Prekliatie smrti

Osobně považuji Operazione paura za zatím nejlepší italský horor, který jsem měl tu čest vidět, ale i přes to to není to pravé... Scény jsou mnohdy příliš zdlouhavé a, a to mi promiňte, až trapné v tom smyslu, že částmi měl film vyděsit, místo toho však rozesmál. Film navíc nemá ani jednu sympatickou postavu, což je docela smutný, hlavně když vezmete v úvahu, že hlavní hrdina se měl nejspíše stát idolem srdcí všech žen roku. Herecké výkony jsou tudíž průměrné, ne-li podprůměrné. Napětí moc nefunguje a snad jediné, co je tu naprosto bezchybné, je hustá a děsivá atmosféra. Některé zápletky jsou poměrně předvídatelné, a ani jedna mě nijak zvlášť nepřekvapila ani nešokovala. V roce 1966 však musel být tento horor hit a určitě velmi děsivý, třeba taková holčička přitisklá na sklo dveří s vykulenýma očima je hodně hodně děsivá - na to však neberu žádný ohled a ty tři hvězdičky jsou za atmosféru a za to, že jsem u toho neusl, ani když jsem na to koukal brzy ráno. Vlastně jsem se rozhodoval mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, ale přece jenom je více negativů než těch pozitivů, takže nakonec jenom ty tři... (22.07.2011)

Moje první setkání s velkým Mariem Bavou. A musím říci že to byla velice úchvatná zkušenost nahlédnout do kuchyně italského mistra horroru. Bavovo režisérské schopnosti jsou ohromující. Působivě houstnoucí atmosféra navozená souhrou barev , světel a stínů. Dále pak dokonalá kamera , prostředí , hudba , herci. To vše je naprostá špička. Musím prozkoumat Bavovo tvorbu podrobněji abych zjistil jestli i jeho ostatní díla jsou stejně působivá. (26.04.2008)

Kdyz v roce 1957 resuscitoval Riccardo Freda italsky horror svymi I Vampiri, asistoval mu pri tom tehdy uz triactyricetilety Mario Bava. Oba tehdy polozili zaklady italskemu gotickemu horroru, coz byl subzanr, ktery reagoval na uspech britskeho Hammeru a Amicusu a americke spolecnosti AIP. Italsky pristup ke klasickym horrorvym tematum byl o poznani drsnejsi, ale nejen to. I zpracovani, predevsim kamera a prace s barvami, je u Bavy o pricku vys, nez u jeho angloamerickych kolegu. Operazione paura predstavuje ve vsech smerech standard, na jaky jsem z dane doby a mista zvykly. Pribeh o pomstyvtivem duchovi male holcicky neni prilis objevny, ale je natocen naprosto fascinujicim zpusobem. Svuj dil na tom jiste maji i dobri herci, ale vetsina chvaly musi nutne putovat ke skvele kamere a s ni spojenemu barevnemu ladeni celeho snimku. Tak jako Bava to dokazal uz jen Argento ve svych nejlepsich kouscich. Na film jako je Operazione paura se nekouka, ten se uziva.... (29.11.2005)

Chvílemi je až milé, jakými úžasnými rekvizitami a kulisami Mario Bava vyplnil tento naivní film o pomstychtivém duchovi. Všuda samá brnění, panenky, sarkofágy, kříže, lebky, pavučiny, prach, mlha, ruiny, rakve, masivní nábytek, bizerní svícny, oprýskané zdi... Je pravda, že nahromaděny jsou poměrně esteticky a kamera se na ně umí dívat z fotogenických úhlů, ovšem děs, děs vyvolat nedokáží. Neumí to ani hudba, ani náhlá zjevení postav, k nim spěšně zoomující kamera za hlasitého znění disharmonických tónů... Ano chvílemi je to všechno tak milé, až musím tomuto snímku s nudnou a banální fabulí pár bodů přidat. Silné **. (12.07.2009)

Vzhľadom na rok vzniku veľmi dobré, ale status nesmrteľnej klasiky si to nezaslúži. Aspoň mne sa akosi nepodarilo identifikovať sa s postavami, ani tá atmosféra na mňa neviem ako nedýchla - a to je teda pri horore dosť problém. Finále má síce strhujúce tempo, moja nezúčastnenosť pri ňom vyprchala, miestami som dokonca nedýchal a v duchu si vravel "že by predsa?", no nezmyselná pointa to pochovala. Kameňom úrazu je úloha barónky Grapsovej v celej kliatbe - pretože ak je to tak, ako sa to v úplnom závere tvári, tak potom to všetko predsa šlo vyriešiť skôr. Smolka, no akokoľvek sa budem snažiť, nie som z tých divákov, ktorí nad takýmito momentami mávnu rukou. (10.10.2007)