci z Amazon Studios a ta tento Kazanův film pokořila v každém ohledu. 70. léta si věru nelámala hlavu s autentickou výpravou, je proto problém uvěřit, že by se děj měl odehrávat ve 30. letech, navíc pokud je pointou všeho hollywoodský glamour touch. Ten tu věru nenajdeme. De Niro v hlavní roli není špatný a na svou dobu je to film přeplněný hvězdami, dnes oceňujeme každého od Nicholsona po Mitchuma a Millarda. Bohužel ženské role jsou obsazeny vysloveně neatraktivně, a je jedno, zda je hlavní dívčí neznámá Boultingová, nebo tou odkvétající Moreauová. Tempo je pomalé, čímž se utápí vše zajímavé. A samozřejmě český dabing je pouze za trest. Tomu se zcela jistě vyhněte. Čili jako první adaptace tento Magnát stojí za pozornost, mohu ho doporučit ale jen tam, kde máte raději Kazana a De Nira, než téma a předlohu, ale pokud chcete prožít skutečný příběh Monroe Stahra, zvolte nový seriál. V něm lépe funguje psychologie postav i výprava. (22.10.2017)

Posledny film reziserkeho velikana Elia Kazana /Na vychod nod Raje, Viva Zapata, v Pristavu/ je len priemer. Tematicky ide o bohateho magnata, ale dej sa tu jaxi vyparil. Tempo je pomale, a veruze aj nudne, hlavne stredna cast filmu sa priserne vlecie. Dovod, preco som to pozeral, je, ze je to preplnene proflaklymi drzkami. Idem teda konkretne, Jack Nicholson /Prelet nad Kukaccim Hnizdem, Bezstarostna Jizda, Telesne Vztahy/, Robert Mitchum /El Dorado, Lovcova Noc, Nepritel pod Hladinou/, Tony Curtis /Rozbite Zrcadlo, Spartacus/, Jeanne Moreau /Brutalni Nikita, Falstaff, Zlutý Rolls Royce/. No a nesmiem zabudnut na mojho oblubenca Donalda Pleasence /Jestli se rozzlobime, budeme zli, Race for the Yankee Zephyr, bondovka You Olnly Live Twice/. No a este De Niro k tomu. 62 % (19.06.2018)

Nikdo mi nevytkne, že film je velmi pomalý. Při sledování filmu jsem měl neustále nutkání přemýšlet o úplně něčem jiném, než to abych se soustředil na film. I tak by mi nic moc neuniklo. Film nemá žádný děj, jen chce náhlédnout do života kolem filmu a konkrétně na člověka. Zde je to producent, kterého hraje De Niro a toho si budu asi jako jediného pamatovat. I když zde hrálo pár dalších velkých herců. Nejvíc z filmu se mi líbila romantika u nedostavěného letního domku a část s Jacken Nicholsonem, kde se De Niro opije. Jinak je to docela nepodstatný film. (19.11.2011)

Keď na začiatku sprievodca hollywoodskym štúdiom prezentuje pikošky zo zákulisia hviezd a fanúšišky vzdychajú záujmom, tak divák asi takto nebude vzdychať nad filmom pohrúžajúcim sa do zákulisia nemenovaného štúdia v 30. alebo 40. rokoch. Večierky, romanťárny, nejaké tie filmovačky, poťavania tvorcov či konflikty u šéfa štúdia. Chýbal mi nosnejší príbeh, resp. aspoň dejový zlom. Nad hladinou tak držia film hlavne niekdajšie herecké elity, ktorých je neúrekom, každá sice v drobných rolách, ale kde inde môžeme vidieť Roberta Mitchuma s Rayom Millandom alebo Dana Andrewsa s Jeanne Moreauovou? Len to zachraňuje celkovú nevýraznosť až nudu. Posledný film velikána Kazana dopadol slabo, podobne ako skoro všetky jeho posledné filmy. (04.06.2022)

Předobrazem pro De Nirovu postavu byl dle Fitzgeraldovy předlohy slavný filmový producent Irving Thalberg (1899-1936), taktéž závratný mladý talent a spolubudovatel impéria MGM. To ale není jediná spojitost filmu s "filmem" jako takovým. Tedy nejen, že se odehrává v prostředí filmových studií, ale celá jeho struktura obsahuje mnoho, i když nijak okázalých (pro tento typ historizujícího filmu se to ostatně vcelku hodí), metafikčních prvků. Např. film (ve filmu), na němž De Niro právě pracuje, je krásnou ironickou připomínkou jak hollywoodských starých časů, tak ironickým balancováním o (falešné?) povaze filmu obecně. Těchto zároveň nostalgických i jízlivých odkazů je ve snímku více (fungování filmového průmyslu, scénáristé-komunisté, okrajově imigrace do USA), a stávají se tak i osobním ohlédnutím zpět Elii Kazana. (21.03.2014)