Mesiac Jupitera

Kornél Mundruczó se tímto filmem snaží diváka nepochybně povznést. V mých očích a naštěstí i mysli se to nakonec zdařilo, i když to trvalo další hodinku, jsem za to moc rád. Ty nádherné, podmanivé chvíle, kdy se vše to svinstvo světa děje jen pod Tebou, jsou překrásné, vskutku povznášející. Žel, není kam utéct a proto závěr, toho fantasticky zrežírovaného a námětově nadčasového dílka, nemohl být jiný...člověče nešťastný, vždyť Tebe a Tvé počínání zastaví snad už jen zázrak, svůj život sis zmarnil a teď sníš o objevení života pod několikakilometrovým nánosem ledu na nějakém vzdáleném měsíci. Bože, co Ty na to? Dopadne vše nakonec stejně? Dosáhne nový život opět jen pomíjívosti věcí a marnosti všeho snažení? Zřejmě ano, ale přesto se lze povznést, ne tělo, ale svou duši, najít v sobě ty krásné, podmanivé chvíle, kdy se vše zastaví a Ty si s pokorou a vděčností konečně uvědomíš ten největší zázrak na planetě Zemi, zázrak života. [Filmový klub Citadela - Litvínov]. (05.06.2018)

Film se zřetelným duchovním poselstvím. 1)  Spoiler. Nejvíce se mi na snímku zamlouvá vývoj hlavní postavy, doktora Sterna. Rovněž zarputilý velitel utečeneckého tábora, který po vzoru amerických snímků pronásleduje své uprchlíky po celé zemi, je podán lidsky přijatelně a srozumitelně, stejně jako i další postavy. Jen tu charakteristiku filmu (scifi) psal patrně někdo, kdo z filmu zná jenom jeho název._____ 2)  Spoiler. Jako obvykle u podobných děl se neřeší, co a proč se stalo. Dokonce nikoho ani nenapadne prozkoumat limity a meze zvláštní schopnosti syrského uprchlíka. Ignorantský lékař Stern se nezajímá o nic jiného, než o své egocentrické zájmy._____ 3)  Nakonec se však přes vyslovené výhrady duchovní přesah snímku naplnil._____ 4)  37letá Kata Wéberová napsala scénář, její muž 42letý Kornél Mundruczó (dělá i divadelní představení a opery) ho upravil a film režíroval (zahrál si i recepčního v hotelu). Z herců mě zaujal pěkný 26letý Zsombor Jéger (levitující Syřan Aryan)._____ 5)  Výstižný koment: Vančura****. (14.11.2021)

Když trailer k filmu hlásal prodejní mantru "thriller, který tu nebyl od Potomků lidí", nevěnoval jsem přirovnání větší pozornost a myslel jsem si o tom své. Zpětně se však musím kát a uznat, že po formální stránce je Měsíc Jupitera působivou podívanou, která ze všeho nejvíc připomíná právě mé oblíbené Potomky lidí. Kornél Mundruczó se jimi musel beze všech pochybností silně inspirovat. Ať již formálně-vizuálním pojetím (podobná barevná paleta obrazu, skvělé vnitrozáběrové sekvence) či hlavní dějovou liní (apatický hlavní hrdina se náhodou dostane k člověku, který symbolizuje naději a zázrak pro společnost a proti svému primárnímu přesvědčení se postupně stane jeho ochraňovatelem). V mnoha případech pak Mundruczó sahá vyloženě k obrazové analogii. Vzezření hlavního hrdiny (jen si vzpomeňte na povlávající baloňák Clivea Owena) anebo sekvence s migranty za ploty tábora či v přeplněném autobusu jsou jen těmi nejokatějšími poctami Cuarónově kultovní sci-fi. Vše je po formální stránce navíc na opravdu skvělé úrovni a po úvodní strhující sekvenci jsem nechápal, co by se mohlo na dojmu z filmu vůbec pokazit. Jenže problém vidím v tom základním. Scénář je totiž strašlivě jalový a ač je přeplněný mnoha atraktivními momenty, je ve své podstatě hrozně nudný a vyprázdněný. Spojitou nádobou ke scénáři je pak i obsazení hlavních postav a především té úplně hlavní, doktora Sterna. Jeho tvář pro mě byla i po těch 2 hodinách nezapamatovatelným gulášem, který postrádal jakékoliv charisma (o to víc pak bolí srovnání s vrstevnatým hlavním hrdinou Potomků lidí). V neposlední řadě pak celý dojem z filmu kazí rovněž naprosto hrozivě špatné postsynchrony, které nejenže velice často ani nesedí hercům na pusu, ale postrádají také odpovídající zvukovou hloubku a z jakékoliv promluvy dělají plochý bezemoční blábol. Výsledný dojem je tak pro mě trochu schizofrenní nesoulad mezi krutopřísnou formální stránkou filmu a jeho nefunkčním obsahem a hereckým ztvárněním. Mundruczó natočil na poměry evropské kinematografie výrazný počin, který ale pod blyštivým vizuálem nemá příliš co nabídnout. 5/10 (11.05.2018)

Pekná hudba, zaujímavá kamera, dobrý nápad. A tiež oceňujem, že sa v našich končinách o sci-fičko vôbec pokúšajú, byť nebolo jediného momentu, keď by som zabudol, že pozerám maďarský film. A dokážem dokonca odpustiť, že sa pri všetkých tých už načatých (!) témach ani nepokúšali, dať tomu nejaký hlbší zmysel, a hrali to celý čas vážne iba na efekt. Ale prečo sa museli všetci väčšinu stopáže chovať ako idioti? Nepochopil som na čom tí dvaja vlastne zarábali, nepochopil som motiváciu žiadnej z postáv, jednanie žiadnej z postáv, a všetko okolo toho výbuchu a záveru je vyslovene na smiech. A aj tak je to minimálne dekádu pred nami. Aj s tak blbým scenárom. (04.12.2019)

Jedno velké překvapení, především proto, že film takovéhoto ranku člověk z východní Evropy rozhodně nečeká. "Měsíc Jupitera" není žádná angažovaná festivalovka, jak by mohla napovídat premisa, naopak má nejblíže k ambicióznímu hollywoodskému overgroundu. Nevyhnutelně vytanou na mysl "Potomci lidí", se kterými jejich maďarský ekvivalent sdílí nejen dějové motivy, ale také formální rozmáchlost a dech beroucí realizaci. Stejně jako Cuarón také Mundruczó za pomoci bravurně koncipovaných dlouhých záběrů s komplikovanými kamerovými jízdami a epickou mizanscénou spřádá pulzující obraz světa, který slouží jako vtahující realistický rámec pro fantaskní zápletku. Oba filmy takto vyprávějí variace archetypálních příběhů, jenže zatímco americký projekt svým stylem pomáhá archetypu získat novou emocionalitu a naléhavost, Maďaři na schéma „hollywoodského“ příběhu o prozření a spáse nasazují rovinu morality se sociálními a náboženskými rovinami. Případně se jako další analogie nabízí devadesátková tvorba Luca Bessona, kterou "Měsíc Jupitera" evokuje především svou barevnou paletou a celkovým stylem. Ovšem zatímco Besson stavěl žánrové postavy do výstředních nežánrových prostředí a situací, tak Mundruczó do larger-than-life žánrových situací či rolí staví nežánrové chybující i pochybující egocentrické hrdiny. Současně při uvážení kontextu maďarské reality s reálnými uprchlíky na hranicích a polarizovanou společností není snadné určit, kam na škále komerce -umění "Měsíc Jupitera" zapadá. Zcela jednoznačně ale představuje ohromující doklad životnosti maďarské kinematografie. Jestliže v předchozích letech ji česká kritika používala jako kontrast k poměřování české produkce, nyní se ukazuje jako něco pro nejen zdejší tvůrce i instituce zcela nedostižného. "Měsíc Jupitera" je angažovaný spektákl, jenž zpracovává témata vlastní festivalové produkci. Svou rozmáchlostí přitom dokázal oprostit uprchlickou realitu od fragmentarizace jejího obvyklého mediálního uchopení a přináší zdrcující katarzi její neuchopitelné monstrozity. (03.07.2017)