Bohémsky život

Pocta životu v presvedčení, ideále. Často na hrane bezdomovectva, ale vždy dôstojne. Takíto ľudia sú často inšpiratívni už len spôsobom života proti prúdu. Tvoria to, čo musia, bez ohľadu na materiálne zázemie. Peniaze si - keď ich majú - dokážu veľmi noblesne užiť. Kaurismäki tragikomické peripetie bohémskeho okraja zachytáva štylizovane, no zároveň presvedčivo. Bez príkras a nadbytočného psychologizovania. Ukazuje, že ak ide o život, dokáže sa spoločenstvo vzdať toho, čo si váži najviac. To je už trocha idealizovanie humanity sociálne vylúčených, propagované režisérom aj v iných filmoch - vytvorenie komunity vzájomne si nezištne pomáhajúcich ľudí z chudobnejšej časti spoločnosti. Ale nakoniec: prečo nie? (30.12.2012)

Tímto filmem jsem uzavřel svou pouť Kaurismakiho filmografií a byl to důstojný závěr celé série. Opět jsem musel obdivovat jeho schopnost vyrobit příběh na několika metrech čtverečních. Přestože se ve filmu vůbec nic neděje, není nudný a postavy jsou velmi zajímavé až zábavné. Ne každý to skousne, já měl ale pocit, že se dívám na klasiku každou minutu filmu. Musím říci, že mne víc oslovil Muž bez minulosti a Drž si šátek, Tatjano , ale tohle je třetí místo jak vyšité. (16.03.2011)

Sorry Aki, posledných asi 5 minút som prespala a áno, bolo to tvojím filmom. Z trojice "bohémskych" umelcov mi bol najsympatickejší Rodolfo ale aj keď som sa snažila, príbeh ma vôbec nezaujal. Peniaze prišli, peniaze odišli, ženy prišli, ženy odišli, ale umelci ostávajú temer nedotknutí udalosťami. Plusové body idú určite humoru, naozaj podarený, ale tak ako tá pani v strednom veku o pár radov nado mnou som sa nebavila. (Lumiére - 1.4.2012 - Febiofest) (01.04.2012)

Uznávám, v podstatě se jedná o jednu velkou romantizaci společenských vyvrhelů, v tomto případě prototypu „prokletých“ umělců. A je celkem jasné, že životy podobných lidí nikdy ve skutečnosti neoplývaly něčím záviděníhodným, či skutečně romantickým. V podobných případech tomu bylo často právě naopak - umění bylo kontrapunktem pro bezútěšný život umělce – i proto tvůrců s tragickými osudy (namátkou Van Gogh, Arthur Rimbaud, či Andrej Tarkovskij), vytvořili tak nádherná a povznášející díla. Ostatně v čem jiném tkví lyrika, než v tom, že posvěcuje věci každodenní a mnohdy těžké do stavu vyššího, do podoby něčeho smysluplného, výjimečného a krásného? Nejinak je tomu nakonec i v případě Bohémského života... (01.05.2017)

Další výborný Kaurismaki. Jak už je jeho zvykem, opět nestandardní příběh lidí "z okraje společnosti" zasazený do "okrajových a méně známých" kulis Paříže. Osudy tří bezstarostných "bohémů" poutavě znázorněné v Kaurismakiho úsporném, ale tím více osobitém a zajímavém stylu, poetickém a přitom realistickém. Opět se spolu snoubí všední realita, mezilidské vztahy, tragikomické scény i vzájemná soudržnost. Dialogy jsou opět úspornější, ale v rámci příběhu i prostředí vyjadřují vše. Na jednu stranu dost drsný příběh, na druhou stranu nesmírně lidský příběh o síle přátelství a solidarity v životě, který zdaleka není jen procházkou růžovým sadem. Prostě typický Aki Kaurismaki. (20.10.2017)