Zastavte temnotu

Stát se minulostí, je vždycky lepší, než ztratit budoucnost. Jako tenká nit se táhne myšlenka o vzletných rodičovských slovech, které se časem stávají jen lží ve větru.. Ač mlhavá pointa nezůstane pozorným skryta (vztah „vlčího“ vojáka a jeho šílené ženy), může to někomu přijít jako soubor více, či méně sugestivních scén, ze kterého nakonec nevzejde funkční celek. Já si to nemyslím. Saulnier chtěl natočit žánrový hybrid, jenž zavede diváka na zvláštní místo, ze kterého se sice nemusí vrátit se všemi odpověďmi, ale zůstane v něm zážitek, že tam byl a byl něčeho svědkem. Tohle se nebude líbit.. (04.10.2018)

Postupem času přicházím na to, že Netflix není jenom o dobrých filmech. Netflix rozhodně není jenom o dobrých filmech, spíš je mnohdy o průměrných a často i o až špatných. Hold the Dark nicméně patří do toho lepšího železa. Atmosféru má hodně solidní, a kdyby film neměl přes dvě hodiny, taky by divákovi možná nedal šanci nudit. Jsou totiž momenty, kdy se tu herci chovají jak z Jedličkova ústavu a to je ještě ta dobrá varianta. Ve druhé polovině filmu se to ale příjemně rozjede a závěr je vysloveně solidní. Akční závěr to popravdě vytáhl do solidního průměru, jinak bych začal pochybovat o tom, že se tu někdo pokoušel o plagiát Wind River. Po shlédnutí tohoto filmu jsem ale ještě netušil, že kopie je pro Netflix slovo více než blízké. (13.04.2020)

Atmosférický thriller, který vyniká výbornými akčními scénami a lehce démonickým Alexanderem Skarsgårdem. Srovnání s Wind Riverem sedí možná z pohledu zvolených lokací a kriminální zápletky, ale jinak si Hold the Dark razí vlastní cestu a více než kriminálním dramatem je spíše meditativním thrillerem s mysteriózními prvky. Děj je vyprávěn velmi pozvolna, nicméně jsou tu i opravdu husté pasáže a celé vyprávění je zajímavě rámováno metaforami. Škoda jen, že finální dojem byl o něco slabší, než jsem zprvu očekával. (16.10.2018)

"Nemůžeme-li zpívat s anděly, musíme výti s vlky" (J. Stránský). Film o temnotě, kterou nezadrží železné dveře, sodíkové výboje a křemíkové obrazovky, o nesvatých rodinných poutech, která tak omamně škrtí, o šelmě v člověku a lidskosti v šelmách. Příběh, jaký můžeme číst nejrůznějšími způsoby, podmínkou je jen gramotnost. Vysoce funkčně negramotná Faidra k tomu má dvě poznámky. 1/ K Riley Keough se dá říci jen tolik, že Král je (možná) mrtev, ať žije Princezna, 2/ kdybych byla tím, koho jako prvního napadla myšlenka srovnávat to s Větrnou řekou a já se tomu napadení neubránila třebas i nepřiměřeně, skočila bych pod sněžný skútr. Kdybych byla tím, kdo to srovnání bezmyšlenkovitě opakuje, poprosila bych řidiče skútru, aby ještě pro jistotu couvl... (10.12.2020)

"Vyje-li v tobě vlk... manželce zmáčkni krk! Synáčka vyhrabej lopatou, červy z něj vytahuj pinzetou." A taková pěkná bajka o bláznivých, zvlčilých lidech a o krutých, leč jinak normálních a empatických vlcích to mohla být, škoda. I já, coby člen dravé, leč zdravé vlčí smečky, jsem nejprve spokojeně čenichal po krvavém sněhu příběhu a radostně poňafával nad každou bolestí rozervanou duší a nad lidskými troskami všeho druhu, jimiž byla řídce osídlená Aljaška hustě zalidněna. Ale postupně se mi začala nevolí ježit srst na hřbetě a mé ňafání přešlo v zlověstné, vzteklé vrčení. Od krádeže synáčkova těla s mimózními vraždami (prosté odzbrojení a spoutání by účelu posloužilo stejně), přes mariňáka, zabijáka z Iráku a t.č. již i sériového vraha, prchajícího se staženým ocasem před starou bábou z motelu, byť s puškou. Místo aby si v lese pomazal obličej vlčím trusem a takto maskován se připlížil zpět a prokousnul bábě krk, nebo tak něco. Dále Cheeon - ten by byl fajn v samostatné vražedné bajce, zde to byla rušivá odbočka (byť chutná a šťavnatá jako rare steaky z mladých policajtů). No a to sáňkování se synáčkem v samotném závěru, při hře na happy wolf family, to byl hřebík do rakve a facka kamarádovi Cheeonovi a jeho indiánským pohřebním rituálům. Co se jednou rituálně zahrabe, to se už nevyhrabává, aby měla duše klid, bohajeho! Dvě hvězdy. Na 5 hvězd bych šel při alternativním závěru: Synáček sice vykopán, ale jen proto, aby se k němu mohla přitulit v tu chvíli láskyplně uškrcená maminka Medora, pak oba zase zahrabáni. Vernon odchází do lesů, pokleká uprostřed klidně sedící vlčí smečky, kamera švenkuje na hřebeny hor a ozývá se poslední, čistý výstřel. Závěr na pohodu, no ne? (10.07.2021)