Paula
Jeune femme
Montparnasse Bienvenue
Réžia:
Léonor SerrailleScenár:
Léonor SerrailleKamera:
Émilie NobletHudba:
Julie RouéObsahy(1)
Paula, za níž se náhle zabouchnou všechny dveře, se ocitá na mizině a se svou kočkou jako jediným majetkem se po dlouhé době vrací do Paříže. Do cesty jí přicházejí různí lidé, ona však míří ke svému vytčenému cíli – hodlá začít nový život a vrhnout se do něj po hlavě. (Artcam Films)
Videá (2)
Recenzie (11)
Nebuďme tak kritičtí, soudruzi. Řemeslně je film pěkně zvládnutý, má jen dvě slabiny - silně nesympatickou hlavní hrdinku (představa, že mám něco podobně iracionálního doma, mě děsí) a závěr, který působí, jako by režisérovi zbyly nějaké ty scény, které je třeba někam udat, i kdyby na sebe nenavazovaly, což tedy nenavazují. Jinak celkem běžné drama o životě nepříliš vyrovnané Francouzky. ()
Slečna od začátku moc mé sympatie nevzbuzovala. Mlátí hlavou o zavřené dveře a s rozbitým čelem pokřikuje na lékaře, koho a co všechno nenávidí. Tahle postava vzbuzuje více odporu než soucitu. Je hysterická, sebestředná, frackovitá, jak sama přiznává, „ne zrovna inteligentní“ a navzdory třicítce až neskutečně nedospělá: když ji po deseti letech opustí přítel, neví si s vlastním životem rady.Na své trudné pouti k soběstačnosti v podstatě nic zajímavého nepronáší ani nezažívá, přehlídku náhodných známostí a dočasných azylů ozvláštňuje pouze kočka, již s sebou vláčí, a trocha té povinné francouzské nahoty. ()
Třicátnice Paula byla ze začátku protivná a otravná až hrůza, ale musím říct, že mě bavilo sledovat, jak se poté, co ji opustil přítel, bezcílně protloukala životem a jak se z ní po několika bolestných držkopádech nakonec vyklubala celkem fajn ženská. Kromě nebývale hlasitého hysterčení ústřední hrdinky moje uši zaměstnal i velmi povedený soundtrack, o který se postarala Julie Roué. (75%) ()
Od absolutní iritace až k překvapivému souznění - Paula opíše zajímavou trajektorii od pasivní, manipulativní odkopnuté hysterky až k ženě, která přes všechny omyly a zaškobrtnutí dokáže určovat směr svého života. Neokázalý a inteligentní hold ženské houževnatosti, drama všedních omylů a trapností, blízkosti i propastí. Velký respekt k nesmírně citlivé, detailistické režii Léonor Séraille a skvělému výkonu Laetitie Dosch. ()
Jako takový průměrný úvod do festivalu naprosto ideální. Paula je sice vtipná postava, ale ne tak výjimečně vtipná na to, aby si ode mě zasloužila víc hvězd. Každopádně některé scény opravdu potěšily a pobavily (zpívání ve sprše, pracovní pohovor). Za zmínku stojí kamera a skvělé soundtracky, příběhově Paula ale moc nevyniká a tak si z projekce příliš neodnesete. KVIFF 2017 ()
Reklama