Réžia:
Robin CampilloScenár:
Robin CampilloKamera:
Jeanne LapoirieHudba:
Arnaud RebotiniHrajú:
Adèle Haenel, Nahuel Pérez Biscayart, Arnaud Valois, Antoine Reinartz, Félix Maritaud, Médhi Touré, Aloïse Sauvage, François Rabette, Simon Bourgade (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Začiatok devädesiatych rokov. AIDS si už desať rokov vyberá kruté obete na životoch, napriek tomu aktivisti z hnutia ACT UP bojujú s nezáujmom verejnosti, otupenosti vlád a machináciami farmaceutických firiem. Nováčik Nathan sa zoznamuje so Seanom, radikálom hnutia, ktorého politický boj je zároveň bojom o život. Sean je HIV pozitívny a jeho čas sa kráti... (Film Europe)
(viac)Videá (3)
Recenzie (68)
Pokud Nahuel Pérez Biscayart, Arnaud Valois nejsou gayové, tak klobouk dolu. Hodnotný, silný, užitečný film, na nějž se zároveň ale hrozně blbě kouká. Nechutné scény, ať už z demonstrací, tak z postele. Začátku vládne mnohačetný dialog, slovní přestřelka, sotva stíháte titulky. Konec protknutý tklivou hudbou na někoho možná zapůsobí, ve mně jen umocnil rozpolcenost: opravdu je dobré rozdávat feťákům jehly? Co radši vyřešit ty feťáky? Proč lidé kteří bojují za práva HIV pozitivních jdou na Gay pride? ()
120 BPM neni heterák, co jde s teplym kámošem do queer baru a vezme si na sebe solidárně boa. 120 BPM je prvotřídní homouš, co už v tom baru od šesti sedí a když tam dorazí nervozní doprovod s boa, řekne si pod vousy "Bože co to je za kreténa?" Konečně queer film, který neni natočený pro heteráky, aby je do omrzení přesvědčoval, že homosexualita je normální, ale film, který komunikuje s homosexuály samotnými. Nikdo tam nežebrá o ničí uznání či sympatie, nic není zredukováno na karikaturu ve prospěch zjednodušení celé problematiky (taky za to zaplatíme 140minutovou stopáží). Opoziční strany se relativně trpělivě snaží komunikovat, obvinění ze strany Act Up nejsou nikdy potvrzena ani vyvrácena. Po filmu nenastane pětiminutovka vysvětlujících titulků. Být homosexuál, byl by film pro mě nejsilnější identifikační zážitek minimálně od Top Gun. Protože se mi tolik štěstí však nepřihodilo, nebudu předstírat, že jsem se dokázal na film patřičně navázat. Hvězdu však přidávám za fascinující setkání s bolestivou, tragickou, pomalou smrtí a surealitou okamžiku skonu v poslední čtvrtině. ()
V žádném případě se nejedná o divácky atraktivní snímek, ale svou nepopiratelnou hodnotu určitě má. Poměrně velké množství dialogů mezi aktivisty z pařížské pobočky hnutí ACT UP na téma AIDS může spoustu lidí odradit hned na začátku od dalšího sledování, stejně tak i nepříliš vábné sexuální scény. Sama jsem s tím vším měla trochu problém, ale jsem ráda, že jsem to nevzdala a film dokoukala. 120 BPM přináší ucelený pohled na stav francouzské společnosti v devadesátých letech minulého století a bez přílišného citového vydírání ukazuje trpký konec jednoho milostného gay vztahu na pozadí protestů za práva LGBT, s nimiž se dodnes HIV pozitivita nejčastěji pojí. Vedle vcelku kvalitního scénáře mě zaujaly zejména herecké výkony hlavních protagonistů této neveselé podívané a výtečný dobový soundtrack. Jedním z opravdu silných momentů filmu je záběr na řeku zbarvenou do ruda, která zřejmě symbolizuje krevní řečiště, prokládaný těžkým dechem bolestmi ztrápeného Seana. Dále mi v paměti utkvěl obraz masy těl ležících protestujících s transparentními kříži na hrudích. (80%) ()
Film o AIDS z perspektívy HIV-pozitívnych politických aktivistov som ešte nevidela.Nekonečné čakanie na titulky sa mi ale vyplatilo.Film je zaujímavý hneď v niekoľkých aspektoch, predovšetkým čo sa týka hĺbky,do akej sa tvorcovia púšťajú vrámci svižných a siahodlhých dialógov,neberúc pritom ohľad na diváka a jeho trpezlivosť.Jednotlivé postavy spoznávame len povrchne prostredníctvom debát,výraznejší charakter však nadobúdajú len dve a aj to po dosť dlhej dobe.V celej 140 minútovej stopáži niet jediného momentu,ktorý by aspoň čiastočne odľahčil závažnosť danej témy.Tak,ako sa film začína-pálčivou,takmer utopistickou snahou zopár aids-om nainfikovanych intelektuálov zmeniť vo svojej krajine osvetu a informovanosť v súvislosti s chorobou, ktorá ich jedného po druhom zabíja,tak sa vlastne i končí. Ak by som tu mala hodnotiť len konanie či zmýšľanie postáv, tvoriacich akúsi polomilitantnú komunitu nakazených,potom by som musela byť oveľa prísnejšia.V tom sa,myslím,zhodnem s viacerými,ktorí tento film videli.Ja však hodnotím film ako taký,v opačnom prípade by som musela zmeniť päťhviezdičkové hodnotenie nejednému kvalitnému filmu. ()
Film o politickém a osobním životě s AIDS, dokonale zachycený tep 90. let, totálně drtivá druhá polovina, závěr smích přes slzy, bouřlivé ovace, proto do Cannes člověk jezdí. Jdeme si počítat krvinky. Palčivá připomínka pozapomenuté (a stále aktuální) situace předminulé dekády, zároveň velmi bystrá reflexe vztahu aktivismu / intimity. Není to bez chyb, procedurál v první polovině se hodně opakuje, zabředává do nadměrných detailů, ale katarze to vykoupí bohatě. ()
Galéria (20)
Zaujímavosti (3)
- Francouzská vláda měla zájem používat film jako vzdělávací nástroj, ale Robin Campillo odmítl. (ČSFD)
- Originálne DVD vo francúzštine ponúka bonusy v podobe audio komentárov, prípravy scény chlapčenských "roztlieskávačiek" k filmovej Pride a traileru. (nx3q12bb)
- Celosvětová premiéra proběhla 20. května 2017 na Canes FF. (ČSFD)
Reklama