Mesiac Jupitera

Složité kamerové jízdy, dlouhé záběry, poutavý soundtrack, a pak dlouho nic a pak teprve příběh.. v podstatě podepisuji, co zde již napsal Adrian, audiovizuální zpracování je dechberoucí, kamerové jízdy připomenou Potomky lidí, automobilová honička - ač krátká je vskutku intenzivní, ale samotný příběh je jednoduchý a vydal by na pár vět. 70 % (09.07.2017)

Nikomu neberiem jeho myšlienky a to či ono o filme, avšak čo sa mňa týka tak cítim jedine sklamanie. To poletovanie samo o sebe nesie v sebe peknú pointu, no len to na dobrý film nestačí. Veľmi rýchlo sa mi zunovalo a ku koncu som už zíval nudou s otvorenými ústami ako dvere od stodoly. Do pamäte sa mi vryla iba pomerne sugestívna naháňačka ulicami Budapešti, tá stála teda za to. Veľmi slabý priemer. 50/100 (04.12.2018)

Mám spíše tendenci tento film hodnotit kladně, byť mi tam hodně věcí vadilo. Postrádal jsem tam kupříkladu více informací o postavě Aryana - člověk se toho o něm dozví pozoruhodně málo. Nevíme v podstatě nic o jeho minulosti. Nevíme ani nic o něm samotném, jaký je a co má rád (kromě hranolků), a film až do samotného závěru nic neprozradí ani o jeho zázračně nabyté schopnosti levitace. Nejenom proto jsem měl dojem, že hlavní postavou je zde místo něj lékař Gabor Stern, jehož vykreslení je zde věnováno výrazně více prostoru (nemluvě o tom, že jeho herecký představitel, excelentní Merab Ninidze, jehož jsem už před lety obdivoval ve skvělém ruském snímku Papírový voják, má po stránce charismatu výrazně navrch nad relativně nevýrazným Zsomborem Jégerem, který mi trochu přišel jako takový mladší maďarský dvojník Moritze Bleibtreu). Dále mi přišlo - výtka čistě subjektivního rázu - že snímek má nepříliš zdařilou vnitřní dynamiku a tempo, a navzdory tomu, že trvá přes 2 hodiny, se toho v něm stane relativně velmi málo, aby to ospravedlnilo použitou stopáž, která mi kvůli tomu přišla přece jenom příliš dlouhá. A konečně mi celý film trochu přišel jako taková maďarská verze mého oblíbeného snímku Le Havre, aniž bych však v něm viděl Kaurismäkiho humanismus a upřímný soucit s jeho postavami - Měsíc Jupitera mi oproti tomu přišel jako svérázný (a mně osobně spíše filmařsky nesympatický) experiment, kterému v mých očích chybí propracovanější scénář a kde postrádám srozumitelnější celkové vyznění - relativně otevřené finální vyústění mě zde příliš neuspokojilo. Pole možných interpretací je zde podle mě až nepříjemně široké, a osobně u mě v průběhu projekce bohužel převážil spíše dojem z formální stránky snímku (skvělá kamera a soundtrack) nad tou obsahovou, a po doběhnutí závěrečných titulků jsem vůbec neměl chuť nad tím filmem dál uvažovat a nějak se s ním dál zaobírat. (24.04.2018)

Jedno velké překvapení, především proto, že film takovéhoto ranku člověk z východní Evropy rozhodně nečeká. "Měsíc Jupitera" není žádná angažovaná festivalovka, jak by mohla napovídat premisa, naopak má nejblíže k ambicióznímu hollywoodskému overgroundu. Nevyhnutelně vytanou na mysl "Potomci lidí", se kterými jejich maďarský ekvivalent sdílí nejen dějové motivy, ale také formální rozmáchlost a dech beroucí realizaci. Stejně jako Cuarón také Mundruczó za pomoci bravurně koncipovaných dlouhých záběrů s komplikovanými kamerovými jízdami a epickou mizanscénou spřádá pulzující obraz světa, který slouží jako vtahující realistický rámec pro fantaskní zápletku. Oba filmy takto vyprávějí variace archetypálních příběhů, jenže zatímco americký projekt svým stylem pomáhá archetypu získat novou emocionalitu a naléhavost, Maďaři na schéma „hollywoodského“ příběhu o prozření a spáse nasazují rovinu morality se sociálními a náboženskými rovinami. Případně se jako další analogie nabízí devadesátková tvorba Luca Bessona, kterou "Měsíc Jupitera" evokuje především svou barevnou paletou a celkovým stylem. Ovšem zatímco Besson stavěl žánrové postavy do výstředních nežánrových prostředí a situací, tak Mundruczó do larger-than-life žánrových situací či rolí staví nežánrové chybující i pochybující egocentrické hrdiny. Současně při uvážení kontextu maďarské reality s reálnými uprchlíky na hranicích a polarizovanou společností není snadné určit, kam na škále komerce -umění "Měsíc Jupitera" zapadá. Zcela jednoznačně ale představuje ohromující doklad životnosti maďarské kinematografie. Jestliže v předchozích letech ji česká kritika používala jako kontrast k poměřování české produkce, nyní se ukazuje jako něco pro nejen zdejší tvůrce i instituce zcela nedostižného. "Měsíc Jupitera" je angažovaný spektákl, jenž zpracovává témata vlastní festivalové produkci. Svou rozmáchlostí přitom dokázal oprostit uprchlickou realitu od fragmentarizace jejího obvyklého mediálního uchopení a přináší zdrcující katarzi její neuchopitelné monstrozity. (03.07.2017)

Bily buh z roku 2014 sa mi od rezisera Kornella Mundruczo-a videl podstatne viac. Ono to chce byt napinavy fryler , vystupuje tu nielen biele zlo v podani anti -uprchlickeho policajta, najma vsak co ma nasralo najviac je cierno -biele videnie sveta, teda biele zlo vs velke syrske dobro - migrant, ktory vie navyse este lietat. To tu mohol reziser Mundruczo toho zleho, fuj fuj bieleho antiimigrantskeho policajta vykreslit rovno ako fandu konspiracnych teorii - a ze sa ich vyrojilo behom uteceneckej krizy 2015 - najlepsim prikladom tu na csfd je Karel Chrocht, odborne uzivatel Karlos80 - ten ale tym svojim kravovinam aj veri, a mysli ich smrtelne vazne to ma dost desi. Kulisy Budapesti su fakt len kulisy a to hodne plane a slabe, videl som ja uz filmarskych kulis na mraky, ale toto bola bieda. Ja byt na mieste Mundruczo-a - povedal bych si nasledovne : nasrat na Holy Ud, teda pardon Hollywood, nechem tam byt a a zobrazil bych realitu taku aka je - vladne zdrava xenofobia, rasizmus a ten fuj, fuj nacionalizmus. A rozhodne ako reziser bych sa vysral na cierno - bielel videnie sveta - biele zlo /policajt/ versus velke syrske dobro /migrant/. To u nas jaxi nefunguje . 30 % (29.01.2019)