Zombie a strašidelný vlak

Mika K. oproti lehce překombinovanému Rossovi ubral na žánrovém experimentování a intelektuálních pózách a natočil modelový životopis kluka, co si nevěděl rady se sebou ani se světem, i když moc chtěl – snad každý muzikant s někým takovým hrál a měl ho přesně takhle absurdně rád (a spousta jich má kousek takového Zombieho dobře schovaného někde uvnitř). Natočil ho poeticky, s patřičnou dávkou bolestínství, ale bez uhýbání před špínou, s probleskující smutnou legrací (jiná, mnohem temnější rovnováha mezi melancholií a humorem, než by člověk při vyslovení jména Kaurismäki čekal, ale taky platná a funkční), s trošičkou mystiky – tak, jací tihle kluci doopravdy bývají. O zábavu se stará mj. Matti Pellonpää coby zpěvák finské countrybilly kapely, kulisy obstarávají šedivé Helsinky a v exulantském závěru stejně zimně šedivý Istanbul. A přece to není tak úplně depresivní kousek. Za mě čtyři palce nahoru. (10.08.2015)

Možný dôvod, prečo som sa nudil je ten, že takýchto "zombíkov" poznám vo svojom okolí moc na to aby som to vnímal ako niečo netradičné, umelecké a výnimočné. Popravde som celý čas čakal na nejaký zvrat v deji. Že sa pripojí ku kapele, čo je na turné a nikdy nehrala. Len pozvoľný pád do alkoholického dna bez nejakých výraznejších emócií. (09.02.2019)

Žádný průnik, žádná zábava, jen jedna velká prázdnota zahlcená mlhou, vlezlou zimou, nesympatickými troskami a mizernou hudbou - chyběl jen smrad a nějaký smysluplný důvod, z jakého byl Zombie všeobecně oblíben, dokonce až za hranicí Finska... A tak ani poprojekční potvrzení domněnky, že se v případě Mika Kaurismäkiho jedná o Akiho osobu blízkou, nepřekvapilo... patrně rodinný recept na nudu světa. (08.09.2014)

Mika Kaurismäki so svojím bratom Akim, upriamili medzinárodnú pozornosť aj na fínsku kinematografiu. Ich štýl je chladný, strohý, avšak absolútne nezameniteľný. Zatiaľ čo Mika svojmu štýlu verný neostal, u Akiho sa akosi zakotvil a zdá sa, že ho už nezmení. Film Zombie ja Kummitusjuna je krásnou ukážkou, že pre zaujímavý film nie je potrebný vysoký rozpočet ani nadmerné pitvorenie hercov. Príbeh outsidera s netradičnou prezývkou Zombie sa odsýpa s ľahkým humorným nádychom, ktorý miestami odľahčuje smutný príbeh neprispôsobivého človeka. Zombie skrátka nie je pre tento svet stvorený... Narozdiel od Akiho dlhým a často aj nudným záberom, Mika poňal svoj film svižnejšie, takže som mal pocit, že je neustále v pohybe. Potešil aj hudobný doprovod v podobe piesne Solitude od Black Sabbath. (27.01.2016)

Postava Zombieho by sa dala považovať za toho najväčšieho loosra, rebela, odpadlíka, rockera aj tragéda, ktorý kedy bol na filmovom platne zobrazený. Neskutočné som sa v ňom videl akoby som sa díval i na svoj život len cez nie aké čierne okuliare . Bol to jeden z najsilnejších zažitou za poslednú dobu. Od pána Mika K. to bolo prvé čo som zatiaľ videl a asi tým preštal aj svojho bračeka. (26.07.2012)